Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Lumír Olšovský: Divadlo je nádherný svět!

autor: Z webu

Lumíra Olšovského bezpochyby znají nejen fanoušci muzikálu, ale také televizní diváci z nejrůznějších seriálů. V divadle si vyzkoušel snad úplně všechno. Hrál činohře, v operetě, v muzikálu, režíruje. Před lety založil i pěvecký sbor s názvem Dudkova beznaděj uprostřed letu, který zpíval převážně jeho písničky. Zkusil si i moderování v televizi a jeho hlas znají děti z pořadů České televize.

Na počátku března měl v divadle DISK premiéru slavný muzikál Joe Masteroffa, Johna Kandera a Freda Ebba Kabaret, který společně se studenty třetího ročníku činoherního herectví nastudoval právě Lumír Olšovský.

Jste uznávaný muzikálový interpret. Pamatujete se, proč jste se dal na studium režie? Baví vás dnes více být režisérem nebo hercem?
Líbí se mi, jak se ptáte, jestli si to pamatuju... To bude asi ten problém. Nepamatuju si ani, proč jsem se stal hercem. Nejspíš to tak prostě je, protože proč ne?! A baví mě to obojí. Vždyť jde pořád o divadlo, to je přece nádherný svět!

I když jste začínal činoherním herectvím (pozn. v obnoveném Divadle za branou), známým jste se v divadelním světě stal především díky rolím v muzikálech. Který muzikál, v němž jste hrál, vám nejvíce utkvěl v paměti?
Moje paměť je na sentiment naopak mnohem bohatší, takže vzpomínání na Hello, Dolly, Řeka Zorbu, Zpívání v dešti, Limonádového Joe, Producenty mi zabírá většinu mozkové kapacity. Nejvíc ale pro mě určitě znamenalo Někdo to rád horké a rok 1997.

V roce 2008 jste ukončil studium režie na DAMU – na kterou z inscenací, které jste od té doby režíroval, jste obzvlášť hrdý? Režíroval jste už před tím?
Momentálně prožívám hrdost z Kabaretu a opájím se vlastním zaklínadlem, že jsem tuhle inscenaci "zase nepokazil". Jo, nějaké poloamatérské pokusy jsem měl už před studiem, ale fakticky se dá moje režírování počítat až od školy. Divotvorný hrnec, Funny Girl, Fantom Londýna, Jeptišky, ty bych asi tak nejradši zatím zmínil.

Jaký vztah máte k operetě? Je pro vás hodně jiná než muzikál?
Úplně stejná. Opereta používá stejný jazyk jako muzikál, jenom se liší stylem hudby. A to ještě ne vždycky. Znám muzikály, které jsou operetní až na půdu, naopak je řada stařičkých operet, které nerozeznáte od současného muzikálu. Už jsem režíroval Offenbachova Orfea v podsvětí a Kálmánovu Čardášovou princeznu. A na každou další příležitost potkat se s podobnými díly se těším! Opereta dokáže být úžasně sdělná i v současnosti.

V jisté době se o vás mluvilo jako o „novém Oldřichu Novém“. Nemáte ambici se jím stát?
Netroufám si stát se někým jiným, nota bene tak slavnou osobností. Když se mi povede přispět českému divadlu podobným způsobem, jak to dokázal on, umřu šťastnej. Ve filmu se mi to nepodaří. Nezbývá mi než zůstat Lumírem Olšovským.

S návrhem na režii Kabaretu v DISK za vámi přišli studenti nebo jste to navrhl vy sám?
Na Kabaret jsem se chystal už delší čas. Obdivuju tenhle příběh a paralely, které obsahuje, obdivuju autory a chtěl bych, aby si herci užili hrát tak velká a chytrá díla.

Nová verze Kabaretu se zdá o něco drsnější než ty předchozí. Z čeho jste vycházeli?
Ze současnosti. To je největší síla Kabaretu - že vyprávěním o rozkladu společnosti a o nástupu fašismu ve 30. letech 20. stoleti vypráví o dnešní rostoucí krizi. Krizi mezilidských vztahů, morálních hodnot, o moci peněz, diktatuře, svobodě a nesvobodě, touze po štěstí a nemožnosti ho dosáhnout.

Neměl jste nutkání zahrát si v Kabaretu sám? Pokud byste tam hrál, jakou roli byste upřednostnil?
Naštěstí mě nepronásledujou podobné choutky, když režíruju, vrchovatě mě ta práce uspokojuje. Ale pokud bych si měl vybírat, samozřejmě nejlákavější se po právu jeví postava Kabaretiéra. Pan Schulz má pro mě zase přitažlivost skromného poctivého snílka. Postava Herr Ludwiga má nejzajímavější vývoj. A Cliff? Tahle role je vzrušující nesnadností. Pak tu ještě máte homosexuála Bobbyho nebo Wolfa zvládajícího vícero rolí.

V roce 2005 jste založil společnost Théâtre Varieté, která si dala za cíl zkoumat a popularizovat historii Hudebního divadla Karlín. Funguje společnost i dnes?
Máme základnu čítající na 150 bývalých zaměstnanců tohoto někdejšího předního hudebně-zábavného divadla v zemi. Sólistů, tanečníků, členů sboru, techniky a provozních pracovníků. Vlastně spolu s Pavlem Bárem především shromažďujeme materiály o historii, pečujeme o hrob zakladatele karlínského Théâtre Variété a pořádáme pravidelná setkání. Poslední proběhlo minulý týden.

Jaké projekty máte v plánu na tento rok – jako herec i jako režisér?
Jako herec budu hrát, co mi přijde pod ruku, dabovat a trochu natáčet. Jako režisér připravuju muzikál Sněhová královna v Divadle Hybernia, Funny Girl v NDM Ostrava, na jaře by měl dorazit do Prahy náš Fantom Londýna. Mezitím mám režírovat několik dílů Studia Kamarád pro Českou televizi a kdoví co ještě. Nechám se překvapit.

24.3.2014 16:03:22 Jana Soprová | rubrika - Rozhovory

TIP!