Scéna.cz 

Městečko světla – otevřená společnost v podání Divadla X10

Divadlo X10 přináší od 14. března 2025 českou premiéru inscenace inspirované oceňovaným románem Andrése Barby MĚSTEČKO SVĚTLA. Příběh zavádí diváky do San Cristóbalu na počátku 90. let – města na vrcholu ekonomického rozkvětu, kde luxusní automobily a nové domy kontrastují s nečekaným fenoménem. Skupina dětí na okraji pralesa vytváří své vlastní „město světla“ – bez hierarchie, s vlastním jazykem a pravidly. Jejich existence ohrožuje zavedený pořádek a odhaluje neklid pod zdánlivou stabilitou společnosti.

Režisér Pavol Viecha rozvíjí inscenaci v charakteristickém stylu fyzického divadla, propojeného s improvizací a činoherní akcí. Scénografka Magdaléna Vrábová pracuje s kontrasty civilního a stylizovaného prostředí, přičemž důležitým prvkem je vana se zeleným obkladem, která dominuje několika klíčovým scénám. V ní se střídají postavy, čímž se otevírá prostor pro symboliku očisty i ponoru do podvědomí. Spolu s ní je výrazným prvkem i paravan s oranžovým osvětlením, jehož hra světla a stínů dodává scénám vrstevnatost. Projekce siluet za paravanem přidávají scénickému vyprávění napětí a neklid, který se mísí s až surrealistickými obrazy.
Celkově scénografie osciluje mezi realismem a abstrakcí – obývací pokoj v mexickém stylu, kuchyňská linka, žlutá televize i běžné předměty vytvářejí iluzi obyčejnosti, která je ale narušována světelnou dramaturgií a fyzickým herectvím. Velmi silně pracuje inscenace s kužely světla, které prostupují dýmem a vytvářejí dojem přechodu mezi realitou a snem. Významným motivem je také stínohra – například když Jan Bárta stojí na kredenci a jeho stín se promítá na zeď jako jezdec na koni.
Dáša Kinik využívá kostýmy nejen jako charakterizační prvek, ale i jako nositele dramatického napětí. Rudý župan podtrhuje dramatičnost scén, kde dochází k násilí, a v kombinaci s černou přilbou a improvizovanými doplňky evokuje dětskou stylizaci do bojovníka. Zatímco dospělé postavy jsou stylizované do tradičního venkovského oděvu (například žena v bílé halence se vzorem a tmavé sukni), mladší generace se odívá do uvolněnějších a osobitějších kousků – rozhalené košile, korálkové náhrdelníky – což naznačuje jejich vzpouru proti zavedenému řádu.

Herci přecházejí mezi civilními a stylizovanými postavami – od sociálního pracovníka či rodičů až po děti nebo jejich oběti. Režijní koncepce umožňuje plynulé prolínání těchto rovin a divák tak nikdy přesně neví, kde realita končí a kde začíná její metaforická rovina. Výrazným momentem je postupná koupel tří postav – zcela nahého muže, ženy v pyžamu a oblečeného mladíka – která se jeví jako proces očištění, zbavení se výčitek a odplavení minulosti.
Dalším výrazným momentem je scéna krájení okurky a salátu, kdy jejich zelená barva vizuálně odkazuje na prales a jeho symbolickou sílu. Herci pracují s rytmizací a pohybem tak, aby obyčejné každodenní úkony dostávaly význam rituálu. Vrcholem fyzického divadla je scéna hledání dětí v mlze – prostor je zaplněn dýmem, kterým prostupují různé formace světla, a herci se pohybově i zvukově transformují v pralesní živočichy.

Bývalý ředitel odboru sociálních věcí (Václav Marhold) se pokouší rekonstruovat průběh událostí starých třicet let. Společně s diváky sestupuje stále hlouběji do vrstev vědomí a morální zodpovědnosti. Lucie Roznětínská působí jako neústupná, rázností definovaná postava. Hynek Chmelař přináší do role dominantního otce hrozivou autoritu, zatímco Jan Bárta skrze svou práci s okurkou vyvolává mrazivý pocit neodvratného nebezpečí.

MĚSTEČKO SVĚTLA se tak řadí mezi inscenace, které nejen objevují nové režijní přístupy, ale zároveň reflektují aktuální témata – odcizení dětí, které hledají vlastní pravidla v komunitách mimo dohled dospělých. V době, kdy mladá generace stále častěji nachází únik v digitálních světech a vytváří si vlastní paralelní identity, přináší inscenace znepokojivý obraz alternativní společnosti.

Andrés Barba: Město světla
Překlad Anežka Charvátová; režie Pavol Viecha (SK); dramaturgie, dramatizace Ondřej Novotný; hudba Matěj Šíma; scéna Magdaléna Vrábová (SK) a kostýmy Dáša Kinik (SK)
Hrají: Lucie Roznětínská, Jan Bárta, Hynek Chmelař, Václav Marhold, Matěj Šíma

📘 www.divadlox10.cz