zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Jiří Austerlitz: Náš formát je skutečně divadlo

J. Austerlitz a M. Ljubková (natáčení Ty v mém domě)

autor: Petr Neubert  

zvětšit obrázek

Soubor činohry Národního divadla připravil audioprojekt Ty v mém domě. Autorsky je pod ním podepsaný režisér Jiří Austerlitz. Audio inscenace je určena nejlépe pro dva posluchače, kteří budou ve svém domě nebo bytě s dostatečně nabitým chytrým mobilem a nenechají se alespoň hodinu nikým a ničím rušit…
Jaká je geneze tohoto projektu? Jak probíhaly zkoušky? Jsou a budou dodržena všechna hygienická opatření? Jaký vliv má tato doba - izolace sociálních kontaktů na umění?
Nejen o tom všem s Jiřím Austerlitzem .

  • Přiznám se, že Vás znám jako Jiřího Adámka. Pod inscenací Ty v mém domě jste podepsaný jako Jiří Austerlitz (v překladu Slavkov - pozn. red.). Máte nějakou vazbu na Moravu?
    Austerlitz - Slavkov, to s mým příjmením nemá nic do činění. Tímto krokem jsem se vrátil k našemu původnímu rodovému příjmení po mém dědečkovi. Strana (Komunistická strana Československa - pozn. red.) po tomto Židovi, komunistovi, chtěla po válce, aby se přejmenoval. Zvolil české jméno Adámek. Z mé strany je přijetí původního jména definitivní očištění od kostlivců ve skříni z mého dětství.
  • Doba pandemie nabízí víc čas sám na sebe.
    Je to příležitost, výzva, proč ji nevyužít.
  • Jak se v době omezení kontaktů takový projekt připravuje. Divadlo je ve své podstatě o kontaktu, sdílení emocí a předávání energie. Zkoušeli jste na dálku?
    Dramaturgyně činohry ND Marta Ljubková, mě nabídla, abych zkusil nějaký netypycký formát, po kterých je nyní velká sháňka. Učím na DAMU, kde se se studenty hodně zabýváme možnostmi, jak reagovat na kovid. Sám jsem tedy přišel s nápadem formátu audio, pouštěného nahlas z mobilního telefonu. Nevím o tom, že by ho někdo přímo takhle realizoval. S ohledem na dobu kovidovou se jedná o velmi komorní obsazení. Scházel jsem se s jedním hercem, Sašou Rašilovem. Muselo ale dojít k živým setkáním, protože dotvářet to přes kameru a mikrofon, to prostě nejde.
  • Máte za sebou rozhlasovou zkušenost, kde na výběru hlasu hodně záleží. Hrálo to roli i v tomto případě?
    Těch možností, kdo by se tohoto úkolu zhostil bylo několik. Rozhodnutí nebylo podle barvy hlasu, ale podle herecké dvojpolnosti, kterou nemá každý. Na jedné straně schopnost autorského vkladu, pochopit, o co mi jde. Přijmout scénář, jako pole kde je prostor pro další tvorbu, schopnost autorského herectví. Druhá věc je muzičnost. Dělali jsme anglickou verzi, která je ještě ve vývinu. Přiznám se, že jsem okouzlený, jak Saša rychle od kouče anglické výslovnosti přebíral. Jeho pohotovost mluvní i sluchová je úžasná. Velmi zkušený dabér, nahrávač audio knih, to všechno se v tom pozná.
  • Také velmi zkušený herec osobitých projektů v Divadle Ponec (Poslední dvě cigarety, volně inspirováno novelou Koně se také střílejí), Divadlo v Řeznické (Židle, Pokus Pes čili Potwor, Omámený kolotoč). Zmínil jste anglickou verzi. Míříte na možnost reprezentovat na zahraničních soutěžích nebo festivalech?
    Přišla s tím Marta Ljubková, a jsem za to rád. Člověk vlastně úplně neztrácí kontakt a vazbu na mezinárodní pole a festivaly.
  • Projekt Ty v mém domě - můžeme to vnímat jako divadlo jednoho herce?
    Dá se to takto pojmenovat. Práce pro rozhlas byla pro mě dobrou průpravou. Mám nějakou zkušenost a jistou pracovní rutinu při nahrávání, protože to je samo o sobě náročná disciplína. Interpreta na dálku přiživujete, jste s ním v kontaktu jen přes mikrofon. Do toho musíte mít odhad, co je dobré, co se musí nahrát znovu. Rovněž jsem si díky rozhlasu uvědomil, že nechci, aby to bylo rozhlasové dílo, ale stojím si za tím, že to musí být a je divadlo. Kladu na to velký důraz. Má to své důvody. Pandemie vede k velké řadě formátů a nápadů co a jak dělat. Do toho tady strašně chybí fyzický kontakt a jistá vrženost do situace. Nezdá se to, ale není to jen o tom, že herec není na jevišti, ale této konfrontaci je vystavený i divák, který se předklání v hledišti, když ho děj pohltí, oddychne si, někdy se třeba nudí, může být v rozpacích. To vše tam je.
    Náš formát je skutečně divadlo, protože jsou dva diváci doma. Mají mezi sebou krabičku, ze které mluví Saša Rašilov. Vzniká situace mezi nimi dvěma, nejen poslech. Saša Rašilov udělá odmlku, protože neví ke komu přišel na návštěvu. Nemá potuchy o tom, jak byt nebo dům vypadá. Kdo jsou diváci - posluchači? Udělá z rozpaků pomlku, ale v dané místnosti, kde jsou ti dva ta pauza vznikne také, musí nějak vyplnit čas. Stojí vedle sebe a čekají, co bude. O to právě jde. Neupínáme oči na monitor nebo obrazovku. Fyzicky jsme v nějaké situaci, na kterou musíme nějak reagovat, zpracovat dané impulsy.
  • Premiéra bude on-line, uskuteční se ve virtuálním prostoru, můžete to přiblížit?
    Od chvíle, kdy bude inscenace oficiálně zahájena, tak si kdokoli může koupit dvě vstupenky, pro dva lidi doma. Buď obdrží zprávu do mailu nebo bude odkázaný na webovou stránku, kde jsou instrukce. Po kliknutí na odkaz se spustí hlas Saši Rašilova, představení tak začíná. V tom daném okamžiku vzniká soukromé divadlo. Diváci jsou spoluherci Saši Rašilova, který to soukromí překračuje jak jen to jde. Saša dělá všechno pro to, aby se s námi ocitl v interakci. To na jednu stranu nejde, ale zároveň i trochu to možné je (Úsměv.).
  • Osobně byste doporučil jakou situaci: slavnostní pojetí, nebo sezení dvou ve všední den...
    (Smích.) Udělali jsme zkušební verzi, to je u takového projektu nutností, kterou jsme dali poslechnout celé řadě párů různého věkového a sociálního složení (matka s dospělým synem, manželé se třemi dětmi, někdo měl garsoniéru jiný byl v rodinném domě…). Potěšilo mě, že všichni zůstali spolu, měli za sebou zážitek a pokračovali v daném večeru. Nejhezčí bylo, že jedni z posluchačů, my volali zpátky. Mají prý podlahové topení v kuchyni. Na základě zážitku ze hry zůstali ležet na podlaze, hřálo je to do zad, pili víno a povídali si a rozebírali danou situaci.
  • Projekt vznikl za podpory European Theatre Convention v rámci programu ENGAGE – oslovit dnešní publikum je nová divadelní výzva, který je spolufinancován z programu EU Kreativní Evropa. Sám jste pedagog na DAMU, můžete přiblížit, jak dostat diváky do divadla?
    Pokud máme každý z nás nějakou životní misi, tak ta moje není o tom, abych se zaměstnával tématem, jak dostat lidi do divadla. Víc mě zajímá, co jim nabídnout. Věřím, že každý divák si své divadlo najde. Neumím inscenovat na počty diváků. Vím, že jsou kolegové, kteří umí na chytré divadlo dostat davy. To je úžasné. Ovšem to není to, k čemu se cítím být povolaný. Jde mi spíš o nějakou autenticitu, o hledání cestiček.
    Pro mě je výzva jako pro pedagoga, zabývat se tím, kam vést budoucí tvůrce zejména v době, jaká nastala nyní. Zavřená jsou nejen divadla, ale i vysoké školy. U divadel nikdo neví, nakolik jim bude nadále otevřené pole působnosti. Trh byl narvaný lidmi k prasknutí. Nyní těch příležitostí bude méně. Víme, že žijeme ve velmi nejistém čase, je potřeba přijmout i tuto výzvu. Adaptujme se na situaci a hledejme, kudy můžeme jít. Zároveň musíme přijmout skutečnost, že divadlo je živé. Žádné streamování, on-line přenosy to nenahradí. Nemá cenu složit ruce do klína a tvářit se, že se nic neděje, ale ani tvářit se nadšeně z filmování divadla. Divadlo potřebuje být živé, tělesné a fyzické mezi lidmi.
  • Zmínil jste emoce, to je to nejdůležitější v daný okamžik.
    Situace je drsná. Vidím, co je to pro lidi ve vysokém věku, pro někoho, kdo ztratil blízkého. Není dobré propadat se do beznaděje, ale ani tvářit se, že se nic neděje.
  • Ty v mém domě - koho si můžeme dosadit? Boha, sledovací zařízení, návštěva z rodiny, řemeslník...
    V naší hře se o tom mluví. Ta otázka zní takto: Kdo je v mém domě? Mluví k vám herec z krabičky. On je tím hostem u toho, kdo je doma? Nebo jsou oni hosté u něho, kdo řídí ten večer? Já v tvém domě nebo ty v mém domě? Kdo je hostitel a kdo host?
    Děkuji za setkání.

    Vstupenku na audio inscenaci Ty v mém domě zakoupíte zde .

    19.4.2021 17:04:15 Josef Meszáros | rubrika - Rozhovory
  •