Scéna.cz 

Hudební rozhledy květen

Závěrečný koncert letošního Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro, o jehož celkové dramaturgii přinášíme v úvodu rozhovor s ředitelem festivalu Romanem Bělorem, bude dirigovat světově proslulý Gennadij Rožděstvenskij. Naposledy zavítal do Prahy společně s manželkou, vynikající klavíristkou Viktorií Postnikovovou a synem, talentovaným houslistou Alexandrem 21. února, kdy vystoupili ve Smetanově síni s Pražskými symfoniky, s nimiž se – tentokrát však pouze sám – představí i na letošním festivalu. A to v kompozici Lukáše Matouška Kořeny času, v Ostrčilově Impromptu, op. 13 a ve Dvořákově Symfonii č. 7 d moll, op. 70. V článku, který vám předkládáme, ho Ivan Žáček představuje nejen jako výjimečného umělce, ale rovněž jako člověka s neodolatelným smyslem pro humor…
Festival hudebního divadla OPERA 2007, pořádaný Jednotou hudebního divadla, přivedl již poosmé od roku 1993 do pražských operních domů všech deset stálých a tři alternativní tuzemské operní soubory. Tedy opět výmluvný vzorek zdejšího operního divadla, ba reprezentativní v tom smyslu, že divadla jako spoluorganizátoři festivalu sama volí inscenaci, jíž se pomyslného klání chtějí zúčastnit. A protože prakticky všechny inscenace kamenných divadel jsme v Hudebních rozhledech již recenzovali (opavské nastudování opery Jaromíra Weinbergera Švanda dudák doháníme v tomto čísle), příspěvek Josefa Hermana se zabývá spíše celkovým zhodnocením festivalu, které doplňuje zamyšlením nad současným stavem opery u nás…

Provozování opery má ve Stuttgartu, který dokonce za vlády vévody Carla Eugena v letech 1744–93 patřil k nejvýznamnějším hudebním centrům Evropy, poměrně dlouhou tradici. Již v polovině 17. století se konala operní představení v tzv. Lusthausu otevřeném v roce 1584, který byl po devadesáti letech nahrazen větším Komödienhausem. Jako dvorní kapelník zde v letech 1698 – 1704 působil Johann Sigmund Kusser, jedna z nejvýznamnějších osobností německé barokní opery. Uváděl zde nejen svá vlastní díla, ale též opery Steffaniho, Lullyho a dalších skladatelů. Dnešní divadelní budova zahrnuje pod jednou střechou Velké divadlo otevřené 15. září 1912 a Malé divadlo, kde byl provoz zahájen Straussovou Ariadnou na Naxu téhož roku 25. října…
Při výzkumu hudebních pramenů vyvstávají nejrůznější otázky, na které se muzikologové snaží hledat odpovědi bez ohledu na historické období, z něhož studovaný materiál pochází. V tomto dílu našeho seriálu se pokusíme zauvažovat nad tím, co nám o dobové hudební praxi prozrazují některé rukopisy z 15. století a zda můžeme již samotný notový záznam skladby považovat za důkaz o jejím provozování. Hudební kultuře této epochy vládne po roce 1430 kompoziční styl nazývaný nizozemská nebo franko--vlámská polyfonie, který se během několika desetiletí rozšířil ze své „pravlasti“ do všech koutů tehdejší „západoevropské“ civilizace. Skladby největších mistrů se opisováním šířily sice velmi rychle, ale dochované prameny, bohužel, představují jenom nepatrný zlomek dobové reality…