Petr Mikeska: Určitě adrenalinový výlet pro všechny...
autor: archiv divadla
zvětšit obrázekMěstské divadlo Mladá Boleslav uvedlo na svém youtube kanálu symbolicky 1. května 2021 filmovou premiéru Máchova Máje. V režii Petra Mikesky uvidíte celý soubor MDMB. Natáčelo se v exteriérech hradu Bezděz a Zvířetice, na parkánu Mladoboleslavského hradu a na Jarmilině skále.
K on-line video rozhovoru jsme pozvali právě Petra Mikesku, režiséra, herce, uměleckého šéfa divadla a osobu za celý projekt zodpovědnou. Povídali jsme si nejen o jeho první filmové zkušenosti, době hygienických opatření, ale i zákulisí z natáčení…
Může za to covid. V normálním divadelním provozu není na takové netradiční projekty čas. Při druhé vlně jsme s dramaturgyní Kateřinou Suchanovou začali přemýšlet, co bychom dělali smysluplného pro naši profesi. Chtěli jsme divákům přinést umělecký zážitek, i přesto, že nemohou být v hledišti našeho divadla. Paradoxně jsme došli od streamů našich inscenací k filmovému tvaru.
Nakoupili jsme techniku, máme přenosový vůz, střižnu, kamery. Ovšem fyzickou přítomnost diváka v sedadlech divadla to nenahradí.
Napadlo mě realizovat Bílou nemoc Karla Čapka. Je až neuvěřitelné jeho vizionářství. Už v roce 1937 napsal: “Dámy a pánové, v Číně se každý rok objeví nějaká zajímavá choroba.” Jako kdyby to psal dnes. Diváci si mohou myslet, že jsme text aktualizovali, ale ne. Rozhodli jsme se, že natočíme divadlo. Kamera dynamicky nabízí záběry do zákulisí a různých zákoutí, kam se divák běžně nepodívá. Hrajeme v lóži, v orchestřišti, na balkoně, využili jsme celý prostor. Natočili jsme divadlo, ale netvořili jsme film. Filmovou režií si vyzkoušel herec Milan Ligač. Snažili jsme se pracovat na jeden záběr. Bylo to enormně náročné, ale tím jsme podtrhli divadelnost.
To je druhý projekt, který s tím souvisí. Městské divadlo Mladá Boleslav se nachází v Máchově kraji. Když jsme zvládli Bílou nemoc uvnitř, tak jsme za Májem šli ven. Přišlo mi zajímavé spojení Máchových veršů s autentickým prostředím. Opravdu jsou to krásná místa. Nikdy jsem netušil, jak kouzelný je výhled z Bezdězu, když vystoupáte nahoru. Koukáte, a najednou chápete, proč: “Zemi krásnou, zemi milovanou, v kolébku mou i v hrob můj, vlast mou jedinou, v dědictví mi danou…”
Natáčeli jsme na Bezdězu, na Zvířeticích. Připadal jsem si jako ve Skotsku, nebo na jiné planetě. Tam vzniklo intermezzo. Tam mluví lebky, duchové a všechno se chystá na den Vilémovi popravy. Točili jsme na mladoboleslavském hradě, kde je parkán, není veřejnosti přístupný. Daný prostor přímo vybízí ke gladiátorským zápasům. Další místo byl Havelský park, původně hřbitov ze 16. století.
Chtěli jsme mít premiéru 1. května, jinak to nedává smysl. Točili jsme s předstihem. Měli jsme trochu strach. Příroda je letos trochu opožděná. Představoval jsem si záběry, jak opadávají sakury. Najednou bylo zataženo. Při prohlídkách exteriérů si ředitelka Janeta Benešová zlomila ruku. Měli jsme po kolena sněhu, velká zima. Např. herečky leží na zemi a recitují, tak to bylo náročné a pro celý soubor nezvyklé. Určitě adrenalinový výlet pro všechny…
Pro nás to byl výlet. Pracovali jsme, ale byli jsme na výletě. Měli jsme várnici s čajem. Kdy se ti stane, že říkáš verše na autentických místech. Pro každého muzického člověka je to za odměnu.
Přiznám se, že to dílo neznám. Nevím, kdo za to může. Známe začátek, pak v Zemi krásné…, ale nikdo mi nikdy nevysvětlil, o čem to vlastně je. Nemyslím si, že by to měla být romantická báseň. Velmi ponuré, existenciální dílo, ne náhodou si Mácha vezme obraz nějakého zrodu - pučení, začátek života. To velmi dlouze a přesně popisuje, do protikladu dá někoho, kdo je v rozpuku sil, ale život opouští. Na konci přijde Mácha, autor, nebo kdo to je… Toto bylo mé mládí, a teď už budu jen stárnout. Půjdu jen k té smrti. Vnímám to existencionálně.
… Václava Kořínka, který je takový zvláštní šaman. On tam dodal barbarské rytmy. K těm hradům, k Vilémovi a Jarmile, strašný lesů pán, je tam cizoložství, poprava lámáním kolem, to všechno patří. Nevnímám to romanticky. Je to taková imprese, není důležitý děj. Ono vizuálno, kdy koukáme do daného kraje, tak mě to otevírá okno, že nad tím přemýšlím. Nekoukám nějak přes básničku. Odvíjí se mi vlastní asociace. To podle mého Mácha chtěl. Z jeho strany to byla revolta. V dané době to nebylo vůbec přijaté, ale velmi problematické dílo.
Do toho celý strom obrůstá břečťan a ten znamená stálost. Jarmila, pokud by bývala neskočila ze skály, tak by na toho Viléma někdy v druhé části svého života vzpomínala, určitě s úsměvem. To umí čas. Mohlo to být tragické, nakonec nastane opět máj, a už si všímáš červánků, leknínů, ptáčka. Není důležité vyprávět o tom, kdo je vlastně Jarmila, kdo je Vílém.
S výtvarnicí Agniezskou Pátou Oldak jsme uvažovali, že musíme vystačit jen s tím, co máme ve fundusu. Kdyby byly nově ušité kostýmy, to by bylo špatně. Nechtěl jsem dělat nějakou lidovou podívanou. Takové to, že kluci budou ve vestičkách a holinách, ale že vytvoříme časové překlenutí. Měli jsme věci, které bychom nosili dneska, ale něco bychom si nevzali. Např. u haluze jsme si popustili fantazii právě v tom prvním intermezzu, kde byli duchové. Když mluví světlušky, tak to vypadá, že vylezly z diskotéky 70. let. To je podle mě správně. Nejsou to víly od Tyla. Není důležité, jak vypadají, ale jaká slova říkají: “My mu posvítíme na hrob.” To jsou kruté věci. Snažili jsme se, aby to bylo nezařaditelné. Každý v tom může vidět, co mu je blízké. Určitě to má také humor. Osobně jsem přesvědčený, že Mácha měl velký smysl pro humor. Nebral se smrtelně vážně, ale zároveň dokázal psát silně pateticky ve smyslu velkého duševního hnutí. Neznám víc eufonické (zvukomalebné verše - pozn. red.), než jsou ty od Máchy.
I když je covid, tak máme hodně práce. A v tom kalupu se nestíháš moc učit text. Dáš do kupy své party, ale ty potřebuješ navazovat. Uvedu na konkrétním příkladu: cesta na Bezděz, to je Křížová cesta. Herečky jsme natáčeli v jednotlivých zastaveních. Z hlediska textu - Vilém jde na popravu. Jaká jiná cesta k popravě, než Křížová. Při natáčení obrazů jeho popravy nám začalo pršet. Celý svět plakal. Strašná zima, herečky zmoklé a my to potřebovali dotočit. Teď nechceš, aby někdo nastydl… Tak jsme si pomohli tím, že jsme texty měli nalepené na zádech toho před námi, aby nenastal výpadek.
Máchův text není jednoduchý. Hodně času jsme strávili nad rozebíráním významů. Např. jsme zjistili, že ve dvanácti verších umí popsat jenom jak vypadá jezero večer. Vím, jak halasní jsou ptáci, co cikády, jak zapadá slunce, jaké mraky vidím, jaké už nevidím. Po dvanácti verších už máš pocit, že víš, jak voněl vzduch. Kdyby tomu tak nebylo, tak to recitujeme špatně. Hodně jsme vše rozebírali, vypreparovali jsme každý verš. Pro nás to byla doslova výzva, protože víme, že už se takový projekt nezopakuje.
Zvířetice, to bylo modro. Když Iva Nováčková mluví o bouři, do toho posíláme opar z dýmostroje, tak to vypadá, že letí v povětří. Nechceš věřit, že stojí na zemi. Do toho opodál byli dělníci, kteří zříceninu rekonstruují.
To bylo pro mě dobrodružství. Dron - to je hračka. Nádherné. I když už to není jednoduché. Koukáš do té krabičky, ne větší než mobil. On si tak nějak hraje a ty vidíš, co natáčí a jen udílíš pokyny. Leť na Václava, odboč na Mácháč. Měl jsem pocit, že hraju počítačovou hru. Věci dronem jsme měli rychle, hned. Co jsem navrhl, to bylo. Dron létal.
Když mu nedojdou baterky, tak poslouchá přesně, ale není to zábavné. Herci umí překvapit - někdy nemile, jindy mile. Dron jen letí.
To určitě ne. Pro mě je to dobrodružství. Baví mě to. Magie divadla je jiná. Přirovnal bych to k malířství: mám rámeček portálu a já musím umět vytvořit plátno - velké, malé, nebo zkrátka nějaké. Mám rámeček toho portálu. Je to úplně jiná profese, kdy musím umět vytvořit plátno - velké, malé nebo nějaké. Neumím v divadle vést divákovu pozornost. To je záležitost filmová. Úplně jiný jazyk, jiné médium. Bavilo mě vymýšlet si, zkoušet. Ovládám různé triky. Víc je to lež, to co divák vidí. Nikdy to reálně nevzniká. Divadlo ve výsledku se musí ukázat. Musí to být hmatatelné a existující. Na druhou stranu film je zachovaný navždy. Divadlo ne. Každý ať zůstane u toho kde se cítí lépe a je silnější.
Mám pro něj velké pochopení. Jednak mám rád verše a hlavně mám pro verš nějaký smysl. Rád se ve verších “hrabu”. Občas si u Máchy říkám, že to má tak nějak divně česky napsané. Určitě je velké dobrodružství objevovat, co tím asi myslel. Vím, že tím něco sledoval, v danou chvíli tomu nerozumím sám, a musím to stůj co stůj objevit. Není to o tom, že on udělal chybu. Kdybych mohl být s Máchou, rád bych s ním šel na nějaký dlouhý výlet. Zajímalo by mě, co byl za typ člověka. Píše takové verše, na druhou stranu ke své milé byl mačo. Rád bych ho poznal na nějakém výletu na hrad. Do Itálie bych nešel.
K.H. Mácha: Máj
Režie a vizuální koncept Petr Mikeska; dramaturgie Kateřina Suchanová; kostýmy Agniezska Pátá Oldak; hudba Václav Kořínek; kamera a zvuk Jan Kubín; dronový záznam Pavel Kural; asistent dronového záznamu Viktor Křovák; garderoba Eva Nerudová a Jitka Valná.
Dále se na záznamu podíleli: Petr Dudek, Jakub Machač, Viktor Křovák, Lenka Kulhavá, Jaroslav Janovský a Jana Černá.
Hráli: Veronika Bajerová, Karolína Frydecká, Lucie Končoková, Lucie Matoušková, Svatava Hanzl Milková, Ivana Nováčková, Malvína Pachlová, Eva Reiterová, Petr Bucháček, Martin Hrubý, Milan Koníček, Milan Ligač, Radim Madeja, Petr Mikeska, Petr Prokeš, Roman Teprt, Ivo Theimer a Matěj Vejdělek.
Karel Hynek Mácha - MÁJ - Městské divadlo Mladá Boleslav
www.mdmb.cz
TIP!
Časopis 13 - rubriky
Časopis 13 - sekce
HUDBA
Habana Social Club poslední jízda v Praze a Brně
Skvělá hudba, vášnivý tanec a jedinečný příběh života na karibském ostrově. Hvězda kubánských nocí, skupina Ha celý článek
OPERA/ TANEC
Opera Romeo a Julie vstupuje do kin
Již sedmá letošní inscenace zamíří z prken Metropolitní opery v New Yorku prostřednictvím přímého přenosu do k celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Literární tipy 12. týden
Úsměvy Bohumila Hrabala
Jaromír Hanzlík skrze filmové ukázky připomíná osobnost a tvorbu spisovatele Bohumi celý článek