zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Italské sny v Čechách

"Jednou jsme dole, jednou nahoře.", zpívá se ve známé písni V+W. Sny se zdají každému. Jaké jsou to sny? O čem sní prostitutka v daleké Itálii? Představení Sladké sny, které inscenoval režisér František Staněk se pokouší nalézt odpověď na tuto otázku. Sny mohou člověka zajmout, dostaneme se do role zajatce. Někdy nás přidrží při životě, čerpáme z nich naději. Nejlepší stav je, když se sny stanou motorem našeho jednání.

Hlavní hrdinka Cabírie (Magdalena Pittnerová) nás provází svým příběhem. Hned zpočátku vidíme, že nemá život lehký. Její zákazník Giorgio (Petr Vodička) se jí snaží utopit. Rovněž vztahy mezi ostatními prostitutkami nejsou růžové. Cabírii drží nad vodou spolubydlící Vanda (Miluška Bittnerová). Bitky ze žárlivosti a závisti jsou na denním pořádku.
Cabírie touží po pořádném chlapovi, po vdavkách. Hledá východisko ze dna, na němž se pohybuje. Na cestě po hlavní třídě italského městečka se Cabírie potká s hercem Marcellem (Petr Vodička). Ten hledá útěchu na jednu noc a rozkrývá pohrdavý dialog mezi bídou a bohatstvím.
Zajímavé je setkání s Mnichem (Filip Sychra). Františkán jí dává nadějí a prohlubuje víru. Bůh ti ve snění podá pomocnou ruku.
Další muž -- kouzelník, Cabírii zesměšňuje, a zároveň jí přivolává posledního muže.
Tím je účetní DÓnofrie (Petr Vodička). Stane se tím pravým? Nabízí Cabírii manželství, ale o co mu vlastně jde? Chce vyčistit svět od prodejných žen, nebo je zakomplexovaný a nemůže navázat se ženou známost. DÓnofrio představuje vítězství, cíl na cestě snění...
Inscenace vznikla volně na motivy pracovního filmového scénáře F. Felliniho, E. Flaina a T. Pinelliho Cabiriiny noci. František Staněk se pustil na velmi zajímavou plochu. Převedl filmový scénář do divadelního textu. Musel se vypořádat s četnými filmovými obrazy. Povýšit filmový dialog na opisný dialog divadelní. V tomto směru musíme ocenit přínos jeho režie, neboť zpracováním filmového scénáře nasměroval hru Sladké sny na stranu alternativního divadla.
Pomocí jednoduchých scénických prostředků a triků vytvořil iluzi střídání různých prostředí - interiérů s exteriérem, například kavárenský sál, břeh jezera, vyhlídková věž, Cabiriin pokoj, obydlí herce nebo ulice. Tyto prostory jsou vytvářeny pomocí popisu v daném textu, nebo, a to považujeme za originální a nápadité, pomocí střídání různé scénické hudby. Jiná hudba zní v Cabírnině pokoji, jiná na baru.
Ke změně prostoru napomáhá scéna. Autor výpravy Martin Černý spolu s Františkem Staňkem vytvořili jednoduchou scénu. Vlevé části bar, v pozadí sametově červená stěna a v popředí vlevo postel. Velmi zajímavá a okouzlující situace nastane při vytvoření modlitebny, kdy se na zadním horizontu spustí tří pásy bílého plátna, a na ně je promítán zajímavý obraz kostelní vytráže. Uprostřed této scény sedí Cabirie a za doprovodu melancholické hudby se modlí.
Vedle těchto vážných poloh se setkáme i s vyváženou satirou. Zvláště, když kouzelník přičaruje na scénu zpěvačku Hanku Zagorovou. Zda se tento výstup zapojuje do celého kontextu hry, nebo vyznívá jako samostatné číslo z důvodů seberealizace zpěvačky, to lze jen stěží posoudit, záleží na úhlu pohledu.
Celkově vyzněla hra díky nápaditému tématu a scénickému zpracování na výbornou. Trochu bodů jí úbraly unáhlené nástupy některých herců. M. Pittnerová si prošla rolí bez ztráty desítky. Postihla nálady a tápání hlavní hrdinky. Petr Vodička, co by první milovník, se méně snažil vystihnout jemný rozdíl mezi třemi postavami, které hrál. Nejlépe zahrál postavu herce Marcella.
Scena.cz zve na další reprízy této zajímavé hry do divadla DISK -- Praha.

6.3.2000 06:36:40 Redakce | rubrika - Recenze