Scéna.cz 

Ohlédnutí za mezinárodním festivalem APAP v New Yorku

Každoroční americký festival divadla, tance a hudby APAP, se uskutečnil v komplexu budov hotelu Hilton v centrální části ostrova Manhattan, i když organizační tým sídlí v hlavním městě Washingtonu. New Yorská kulturní komunita má s pořádáním rozsáhlých akcí velké zkušenosti a optimální zázemí. Celosvětový zájem prezentovat se právě tady byl mimořádný již při zahájení v roce 1957 a s každým dalším ročníkem stoupá. Letošní, již 57. ročník se odehrával na mnoha místech této multikulturní metropole, která dnem i nocí žije kulturou a dává každé události punc jedinečnosti jako novodobý Babylon.

Hlavní část přehlídky se konala od 10. do 14. ledna 2014, předcházely jí komornější setkání a konference umělců s lidmi managementu a menší, žánrově více profilované festivaly jako na příklad WINTER JAZZFEST nebo taneční platforma FOCUS. Některé akce vyzkoušely specifické prostory industriálu, mnoho koncertů a divadelních představení při propagaci APAP scestovalo Spojené Státy. Značná část koncertů, tanečních a cirkusových show se konala v prostorách Lincoln Centra a v broadwayských muzikálových domech, kam je výborné spojení z celého města, takže se dalo stihnout opravdu mnoho.

Bohatá tradice APAP (Association of Performing Arts Presenters), velkorysý rozpočet, vysoká technická úroveň a stylová rozmanitost vytváří nejrozsáhlejší akci tohoto druhu na světě. Přitom podrobnější informace o festivalovém dění s předstihem znali pouze členové asociace díky přístupu k zaheslované internetové aplikaci. Především těmto členům byla také určena odborná několikadenní konference, která začala ještě před samotným festivalem. Hlavní heslo letošní konference znělo SHINE a každý speaker ho interpretoval po svém.
Mezi jednotlivými bloky konference se konalo pozoruhodné diskuzní fórum. Okruhy témat byly napsány na obří nástěnku spolu se jmény mentorů. V obrovském sále plném kulatých osmimístných stolů seděl u každého z nich jeden mentor, přičemž všichni, kdo vstupovali dovnitř, měli na krku visačky se základními údaji o sobě. Na povel hlavních moderátorů se každý účastník na dvacet minut posadil, kam chtěl, nebo kde bylo zrovna místo a diskutovalo se. Na závěr diskuzního bloku si všichni u stolu vyměnili vizitky, letáky a další materiály. Konec dvacetiminutovky byl ohlašován pronikavým pískáním, neboť celý sál hučel jako včelí úl. Důležité informace pro všechny byly promítány na velká plátna. Po krátké přestávce na občerstvení si všichni vyměnili místa jako ve známé dětské hře „Škatule, škatule hejbejte se“ a pokračovali ve vášnivých výměnách názorů, často tak hlasitých, že docházelo i ke sdružování témat a debatérů napříč zasedacím pořádkem.

Neformální setkávání ve foyer divadel a přepychového Hiltonu bylo prokládáno recepcemi, slavnostní téměř tříhodinový oběd na závěr dal vyniknout pompéznímu předávání cen zasloužilým manažerům a aktivistům APAP. Prezident festivalu Mario Garcia Durham řekl v závěrečném projevu, že festival má sloužit jako pojítko mezi umělci a publikem. Ještě více však pomáhá v navazování kontaktů mezi uměleckými agenturami, nezávislými skupinami interpretů či dramaturgy národních festivalů z celého světa. Podepisují se tu smlouvy, vznikají mezinárodní tvůrčí skupiny, podklady pro granty, nové projekty a začínající umělci se představují odborné kritice a médiím. Aby jejich prezentace byla úspěšná, absolvují zvláštní workshopy se zaměřením na popularizaci svého umění a komunikaci s publikem.

Součástí festivalu byly také přednášky dotýkající se sociálních a ekologických problémů. Zvláštní důraz byl kladen na zapojení početných menšin do kulturní spolupráce. Zástupci španělsky mluvících médií v USA popisovali specifika kultury zemí Latinské Ameriky pořadatelům kulturních akcí. Referáty zazněly i na téma evropských emigrantů, kteří nemluví anglicky. Tiskové konference zde pořádaly také jiné světové festivaly jako na příklad taneční festival ze skotského Edinburghu.

Kulturní instituty a sdružení uspořádaly v rámci APAP ukázky z představení, které v rozsahu patnácti až dvaceti minut měly ukázat esenci toho nejlepšího a nejzajímavějšího. Těžký úkol pro představení postaveném na příběhu, proto divadelníci většinou odehráli závěrečnou část inscenace v jedné dekoraci. I tak divák získal představu o tom souboru a jeho práci a zároveň si udělal laskominy, aby se někdy mimo festival vypravil na regulérní představení. Zaujmout v takové konkurenci bylo opravdu těžké. Jelikož se během jednoho víkendu uskutečnilo přes 1500 ukázek, tzv. Showcase, písmo v obsáhlém katalogu připomínalo telefonní seznam, takže nebylo lehké tam najít konkrétní věc. Kdo nestihl showcase souboru, o nějž měl zájem, mohl ho vyhledat na výstavišti, které v něčem připomínalo veletrh cestovního ruchu. U jednotlivých stánků bylo možno dostat kontakt, leták, program, dvd nebo cd a performativní umělci improvizovali s návštěvníky těchto uměleckých kiosků po svém. Tyto magické kulisy vytvořily působivý divadelní labyrint. Své stánky zde provozovali i sponzoři jako železnice AMTRACK nebo pojišťovny zaměřující se na pojišťování umělců. Největší stánek patřil Číně, především opeře. Vedle sebe se střídali zástupci slavných značek jako je Moskevský Balet, umělecké školy i jednotliví performeři na volné noze, kteří bavili celé okolí obřími bublinami a dekoracemi z balónků.

České performativní umění reprezentovalo Naivní Divadlo Liberec s úspěšnou loutkovou rockově laděnou pohádkou BUDULÍNEK, kterou zahrálo poprvé v anglickém jazyce v nezkráceném rozsahu 50 minut. Pro dospělé pak následovalo Švandovo Divadlo ukázkou z anglicky hraného dokumentárního divadla pod názvem THE GOOD AND THE TRUE.

Současnou českou taneční scénu zastupovala společnost VerTeDance z Divadla Archa výňatkem z projektu integrujícího tělesně postižené s mladými profesionálními tanečníky. Jejich prezentace zaujala již švejkovským názvem SIMULANTE BANDE. Poté nastoupila trojice starších tanečníků a performerů s hudební formací Dva, která přivezla část mezinárodního představení EDGE. Umělecký šéf činohry ND Michal Dočekal představil krátký dokument o vzniku inscenací VĚC MAKROPULOS a 1914 v režii Roberta Wilsona. Crazy tanečně-divadelní podívaná s největším počtem účinkujících MUCH MORE THAN NOTHING rozvíjela motivy společného dědictví Čechů a Slováků na prahu třicítky.

Závěrečný hudební pokus o inovativní akustický projev hráčů na klasické nástroje uvedla skupina Konvergence, kde při svitu svíček trubka rozezněla struny klavíru. Kdo vydržel do konce pestrého odpoledne s českou kulturou, dočkal se chlebíčků a jablečného závinu. Tradiční občerstvení sklidilo vděčnost a uznání mezinárodního publika. Na české části letošní přehlídky APAP měla lví zásluhu Česká centra. Český den na APAP působil rozmanitě a profesionálně. V prostorách Bohemia Hall se během festivalu uskutečnila rovněž přehlídka divadel ze Slovenska.
Exkluzivně pro portál Scena.cz - Doubravka Krautschneiderová, New York.