Scéna.cz 

Hronov - ON - OFF

Tak už zase máme za sebou další jubilejní ročník největšího amatérského festivalu u nás Jiráskův Hronov. Je až s podivem, jak se tomuto festivalu daří proplouvat všemi zákruty času, politických a společenských proměn. Ne, že by se neměnil, ale jedno zůstává konstantní. Je to oáza sympatické nenormálnosti v příliš normálním světě běžného života. Ti, kdo míří každoročně na počátku srpna do východočeského městečka, se opravdu těší - vždyť je léto, a kdyby nechtěli, mohli by trávit dny někde u vody (i když to asi letos moc ne...:-)) nebo v lese. I tahle možnost konec konců v Hronově je. Ale oni ne. Většina z nich tráví svůj čas z části na seminářích, zčásti v divadelních sálech. A pak samozřejmě v nejrůznějších indoor and out-door osvěžovnách téměř až do rána bílého. Proč tu jsou?

Třeba kvůli seminářům, které zdaleka nesouvisejí jen s divadlem - např. populární kurs neverbální komunikace Daniely Fischerové by měl absolvovat každý člověk, bez ohledu na věk, vzdělání a životní názor. To bychom si ale Danielu museli naklonovat!
Během pár dní se tady mezi seminaristy vytvářejí pevné vztahy, které přetrvávají do budoucna (a můžete si to vysvětlit opravdu jak chcete) .
Nebo kvůli představením. Kde jinde můžete během tam krátké doby vidět skutečně reprezentativní výběr ze všeho originálního, co za ten rok vzniklo v oblasti amatérského divadla? Tématický a formální rozsah je skutečně velkolepý. Od desetiminutové němé grotesky na téma „na salaši“ - Pod Tatrou sa blýska, přes voicebandové až rituální vyzpěvování BRNA (brněnský Ústaf je pravidelným hostem přehlídky), one-woman show statečných děvčat, které dokážou z ničeho udělat něco, a to mnohdy něco velmi příjemného (Johanka Vaňousová a její Vojna s Turkem nebo Anička Duchaňová s pohádkami - Malá večerní snítka), originální a vtipné japonské frašky - tedy tzv. kjógen, pozoruhodné adaptace klasiky (variace na desatero příkázání podle F. Švantnera Malka, s níž přijeli Slováci, Gogolova Ženitba jako psychologická sonda do duše homosexuálů, Shakesperovo Jak se vám líbí s originální živou scénou - proměňující se pohyblivou sochou K.Černé z pražského Hrobesa, či Hamlet: přání zabít pražského Kabaretu Caligula, v němž se neobjeví ani jedno Shakespearovo slovo, ale intepretace a verše transponují originální příběh do akčního filmového příběhu alá božský Arnie).

V letošním roce v anketě Zlatý Alois se znovu potvrdilo, že na lidi nejvíce působí příběh, obyčejný lidský příběh. Ten, který přivezli z valašské Karolinky, se jmenuje DOMA, je hrán ve valašském nářečí a napsal ho a zrežíroval Martin Františák. Je prostý, jednoduchý, je v něm poezie, drama i humor a má v sobě až mytickou hloubku prožitku. Ani letos nechyběli zahraniční hosté - vedle už zmíněného slovenského souboru Commedia Poprad to byl Dirk Heine z německého souboru Apron z Halle, který přivezl Kafkův Dopis otci a především (jeden z největších zážitků festivalu!) soubor Perpetuum mobile z Brunecku v jižních Tyrolích s show nazvanou Velká stolice. Klaunská čtveřice mužů se sestřihem alá Kojak předvedla doslova smršť variací na nejrůznější životní situace a na lidské charaktery, ohromila technickou vybaveností, srozumitelností a především nádherně pobavila.

Takže tak. Tohle byl letošní Jiráskův Hronov. Už se těšíme na další.