Scéna.cz 

Aristokrat českého divadla Jiří Kodet zemřel

Herec Jiří Kodet byl pro české divadlo a film symbolem noblesy. Svéráz se sarkastickým humorem, aristokratickým vystupováním a obrovským šarmem. Poslední skutečný frajer, elegán sršící bonmoty. Individualista a cholerik. Hrdě sám o sobě prohlašoval „Jsem royalista“ a nikdy se nenechal vyvést ze svého přirozeného šarmu. Desítky historek, které o něm kolovaly, tohle jen potvrzují. A přitom jeho život rozhodně nebyl snadný…
Potomek slavného rodů Budilů a Kodetů, jehož herecký rod sahal až k Josefu Jiřímu Kolárovi, řediteli slavného Prozatímního divadla, si v životě užil své – kvůli emigraci nevlastního otce byl vyhozen už z gymnázia. Poté jeho matku, herečku Jiřinu Steimarovou, vyhodili z Národního divadla, kde dlouhá léta působila (Kodet odmítl čtyřicet let vstoupit do divadla, které tak ublížilo jeho matce, objevil se tu poprvé až po roce 1990).

Jiří Kodet tedy nejprve absolvoval jezdecké učiliště v Kladrubech a stal se ošetřovatelem koní. Ale herecké geny se ozývaly… Dvakrát se hlásil na DAMU, nakonec uspěl, a 1961 školu ukončil – ale bez diplomu, nikdy se mu totiž nepodařilo získat zápočet z ruštiny. Své první herecké angažmá získal v roce 1961 ve Východočeském divadle v Pardubicích, poté hrál v divadle Petra Bezruče v Ostravě, odkud odešel s Janem Kačerem do právě zakládaného Činoherního klubu. V Činoherním klubu zůstal až do roku 1991 a sehrál zde velké množství rolí, které jej proslavili – často z ruského repertoáru – Jaša ve Višňovém sadu, Strýček Váňa, Chlestakov v Revizorovi, Peachum v Žebrácké opeře. Na počátku 90. let se představil v Národním divadle, v roli sochaře Žaka ve hře Josefa Topola Sbohem, Sokrate. Na prknech "zlaté kapličky" se později představil i v dalších krásných rolích, například v divadelních hrách Bílý muž a rudá tvář (získal za ní cenu ČLF) či Na miskách vah.
Film mu sice nedal tolik příležitostí, kolik by si zasloužil, ale přesto nikdy úplně nevymizel z povědomí diváků – natáčel s nejslavnějšími českými režiséry (Jiří Krejčík, Jiří Sequens, Dušan Klein, Věra Chytilová, Jan Schmidt). První filmovou roli získal už v roce 1950 ve filmu Posel úsvitu. Poslední rolí bylo ztvárnění režiséra Františka Vláčila ve filmu Sentiment v roce 2003. Zahrál si také v televizních filmech a seriálech – např. Arabela, Nemocnice na kraji města, Oběti: Přepadení ad. Po roce 1989 začal spolupracovat s mladými režiséry, Petr Zelenka (Knoflíkáři) a Jan Hřebejk (Pelíšky). Za role v těchto filmech získal ocenění Český lev. Z filmových rolí jej jinak proslavila především roce kapitána Exnera ve filmu Smrt talentovaného ševce. V roce 2003 převzal medaili 1. stupně za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění.