Scéna.cz 

Taťána Medvecká: Na Češích obdivuji smysl pro humor.

V letošní sezóně ji potkala řada hereckých příležitostí. V dramatu Drahomíra zvedá ruce jako orlice a zarputile se brání nadvládě Sasíků. Jako Virginie Woolfová přitahuje pozornost zejména svým životním osudem.
Herečka Taťána Medvecká je s činohrou Národního divadla spjatá od dob svých studií. „Z podstaty jsem věrný člověk,“ přiznává a dodává: „I když to vypadá naivně a tak nějak staromilsky, miluju divadlo, které člověka povznáší, přináší mu emoce a přiznám se, že čím jsem starší, tím raději přináším emoce pozitivní. Jsem šťastná, když se lidé smějou.“
Jako herečka si musela zvyknout na to, že se setkává s rozdílným hodnocením inscenací, i když je do nich vložena stejná míra práce. Například Drahomíra se na rozdíl od Virginie příliš příznivých ohlasů nedočkala: „Dohodli jsme se na určitém tvaru, názoru a dali mu energii. Hodně energie. Při premiéře jsem měla pocit, že jsem narazila hlavou do zdi,“ říká. Ale tohle je úděl každého umělce…

O Národním a Stavovském divadle
„Zažila jsem tu chvíle krásné a radostné, ale i smutné a hořké. Měla jsem pocit, že jsem v úžasném divadle s úžasnými lidmi, ale i v podivném „rybníku“ se stojatými vodami. To by bylo na dlouhé povídání… Dnes se domnívám, že v souboru činohry je sestava lidí, která o něco usiluje. Bráno z mého malého soukromého pohledu mám pocit, že se věci hýbou dobrým směrem.“

O Virginii
V dubnu tohoto roku měla premiéru inscenace Edny O´Brienové Virginia. Komorností se blíží monodramatům, které v poslední době hrála - hry Můra v Národním divadle a Poprvé vdaná v Dejvickém divadle. Táňa se ale brání tomu, že by se v jejím případě jednalo o monodramatickou vášeň.
Pod vedením režisérky Lucie Bělohradské vypráví spolu s Janem Hartlem a Sabinou Královou strhující příběh spisovatelky Virginie Woolfové. Nelze si nepovšimnout až zarážející podobnosti obou umělkyň…
„(Smích.) Tak to myslíte vážně??. Její fotografie samozřejmě znám. Měla nádherné živé oči, zasněné i plné utrpení, k tomu ty neuvěřitelné klobouky, celá mi připadá jako takový dlouhý tón flétny nebo spíš fagotu..“
„Byla to myslím od nás ode všech velice „zakousnutá“ práce. Předloha hrozila v některých místech tím, že to bude literární pásmo, myslím, že hlavně díky tvrdohlavosti a umanutosti režisérky a samozřejmě i díky scéně, kostýmům i celému pojetí „zachycení okamžiků bytí“ na scéně se podařilo vyprávět příběh“.

O Drahomíře aneb Krvavých křtinách
„Myslím, že většina z nás za režisérem Pokorným šla. Bylo to velice poctivé zkoušení obtížného textu, jakým bezesporu tento Tylův romantický obraz z dávných dějin českých je. Rozhodně vím, že jsme nechtěli z vnějšku věci zesměšňovat ani karikovat.
Ale to, že je v inscenaci patrná ironie, nadhled, že se tu mísí různé styly vyprávění, to popřít nemůžu.
A jestli působím zároveň jako nějaká fundamentalistka, která plna zoufalství posílá své dítě,Václava (Vladimír Javorský) na smrt, bojovat, pak je to deklarovaný jistý vyhraněný postoj, stejně jako když se spolu s Boleslavem (Jan Dolanský) a lechem Hněvsou (David Matásek) nemístně chvástáme, že „český orel rozehnal hejna avarských krkavců“ a že s Jindřichem Ptáčníkem to dopadne stejně, jenže v tu chvíli je naše vyhraněnost spíš zaslepeností a my jsme logicky směšní. Musím říct, že mě ta práce hodně bavila.“

O herecké práci
Za ta léta má herečka spoustu zkušeností s nejrůznějšími režiséry a režisérkami, ale jak sama tvrdí, není pro ni důležité, zda ji vede muž nebo žena.
Jednou prohlásila, že herec je člověk, který bude celý život připomínkován. A jak se na to dívá dnes?
„(Povzdech.)..Když něco děláte, tak máte pocit, že na tom stojí svět. Nemyslíte na nic jiného, v noci se vám o tom zdá, doma od vás neslyší nic jiného. Vlastně celoživotně přistoupíte na roli, že děláte něco špatně.“
Nabízí se otázka, zda skutečně jen špatně. Můžete také něco dělat dobře…
„No to víte, že to chcete dělat dobře… jenže kolikrát si říkám, že to herectví je spíš nějaká diagnoza….“

O svém hobby - angličtině
Je jedna oblast vašeho života, kde nejste tak připomínkovaná, a to jsou jazyky. Dokonce prý moderujete i v angličtině?
„Jak moderuju? Nemoderuju skoro vůbec. Když mě někdo poprosí, zda bych něco neuváděla, řeknu: promiňte, nejsem žádný profesionální moderátor, pokud mě přijmete tak, jak mě znáte jako Táňu Medveckou, v pořádku. Tak takhle nějak bych měla v konci měsíce moderovat Mezinárodní festival šansonů v divadle ABC. Dostala jsem spoustu materiálů o účinkujících a na setkání s nimi se opravdu moc těším. Přijede spousta zajímavých osobností. První koncert je 28.6. a předpokládám, že angličtina bude hlavním dorozumívacím jazykem.“

O Češích
„Češi jsou zvláštní ptáci. Mají slušný smysl pro humor. Zavázané malíčky na hokejovém šampionátu a Járu Cimrmana jako největšího Čecha. To mě baví.“