zvláštní poděkování
Volný.cz

Zemřel Jiří Menzel

Jiří Menzel (Zdroj: AGENTURA SCHOK)

autor: Pavel Mára  

zvětšit obrázek

Noblesní elegán Jiří Menzel (* 23. února 1938 – † 5. září 2020) s laskavým humorem byl celosvětově respektovanou filmovou a divadelní osobností. Když se ohlédne zpět, rozhodně se nemá zač stydět. Řada filmů, které za svůj život natočil, mu zajistila stálou popularitu, ale pro nás je zajímavé, že přinejmenším stejně úspěchů sklízel souběžně se svými divadelními inscenacemi v nejrůznějších českých a zahraničních divadlech.
Jiří Menzel se narodil 23. února 1938 jako syn publicisty, spisovatele a dramaturga animovaných filmů Josefa Menzela (mj. autor knihy Míša Kulička) a dámské krejčové Boženy. V letech 1958-6 studoval na pražské FAMU.

O začátcích své umělecké dráhy prozradil: „Studoval jsem filmovou školu, protože mě nevzali na divadelní. Ale celou dobu studií jsem kamarádil s lidmi s DAMU, chodil jsem za Abrhámem a Čepkem, na jejich klauzurní představení. Všichni o mně věděli, že mám rád divadlo – taky jsem si mohl vychutnat dobu, kdy naráz dělali divadlo Ornest, Werich, E. F. Burian, Krejča. Ke Krejčovi jsem chodil na hospitace a to byla pro mě ta nejlepší škola. Takže když se zakládal Činoherní klub a bylo třeba nazkoušet několik premiér, pozvali mě stejně jako Evalda Schorma, ať něco připravíme. Ředitel Vostrý mi tehdy řekl, ať si vyberu hru, jakou chci, jen by to mělo být pro pět kluků, kteří zrovna nezkoušejí: Čepek, Hrzán, Husák, Somr a Hálek. Našel jsem tedy doma v knihovně Mandragoru, která má právě pět pánských rolí, seškrtali jsme ji, Vostrý ji z větší části během zkoušek ještě přepsal, protože nebyla dobře přeložená – a hrála se pak devět let. Objeli jsme s ní půl Evropy. A já dostal první zahraniční angažmá.“
Nejprve režíroval ve švýcarské Basileji. S normalizací dostal zákaz výjezdu, ale v polovině 70. let se mu znovu podařilo vyjet. „Pozval mě Peter Zadek do Bochumi v SRN a já tam dělal sedm sezón, ještě i pro Peymanna. A pak přišel Curych, Západní Berlín, Budapešť, taky Finsko, Švédsko. Dělal jsem Labiche v Comédie Francaise a v Dubrovníku Hamleta.“ A jeho zahraniční např. v sousedním Maďarsku patří k nejoblíbenějším zahraničním režisérům.

Jiří Menzel ovšem režíroval i doma: vedle Činoherního klubu (Mandragora, Tři v tom, Bez roucha, Audience, Žebrácká opera, Figarova svatba), také v Semaforu (Ďábel z Vinohrad, Poslední štace, Dr. Johann Faust, Praha II., Karlovo náměstí 40, PRÉ), v Divadle na zábradlí (Mlynář a jeho dítě, Alchymista), v Divadle na Vinohradech ( Dům čtyř letor, Jakobowski a plukovník, Brouk v hlavě, Jak je důležité míti Filipa, Shapira, Zpívající Benátky), v Národním divadle v Praze (Zlý jelen), v Českém Krumlově (Sen noci svatojánské, Veselé paničky windsorské, v Českých Budějovicích (Bez roucha, Mandragora) či v Divadle Bez zábradlí (Kdes to byl(a) v noci, Blbec k večeři, Každý rok ve stejnou dobu). V 90. letech si vyzkoušel i funkci uměleckého šéfa, a to v Divadle Na Vinohradech.
Na Letních shakespearovských slavnostech režíroval dvě úspěšné komedie Veselé paničky windsorské (Rozhovor: Jiří Menzel: Pro herce je hraní venku výlet - zde) a Mnoho povyku pro nic se hrají se dosud.
Od mládí byl využíván také jako herec, a to jak ve filmu, tak i na jevišti. Na scéně se objevil mj. v Penzionu pro svobodné pány (Činoherní klub), Jakobowski a plukovník, Dům čtyř letor, Brouk v hlavě (Divadlo na Vinohradech) či Blbec k večeři (Divadlo Bez zábradlí). Sám sebe jako herce si příliš neváží, i když hraje rád.

Na závěr uveďme citát z rozhovoru v Divadelních novinách, který vyšel ve chvíli, kdy se stal uměleckým šéfem Divadla Na Vinohradech. I když tato jeho éra měla vedle vrcholů i své propady, jeho slova o práci s herci mají nadčasovou platnost: „Hledám herce, kteří mají pozitivní charisma. Mám rád zranitelné lidi. Vždycky, když jsem dělal s novým souborem, žádal jsem intendanta, aby mi vybral lidi vstřícné, kteří chtějí pracovat a nejsou na sebe soustředění egoisté. Ty, co se cpou dopředu na úkor ostatních, nemiluju. Divadlo je kolektivní dílo, ne dílo jednotlivce a přihrávačů. A herci, jak známo, rostou s úkoly.“

7.9.2020 16:09:07 Redakce | rubrika - Zprávy

Časopis 43 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Noc pastýřů (MdB)

Články v rubrice - Zprávy

Majáky české kultury se rozsvítily na více než 100 místech ČR

Majáky české kultury - ND Praha (Foto: Lukáš Wagneter)

Na více než 100 místech se večer rozsvítily Majáky české kultury - světelné sloupy v místech, kde by v tu chví ...celý článek


Zemřel Zdeněk Dolanský

Zdeněk Dolanský

Herec Zdeněk Dolanský (*4. 1. 1952 – †20. 19 . 2020) , jehož posledním angažmá byla Městská divadl ...celý článek


Zlínské divadlo je součástí projektu na podporu Běloruska

Uražení

Městské divadlo Zlín se jako první v České republice zapojí do scénických čtení současné běloruské hry Uražení ...celý článek


MDP: Temná lovestory a básně v novém světle

Lucie Žáčková a Aleš Bílík (Posedlost)

Na podzim si Městská divadla pražská připravila dvě premiéry. V Komedii uvádí inscenaci 100 nejkrásnějších čes ...celý článek



Časopis 43 - sekce

HUDBA

Sluníčko na Chmelnici

Sluníčko na Chmelnici

Sluníčko na Chmelnici
Koncert rockové hudby (1995). Účinkují skupina Sluníčko a Lenka Dusilová, držitelka c celý článek

další články...

LITERATURA/UMĚNÍ

Příběhy legend Karl Lagerfeld a Gene Kelly

Karl Lagerfeld, osamělý král

Karl Lagerfeld, osamělý král
Světoobčan, jehož jedni milovali a druzí nenáviděli aneb portrét kultovní osob celý článek

další články...