Scéna.cz 

Žítkovské bohyně budou na jevišti tvrdší a nekompromisnější, říká Gombár

Netrpělivě očekávanou divadelní adaptaci knižního bestselleru Kateřiny Tučkové ŽÍTKOVSKÉ BOHYNĚ představili ve světové premiéře v sobotu 1. března ve Velkém sále v Městském divadle Zlín. Drama o ženách z nedalekého regionu Moravské Kopanice obdařených výjimečnými schopnostmi léčit, uřknout, vidět do budoucnosti i přivolat lásku do Zlína přivedlo jako režiséra zpět někdejšího uměleckého šéfa Dodo Gombára.

Magický příběh bohyní ze Žítkové je fikcí, ale vychází ze skutečných událostí. Velkou roli v příběhu hrají například přepisy záznamů z Krevní knihy města Bojkovice nebo StB. „Jako čtenář jsem byl románem zasažen, je strhující a skvěle napsaný. Inscenace bude místy možná v něčem ještě nekompromisnější a tvrdší,“ řekl Dodo Gombár. Při psaní scénáře byl s Kateřinou Tučkovou v kontaktu a vše s ní konzultoval. „Byla velmi velkorysá. Neměla potřebu do procesu vstupovat a dala mi volnou ruku, čehož si moc cením,“ uvedl.

Na premiéru přijela i autorka románové předlohy Kateřina Tučková, která ji po představení komentovala takto: "Všechny ty postavy se mnou žily na papíře tři roky, co jsem knihu psala. Teď ožily opravdu. Jsem dojatá, bylo to fantastické."

Žítkovské bohyně nabízí velké herecké příležitosti. V hlavní roli Dory Idesové diváci uvidí absolutní vítězku divácké ceny Aplaus 2013 Hanu Tomáš Briešťanskou, která bude od června alternovat s Petrou Hřebíčkovou, dalším milým hostem a držitelkou Thálie za zlínskou Maryšu. Jakoubek Ides bude Jan Leflík, Surmenu ztvární další herečka oceněná prestižní Thálií Helena Čermáková, Irmu Gabrhelovou Eva Matalová a Mahdalku Milena Marcilisová. „Obsadili jsme asi devadesát procent zlínského souboru a navrch ještě přizvali ochotníky z Vizovic,“ doplnil režisér.

Scénu a kostýmy navrhla výtvarnice Eva Jiřikovská. Bohyně budou v kopaničářských krojích, které Jiřikovská považuje za jedny z nejkrásnějších, a velká část hry se bude odehrávat v metaforickém prostoru autobusové zastávky a kolem ní. Každý z nás se někdy na zastávku postavil. Je to taková čekárna na to, co bude, a to nám přišlo pro Žítkovské bohyně příznačné,“ vysvětlil Dodo Gombár. Atmosféru okreslí autorská hudba Davida Rottera.

Hlavní postava románu i inscenace Dora Idesová je jednou z posledních z rodu žítkovských bohyní. Jejich umění se však nenaučila. Vystudovala etnografii a rozhodla se o nich napsat vědeckou studii. Na konci 90. let objevila v jednom z archivů spis StB vedený na svou tetu, bohyni Surmenu, která je v něm označována jako vnitřní nepřítel. Rozplétá osudy žítkovských žen a pomalu zjišťuje, že i ona je součástí tajemné tradice, i když se bohyní nikdy nestala. Čím více se o minulosti dozvídá, tím více poznává sebe samu.