Scéna.cz 

Jitka Čvančarová: Neláká mě být na jednom místě

S herečkou Městského divadla Brno Jitkou Čvančarovou jsme se setkali před reprízou skvělé adaptace My Fair Lady (ze Zelňáku). Jitka si s rolí Lízy Ďulínkové dokázala poradit na výbornou. V Městském divadle Brno hostovala v době studií v inscenaci Babylón. Angažmá získala v roce 2000. „Byl to tenkrát takový královský vstup. Byla jsem obsazená do takových rolí, o kterých se na studiích nechává pouze zdát,“ uvedla. V letošní sezóně nastudovala v Městském divadle Brno titulní roli v inscenaci Nana. Dále ji čeká Miranda v Shakespearově Bouři. Můžeme ji též vidět jako Sally Bowles v muzikálu Cabaret, v Hair jako Shailu a dalších inscenacích. V Divadle Bez zábradlí vystupuje v muzikálu Cikáni jdou do nebe v roli Julišky, v muzikálu Bídníci jako Fantina. V divadle Bolka Polívky jako Iren v Garderobierovi po boku obrovských hereckých osobností jako je Milan Lasica, Bolek Polívka, Emília Vašáryová nebo Zdena Herfortová.

Herečka Jitka Čvančarová občas vstoupí do světa modelingu. Není jí cizí ani moderování. Vystudovala brněnskou JAMU, muzikálové herectví u profesorky Jany Janěkové. Díky herectví ji minula dráha architektky. Někdy se prý dokáže vztekat, ale hned dodává: „Jsem dobrák, někdy až blbec.“ Je narozena ve znamení Berana, proto si asi dokáže prosadit svou…

„Měla jsem jít po dráze stavařské, jak chtěla maminka. V patnácti letech jsem se tedy vydala v jejích šlépějích a nastoupila na stavební průmyslovku, ale od samého počátku jsem věděla, že to nebudu nikdy dělat. Vždycky jsem chtěla zpívat, nebo se jinak umělecky vyjadřovat. Přihlášku na JAMU jsem si podala tajně,“ prozradila nám.
Zaujal ji obor muzikálové herectví. „Fascinovalo mě propojení herectví, zpěvu i tance. Oznámení o přijetí jsem nosila v kapse přes týden. Naši doufali, že mě nevzali, protože kromě zpěvu, který jsem studovala na „lidušce“, jsem šla k přijímačkám, jako neposkvrněná. Prostě jsem velmi rychle uhnula z cesty, která měla vést k architektuře a jako komediant se stala černou ovcí rodiny.“
A jak to bylo se vstupem do Městského divadla Brno? V roce 2000 byla udělena cena Thálie Markétě Sedláčkové za roli Lízy Ďulínkové. Na slavnostní večer jely všechny tři představitelky Lízy - Petra Jungmannová předávala cenu Markétě Sedláčkové, Alena Antalová dostávala za talent roku do 30 let. A ten den byla shodou okolností inscenace na programu.
„Pan ředitel Stanislav Moša mě oslovil, zdánlivě jen tak, mezi dveřmi na jeviště, ať se na Lízu dívám. To bylo asi dva týdny před udělováním Thálií. A opravdu jsem nakonec hrála,“ vzpomíná Jitka Čvančarová. Brněnská inscenace My Fair Lady (ze Zelňáku) je zasazena do místního prostředí, používá brněnský „hantec“. „Z počátku mi v Brně vyčítali pražský přízvuk. Dnes je to myslím v pohodě.“
A nakolik je v Brně doma? „Jen na půl… Dvě stě kilometrů zvládám i třikrát týdně. Neláká mě být na jednom místě. Ráda poznávám nové lidi. Ráda spolupracuju i jinde v divadlech, pokud mi to má mateřská scéna dovolí.“

Po Líze Ďulínkové následovaly v rychlém sledu další hlavní role v činoherních i muzikálových inscenacích jako byly Rosalina v Shakespearově komedii Marná lásky snaha, Máša v Čechovově Rackovi, Sally v Cabaretu, Mária ve West Side Story (kterou hrála po celé Evropě) či Sandra ve Světě plném andělů. Za tuto roli byla nominována na Cenu Thálie.
„Máša v Rackovi - má role, ve které se cítím nejlíp. Mám pocit, že tam někde, kde je dramaticky Máša – tam patřím umělecky.“ Miluje ovšem také Sally v Cabaretu. „Mrzí mě, že ji hrajeme tak málo.“
A Nana? „Slavný román, Zola, Uhde, Štědroň, Paříž, prostituce, fenomén, nekončící zástupy toužících mužů......NANA.....Tato zvláštní žena se pomocí své inteligence a díky vztahům se zámožnými a vlivnými muži dostala z nejnižších vrstev až na vrchol, do nejvyšší společnosti.“
A jak by se Jitce líbilo v podobné společnosti? „Tak na to musí mít člověk asi žaludek. Já ho teda nemám. Mám ráda lidi upřímné, velkorysé, čestné, velké svým srdcem, ne svým postavením. Takových lidí já si vážím, ať už je to doktor nebo zedník.“