Scéna.cz 

Venuše s Rubikovou kostkou

První výrazný úspěch české taneční moderny jsme zaznamenali po pěti letech existence renomované mezinárodní soutěže Aerowaves, pořádané z iniciativy londýnského divadla THE PLACE. Letos se k posuzování tvorby nejmladší taneční generace sjelo do dánského Aarhusu dvacet pět zástupců jednotlivých evropských zemí, ředitelů festivalů a divadelních scén, kteří se snaží najít mezi finalisty i vhodná představení pro svou vlastní dramaturgii.

Z více než 250 přihlášených děl z 28 evropských zemí byly v užším výběru šedesáti děl prezentovány hned dvě české choreografie: Kristýny Lhotákové a Mirky Eliášové. Mezi nimi se výrazně prosadila Kristýna Lhotáková s dílem Venuše s Rubikovou kostkou a skončila na vynikající třetí pozici, což jí přinese pozvání do Londýna, ale také několika dalších evropských zemí, které mají v expertní komisi své zastoupení.
Za Českou republiku se zúčastnilo pět choreografů, šestá česká choreografka poslala přihlášku za SRN, kde právě působí. Oproti ostatním zemím bývalého Východního bloku jsme měli velmi úspěšnou reprezentaci (Chorvatsko 7, Estonsko 4, Maďarsko 8, Kazachstán 1, Litva 5, Polsko 3, Rumunsko 1, Rusko 10, Slovensko 5, Slovinsko 6 přihlášených děl), protože do posledního kola se mezi 15 nejlepších vedle Kristýny Lhotákové probojoval pouze jeden ruský a jeden slovinský choreograf, kteří skončili na 6. a 15. místě.
Stoupající kvalita české taneční tvorby vzbudila značný zájem zahraničních kolegů o Českou taneční platformu, která proběhne v Praze ve dnech 12.-14.5.2001. Pořádající občanské sdružení Tanec Praha se pokusí na ní zajistit i účast Kristýny Lhotákové.
Na letošním ročníku Aerowaves bylo zajímavé pozorovat výrazný posun zájmu odborníků především z Francie, Německa, ale i části severské Evropy od "čistého" tance k produkcím více divadelním, mnohdy až netanečním. Odklon od obdivu k technice interpretů k hledání nových dramaturgických postupů a neotřelých spojení různých uměleckých žánrů vede někdy až k extrémům, kdy tanečně-divadelní produkce působí spíš dojmem repetice, zkoušky, jakéhosi nahodilého náčrtu budoucí inscenace. Přesto má část těchto děl značnou hodnotu a dovede citlivého diváka strhnout, na druhé straně se objevuje řada velmi sporných představení.
Snad i proto se ředitel londýnského divadla The Place, John Ashford, rozhodl představit ve svém programu "Resolutions!" (únor 2001) jen pět děl z patnácti finalistů a doplnit je čtyřmi představeními podle vlastního výběru z druhého kola.