Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Festival 10 + 1 let na SKUTRu

Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský (SKUTR)

autor: archiv divadla

Přijďte na FESTIVAL 10 + 1 LET NA SKUTRu do holešovických JATEK78 ve dnech 17. a 18. dubna 2015. Známá režisérská dvojice Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský začali společně pracovat už během studií na DAMU. SKUTŘi kromě vlastních kritikou i diváky velmi ceněných představení (kombinují tanec, pohyb, akrobacii, loutky, projekce, lightdesign, text a zvuk), režírují i pro přední české scény (aktuálně bude mít premiéru Evžen Oněgin v hradeckém Klicperově divadle, v dubnu Podivný případ se psem v Kalichu, v červnu jejich již druhá realizace pro Letní shakespearovské slavnosti - ROMEO A JULIE, dále ND Praha, ND Brno, atd.).
Od příští sezóny 2015/16 převezmou vedení operního souboru Jihočeského divadla. Autorské inscenace SKUTRu se představily na mnoha prestižních festivalech v Evropě a Asii. Jejich posledním autorským projektem je BOUŘE, jež vloni na podzim vzbudila obrovskou vlnu zájmu a nadšení. Nejen BOUŘI, ale i další tři hry STK Theatre Concept, který mimo SKUTR doplňuje ještě
Adéla Laštovková Stodolová, mohou diváci zhlédnout během dvoudenního FESTIVALU 10 + 1 LET NA SKUTRu.

Kromě představení BOUŘE (bude se hrát oba dny), MALÁ SMRT, ŽENY a MUŽI, program doplní pohádka pro děti (doplníme o název), workshop Josefa Rosena, koncert Fekete Seretlek či otevřená hodina se SKUTRy. Předprodej vstupenek na FESTIVAL 10 + 1 LET NA SKUTRu v pražských JATKÁch je v síti Ticketportal.

Rozhovor se SKUTRem

Pamatujete si na moment, kdy jste se rozhodli pro společnou spolupráci?
Lukáš: „Mělo to více fází. Byli jsme společně přijati do ročníku prof. Josefa Krofty a prof. Miloslava Klímy na DAMU Praha a první půlrok jsme se navzájem nemuseli. Pro mě byl Martin arogantní a pro Martina zas bylo záhadou, proč takový introvert chce dělat režii. Pak jsme jeli na lyžák a já popisoval v autobuse veselou příhodu, jak jsem si nechal opravovat vázání u lyže a Martin hned začal vymýšlet, jak by tu příhodu inscenoval. Pak jsme si dali za úkol, že budeme chodit do různých kaváren a tam si jen tak vymýšlet projekty, které bychom chtěli v budoucnu realizovat. Začali jsme sledovat, co na fakultě dělá ten druhý a začali jsme si do toho kecat…“

Jaké byly důvody k jejímu zahájení a co bylo Vaším prvním režijním počinem?
Lukáš: „Ve druhém ročníku studia na DAMU mne oslovila Veronika Riedlbauchová a Veronika Hyksová, tehdy ředitelky festivalu Mladé pódium, zda bych pro ně inscenoval Prokofjevova Péťu a vlka na zahajovacím koncertě v Grandhotelu Pup v Karlových Varech. Bylo na to extrémně málo zkoušek a tak jsem poprosil Martina, jestli by do toho nešel společně. Při zkouškách jsme zjistili, že máme na papíře 95% stejných poznámek, bylo jasné, že si v práci rozumíme. Spolužáci Jirka Kohout a Kuba Žáček, kteří v projektu hráli, nám pak tajně vymysleli přezdívku SKUTR, kterou převzala celá škola včetně pedagogů. A my si z toho udělali logo. SKUTR byl na světě.“

Kde jste začínali? A s jakými herci a repertoárem?
Martin: „Profesionálně jsme začali v divadle Archa, kde nám nabídl její ředitel Ondřej Hrab tvůrčí rezidenci. Chtěl po nás nové experimentující divadlo. V Arše jsme si našli svůj vlastní "rukopis" a vytvořili několik autorských cross - over inscenací. První byla Nickname o chatové komunikaci v roce 2004. To byl náš skutečný začátek. Pak následovaly inscenace Understand o Andersenovi, Duší dítě, 8 – polib prdel kosům, která Rosťu Nováka podle mne nasměrovala k novému cirkusu, a inscenace Plačky. Rezidence trvala pět let a byla základem všeho. Setkali jsme se s herci Josefem Rosenem, Dorkou Krškovou, Adélou Stodolovou a Rosťou Novákem. S Adélkou a Rosťou pak pokračovali dál i jako spolutvůrci jejich projektů. Stáli jsme při vzniku inscenace La Putyka nebo Adélčiny trilogie Malá smrt, Muži, Ženy. Dali jsme se dohromady s Kubou Kopeckým, který je pro nás nejbližším a nejdůležitějším spolutvůrcem. Naše inscenace v Arše viděl Honza Kodet, se kterým jsme pak začali také spolupracovat a stejným případem je i Simona Rybáková. Celé začátky s námi prožil a jméno nám vybudoval produkční Jirka Sulženko, Helena Rousová pak v Arše, Tereza Rychnovská, která nám pomohla se osamostatnit a teď Claudia Nasli a Pavla Klouzalová.“

Jedenáct let společné spolupráce – co vás napadne první jako největší, nezapomenutelný moment/zážitek za celou dobu?
Lukáš: „Asi když jsme vytvořili první ryze autorské inscenace Masakra ve Wroclawi a právě Nickname v Arše a objeli s nimi spoustu festivalů. Ten pocit, že nás chtějí vidět i mimo republiku, že můžeme tvořit v zahraničí, byl krásný.“

Čeho si za celou dobu vážíte nejvíc?
Martin: „Že jsme spolu vydrželi. Že stále máme dost respektu a inspirace v tom druhém. A že většina lidí, se kterými děláme, ráda jde do dalších nových projektů. Že nás oslovují divadla, orchestry, festivaly ke spolupráci.“

Je SKUTR festival jakási bilance nebo/a začátek nové tradice?
Lukáš: „Je to bilance, krátké ohlédnutí. Jde hlavně o prezentaci našich nezávislých projektů, které jsou momentálně na „repertoáru“, a které jsme se všemi spolupracovníky udělali „na koleni“ pod hlavičkou SKUTR a nyní STK Theatre Concept. To ohlédnutí je potřeba, aby člověk neztratil kontext, odkud vyšel, a neztratil hlavně směr, kam jde. Nebo lépe řečeno, kam by jít chtěl.“

Jaký je rozhodovací proces při nabídce na nový projekt?
Martin: „Většinou jsme oslovováni pro projekty, které jsou něčím neobvyklé. Například Černé na bílém Heinera Goebbelse je divadlo, jež vytváří komorní orchestr. A nejen hudbu, ale i pohyb a herecké akce, vyplývající z interpretace hudby. Sami klademe důraz na vícežánrovost naší tvorby. Propojujeme zvuk, pohyb, slovo, světlo, obraz v jeden celek. V posledních letech se ale začínáme věnovat i interpretaci klasických textů nebo oper.“

Jak si vybíráte vlastní tituly?
Lukáš: „Je to téma ze současnosti, které nás zaujme. Námět musí mít prostor pro metaforu. A většinou je o nitru člověka, o našem vnitřním světě. Jednoduché, že? “

Váš režisérský sen.
Martin: „Společným je režírovat zahajovací ceremoniál Olympijských her. Lukáš by pak chtěl, abychom jednou režírovali v Pařížské opeře. My se těm cílům ale smějeme. I když člověk nikdy neví… “

6.4.2015 10:04:44 Redakce | rubrika - Festivaly

TIP!