Scéna.cz 

Herec Michal Zelenka se nepovažuje za improvozátora

Herec Michal Zelenka pochází z Lidic u Kladna. V dětství si zahrál v pohádkách. Divadlo ho pak opustilo a dlouho prý nevěděl co se sebou. Recitoval a zpíval. Nastoupil na Obchodní akademii ve Slaném, kde se setkal s Helgou Čočkovou. Pod jejím vedením absolvoval hereckou přípravku. „Podal jsem si přihlášku na DAMU a šel do toho.“
Absolvoval roku 2000. Studoval u profesorů Jany Hlaváčové, Svatopluka Skopala a Dany Kolářové. Za stěžejní považuje představení Hodina lásky Josefa Topola v režii Martina Glasera. Tehdy se také poprvé setkal s režisérem Ladislavem Smočkem v inscenaci Experiment. „Pro nás pan Smoček představoval legendu, s níž jsme měli možnost se setkat,“ říká a dále dodává, že jako studenti chodili do Činoherního klubu často i na stání na indexy – „prostě pro nás bomba.“

Do prvního angažmá nastoupil do Jihočeského divadla v Českých Budějovic. „Oni si mě koupili,“ upřesnil s nadsázkou Michal Zelenka a dodal: „V tomto směru jsem jako dítě. Do té doby jsem o Jihočeském divadle nevěděl naprosto nic. Šel jsem tam hlavně se svými spolužáky – režisérem Martinem Glaserem a herci Adélou Kačerovou a Martinem Kubačákem.“
Přiznal, že ani nevěděl, že Jihočeské divadlo hraje na točně v krumlovském parku. Nakonec si před točnou zahrál několikrát. „Na první pohled je to krásné hrát v přírodě, ale když prší nebo je zima…,“ zavzpomínal. Po technické stránce to prý není problém umluvit, spíš jsou větší nároky na pohyb. Oproti kamenné scéně se herci více naběhají. Místnímu publiku vstoupil do povědomí v inscenacích Impresario ze Smirny, Sen noci svatojánské, Balada o smutné kavárně, Zabiják Joe, Biloxi Blues a další.

Nyní působí Michal Zelenka v Činoherním klubu v Praze. „Jednoho dne zazvonil můj mobilní telefon a v něm se ozval ředitel Vladimír Procházka s nabídkou…,“ líčí na webových stránkách trochu romanticky. „V Budějovicích mi sice nic nescházelo, ale Praha je prostě osobitá, a kdo by v ní nechtěl hrát. Panu řediteli jsem zaslal dopis.“ Dále Michal Zelenka ocenil, že ředitel Vladimír Procházka patří k těm, kteří objíždějí ostatní divadla. Následně si několik měsíců počkal a byla z toho alternace s Ondřejem Vetchým ve hře Podivné odpoledne Dr. Zvonka Burkeho. Osobně si tohoto nesmírně váží – „Zahrát si s Bolkem Polívkou to je prostě úžasné.“ Následoval Návrat do pouště a setkání s Emílií Vášáryovou – „Rovněž můj idol. Kvůli ní jsem si jako student dokonce nechával ujíždět poslední autobusy.“

Vrcholem je inscenace Jak se bavil pan Sloane (2001). „Po představení se mě jedna divačka zeptala, jak mohu hrát něco tak strašného… Pro mě je ta role zajímavá. S klaďasem nic moc neuděláte.“ Hra pojednává o zneužívání a využívání. „Postava Sloana nemá ani sociální cítění. Říká sice, že chodí mámě na hrob, ale nezapomene si namazat chleba.“
Dále v Činoherním klubu účinkuje v inscenacích Deskový statek, Vodní družstvo, Misantrop a Gagarinova ulice. Tu považuje za jednu z nejsoučasnějších, jen ho mrzí, že si zatím hledá své diváky. Bohužel ti reagují daleko více na obsazení než na obsah.

„Činoherní klub je úžasný v tom, že máte diváka na dosah ruky. Rád bych si zahrál ve velkém divadle,“ uzavírá Michal Zelenka, který dále spolupracuje s Českým rozhlasem. Nemohl by hrát v představení, které je založené na improvizaci. Michala Zelenku přivítáme v NetHovorech 21. dubna 2004 od 18:00 h.