zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Magie slov Martina Hilského

Jaký je rozdíl mezi překladem románu a divadelní hry? O tom, ale také o dalších aspektech překladatelské práce jsme si povídali s profesorem Karlovy univerzity Martinem Hilským (1943). Jeho setkání s angličtinou se uskutečnilo velmi záhy. M. Hilský začal studovat v sedmnácti letech. K tomu dodává: "Musím říci, že jsme na vysokou školu přicházeli mladí, a neskonale méně zkušení, než dnešní studenti." Poté následovala ke konci studia stáž v Oxfordu. Ukončení studia je však jen počátek, výchozí bod pro překladatelskou práci.

Dnes je Martin Hilský spoluautorem Dějin anglické literatury (1988), dále napsal knihy Současný britský román (1992) a Modernisté (1995). Vedle beletristických knih anglické a americké literatury překládá divadelní hry. První Shakespearovu hru Sen noci svatojánské přeložil ve čtyřiceti letech pro divadlo ABC, režie Karel Kříž. V poslední době se mohou diváci setkat na divadle s několika inscenacemi Williama Shakespeara v překladu Martina Hilského. Například Jihočeské divadlo na letní scéně v Českém Krumlově uvádí Veselé paničky Windsorské, režie Jiří Menzel. Dále se v rámci Letních Shakespearovských slavností hrála inscenace Jak se vám líbí, režie Michal Lang. V prosinci loňského roku měl premiéru v Národním divadle Hamlet, režie Ivo Krobot. Ve Vinohradském divadle byl uveden Kupec Benátský. Vaše první překladatelské setkání se Shakespearem se uskutečnilo roku 1983, ale kdy nastalo vaše životně první setkání s tímto velikánem dramatu?
Shakespeara jsem četl velmi záhy, ale nepamatuji se přesně kdy. Daleko více se mi do paměti vrylo setkání se Shakespearem na divadle. Obrovský dojem na mě udělal Hamlet v Národním divadle v podání Radovana Lukavského, v režii pana Pleskota, v šedesátých letech. Shlédl jsem toto představení coby dvacetiletý student. Poprvé v životě jsem pochopil, co je to Shakespeare.
Jak jsme se zmínili k prvnímu překladu Shakespeara jste přistoupil ve svých čtyřiceti letech. Pro překlad je nutná jazyková vybavenost. Potřebuje překladatel pro pochopení obsahu překládáné látky i životní zkušenost?
Já jsem přesvědčen, že ano, a jsem moc rád, že jsem s Shakespearovými překlady začal až ve čtyřiceti letech. Zvládl jsem překladatelské techniky a měl dvacetiletou jazykovou zkušenost. Příprava byla velmi dlouhá. Shakespeare vyžaduje životní zkušenost, ať již dobrou nebo špatnou, protože pomůže lépe vhlédnout do vesmíru duše, který je ve hrách prezentován.
Čím více životních zkušeností máte, čím více různých lidí poznáte v různých situacích, tím je vaše chápání života přesnější.
Patří k oné zkušenostní a jazykové přípravě i praktické poznání reálií?
Znalost reálií nesporně při překladu pomáhá. Shakespearovští překladatelé mají jednu nespornou výhodu: mohou se opřít o staletý výzkum a rovněž tak o práci badatelskou. Komentáře k Shakespearovskému dílu jsou soupisem reálií.
Při své práci nevycházím jen z moderních komentářů, ale vždy pečlivě konfrontuji všechna dostupná vydání k dané hře. Rovněž se opírám o vlastní četbu. Vycházím ze svého poznání renesanční literatury, která popisuje dobu, kulturu a život.
Za překlad Shakespearovských Sonetů, který jste doplnil rozsáhlou osmdesátistránkovou předmluvou, jste získal prestižní ocenění Obce překladatelské Jungmannovu cenu za rok 1997. Co vám přináší více radosti: vlastní překlad nebo psaní komentáře k přeloženému textu?
Pokládám se za překladatele tělem i duší. Kdyby mě překládání netěšilo, tak bych tuto práci nemohl dělat. Překládání považuji za tvůrčí práci svého druhu, za interpretační umění, které musí respektovat asi to, co respektuje koncertní virtuóz, když hraje skladbu, kterou složil někdo jiný.
Musím se přiznat, že psaní poznámek je nekonečná mravenčí práce, a dokonce bych ji označil za doslova úmornou. Mám ji rád, ale přesto mě daleko více těší vlastní překlad, neboť je více tvůrčí, byť to zní paradoxně.
V programu k Veselým paničkám Windsorským objasňujete vznik jména postavy. Stane se vám někdy, že změníte jméno postavy v průběhu překladu?
Určitě. Konkrétně se tak stalo u této hry. Veselé paničky Windsorské je hra speciální, pokud jde o jména postav. Jedná se o jména "mluvící", ale to by ještě nebylo rozhodující, problém nastane, když tato jména vstoupí do jazykové hry, nebo-li jméno začne být používáno jinými postavami k určitým slovním hrám. V ten okamžik nelze ponechat anglickou verzi.
Jména jsou na překlad nesmírně citlivá. Můžete vzbudit dojem archaičnosti nebo určitého vesnického barvotisku. Jméno musí začít v textu fungovat. Například u Paniček se v angličtině jedna postava jmenuje "Page", což znamená páže, mladý jinoch. Co s tím? Původně jsem při překladu uvažoval o Pažoutovi, ale nakonec stejně zvítězilo jméno Páže. Chtěl jsem se rovněž přiblížit i ke zvuku toho jména [Pejdž] -- Páže. Věřím na magii slov, a i zvuk v ní má své místo.
Nakolik dáváte hercům možnost uzpůsobit si váš překlad do svých úst?
Moje zkušenosti jsou velmi dobré, protože herecké požadavky na změny mých textů nejsou nikdy veliké, ale vyskytnou se. Respektuji je, když mohu, a když jsou v pořádku. Hlídám význam textu. Své překlady modeluji zvukově, dokonce si je i předříkávám a snažím se s hudbou slov pracovat. Někdy se stane, že přehlédnu shluk nepříjemných souhlásek. Herci mají úžasnou intuici a na první čtení takové místo odhalí.
Do jaké míry zasahuje do překladu režísér?
Režisér je hegemonem a tvůrcem každého představení. V prvé řadě si vybírá překladatele. Rovněž určuje, do jaké míry ho přizve ke spolupráci.
Moje zkušenost je, že většinou jde nejen o konzultace, ale o velmi úzkou spolupráci. S režisérem vedeme partnerské diskuse nad texty. Mám jiný úhel pohledu než on. Mluvím stále z hlediska textu a Shakespeara. Režisér sleduje inscenaci z hlediska jeviště a scénických prostředků. V tomto směru se od něj nesmírně učím. Stejně jako od scénografa, nebo kostymérky. Představení je nakonec syntézou práce všech, vše se vším souvisí.
Dostal v případě Hamleta režisér Krobot koncept překladu a mohl se k němu vyjádřit?
To ne, tak daleko to nejde. Přeci jen jsem autor překladu a za text zodpovídám. Režisérovi předkládám již hotový text. Překlad potřebuje čas. Dokonce je nutné, aby nabyl tvaru a jak se říká, aby si "sedl".
Inscenátoři očekávají, co překlad přinese. Čekají na něj jako na určitý vzkaz. Od překladu se celá inscenace odvíjí, zde začínají úvahy nad jejím ztvárněním.
Usedávání překladu je u vás dlouhé? Děje se často, nebo přeložíte některé pasáže a již cítíte, že toto místo je definitivní a neměnné?
Části, o nichž jsem pevně přesvědčen, že jsou přesné, většinou nejsou na začátku, ale až ve druhé polovině. Poznáte je jako když se zasune kámen do mozaiky a objeví se celý obraz. To jsou šťastné momenty překladu.
Pozvolné dosedání bývá časté a je různé u různých her. U Hamleta byl tento proces neobyčejně dlouhý. Zejména pokud jde o známé pasáže, které tím, že byly přeloženy desetkrát, tak mají ustálenou formu, a jejich změna je těžká.
Problém nespočívá ve frázi "Být či nebýt.", na ní nelze nic měnit, ta je daná. Jde o to jak daný monolog vypadá jako celek. V Hamletovi jsou i jiná kritická místa, prakticky nepřeložitelná, a protože taková jsou, tak stále dráždí k překladu.
Můžete přiblížit na konkrétním příkladu?
Výstup Hamleta s Poloniem, ministerským radou. Celý dialog se vztahuje k Ofélii, křehké bytosti.
Polonius: Znáte mě výsosti?
Hamlet: Znám. You are a Fishmange.
Doslova bychom tuto větu přeložili: "Jste prodavačem ryb." Ve své první verzi překladu jsem ponechal tento brutálně doslovný význam. Druhoplánový, slangový význam slova Fish znamená dívka nebo děvka. Sousloví "Fishmange" pak znamená někoho kdo je svůdce žen, nebo kuplíř, dohazovač nebo pasák.
Na všech variantách mě vadilo, že se jedná o překlad druhého významu, který stírá dvojsmyslnost textu. Proto jsem trval na doslovném překladu -- "prodavač ryb". Zároveň jsem se těšil, co to udělá na divadle.
Po čase mě napadlo dvojznačné řešení. Hamlet řekne: "Znám. Prodáváte maso." Jako prodavač bílého masa. K tomu "maso" je takové ošklivé české slovo. Cítíte to plesknutí.... Říkal jsem si, takto to lze přeložit. "Prodávání" souvisí s hokynařením a prodejností, a zároveň se maso vztahuje k děvkám a prostitutkám, aniž by byly slovně označeny. Myslet na daný význam, ale nevyslovit ho, to zvyšuje ve hře napětí.
Na divadle vstoupili do hry herci. Když jsem vše objasnil, pan Donutil po chvíli pravil: "Hamlet řekne: "Znám. Jste pasák husiček."". Polonius před tím Ofélii označil za husu, protože miluje Hamleta.
Po tomto už překlad nešel změnit. Hercům sedl dobře do úst. Význam je přípustný, a navíc oproti minulým překladům je slovně vtipný.
Otevřeli jsme v detailu náhled do překladatelské kuchyně. Jednou jste prohlásil, že Shakespeare je osobnost jako Mozart. Překládáte při hudbě nebo v tichu?
Možná je to chyba, ale když poslouchám hudbu, tak ji musím vnímat. Podkreslování hudbou při práci my nesedí. Překládám v tichu.
Většina vašich překladů vznikla na objednávku. Znamená to pro vás jistotu, nebo vás to brzdí. Člověk, když něco musí, tak k dané věci nepřistupuje s chutí.
Mám jednu generální objednávku a to je objednávka Shakespearem. Jinými slovy, ostatní překlady jsou subobjednávky. Nejedná se o rozkaz, ale impuls. Pracovat úplně na objednávku by bylo těžké.
Na Shakespearovi pracuji dlouhodobě dvacet let. Pokud u mě divadlo objedná text, který jsem ještě nepřeložil, tak je to pouze pokračování něčeho, co jsem dávno připraven dělat. Nemusím se k tomu nutit. Kromě toho pracuji i bez smlouvy. Například Kupce Benátského jsem přeložil před čtyřmi lety a nyní se bude poprvé hrát ve Vinohradském divadle. Dále jsem takto přeložil Perikla, nebo Marnou lásky snahu. Objednávka od divadla je projevem určitého zájmu, což je veliké povzbuzení. Hra se hned realizuje, což je podstatné.
Generální objednávkou máte na mysli osobní ctižádost přeložit celého Shakespeara?
Nechci a nebudu překládat hru, aby zapadla do nějakého kompletu. Generální objednávkou je určitá ambice a snaha přeložit příští Shakespearovu hru co nejlépe. Kolik těch her bude, a zda budou všechny, to je z určitého hlediska vedlejší. Rozhodující je kvalita.
Danou hru překládáte "v kuse", nebo si v průběhu překladu dopřejete současně překlad lehčího žánru?
Naprosto ne. Shakespeare mě pozře vždy beze zbytku. Odskoky k jiné překladatelské práci si nemohu dopřát, protože bych nebyl schopen myslet na dvě různé věci.
Představuje pro vás první předvedení vašeho překladu na jevišti, tedy premiéra premiér, emocionální vypětí, jako například skládání státní zkoušky?
Budete se divit, a zní to až překvapivě. Mám strašnou trému, a přitom nejdu na jeviště, v tomto ohledu obdivuji herce. Napětí před premiérou je obrovské, asi takové má být.
Děkujeme za rozhovor a těšíme se na váš další zdařilý překlad. Možná se dočkáme kompletního Shakespeara z pera Martina Hilského. Překladatel divadelních her, oproti například románovému překladu, sleduje stránku významovou a lexikální, ale i stránku interpretační a zvukovou. V tom spočívá ona tajemná magie slov.

6.3.2000 06:42:50 JoMe | rubrika - Zákulisí/ Klípky