Scéna.cz 

Jazz o dvou lidech a židlích

Divadlo v Řeznické uvádí od února loňského roku představení Premiéra mládí, kterou napsal Christian Giudicelli pro Annie Girardotovou a Odette Joyeuxovou. Na tuto velmi zajímavou a sugestivní hru jsme se vypravili podívat, ale...
Zavítal jsem do zákulisních prostor Divadla v Řeznické, neboť jsem hledal Dušana Davida Pařízka, režiséra inscenace. Vstoupil jsem do herecké šatny. Od zrcadla se ke mě otočila D. Bakerová: "Dobrý večer. Zůstanete na představení?" Představil jsem se a popřál dobrý průběh představení. Kolegyně Divíšková dále pokračovala v úpravě vlasů.
Hledištní zvonek již po třetí pozval diváky do hlediště. Ze zákulisí se ozval hlas Niny Divíškové a v další repríze se začal odvíjet prolog Premiéra mládí.

Příběh dvou zralých žen se odehrává přímo ve filmovém rytmu, ve velkém počtu prostředí a scén. Režisér D.D. Pařízek účelně využil specifický jevištní prostor Řeznické. Scénické změny (letištní hala, silnice, vinárna, hotelová recepce...) jsou vytvářeny prostřednictvím světel a zvuků. Ve hře je použita pouze jediná rekvizita a to židle.
Obě ženy se setkávají v situaci, kdy jedné z nich zemřel manžel (Daniela Bakerová) a druhá je profesorka v důchodu, stará panna, (Nina Divíšková). Každá z nich má různý temperament, různý stupeň vzdělání, což obě dvě činí zajímavé. Navzájem se doplňují a jedna pro druhou objevuje ten svůj kousek štěstí, který si předávají.

Po skončení představení sedíme u sklenky vína. Obracím se nejdříve na Danielu Bakerovou. V zákulisí jste na mě mluvila česky, ale roli hrajete ve slovenštině? "A. Girardotová mluvila pařížským argotem. My jsme stále nemohli nalézt správný český ekvivalent. Ani brněnština ani ostravština nesedla, neboť obě hrdinky pocházejí ze stejného města. Když jsme byli tři neděle před premiérou, tak režisér Pařízek povídá: "Dozvěděl jsem se o vás, že jste se narodila v Bratislavě, co kdybyste to hrála ve slovenštině?" Nechala jsem se proto poddat s velkým skřípěním zubů, neboť jsem slovenské divadlo nikdy nehrála. Ať dělám co dělám mám být ve hře vyjímečná baba, proto ta slovenština. Díky ní vznikly i slovní hříčky. Představení dostalo šťávu a říz. Byl to určitě šťastný nápad."

Z názvu hry je patrné, že se jedná o návrat do mladí. Paní Divíšková, nenutil vás režisér k podobným hereckým etudám, které jste musela absolvovat na vysoké škole?" "To víte, že jo. Hra k tomu přímo vybízí. Text nabízí velké možnosti improvizace -- a to byla velká svoboda a radost z té práce, právě ono koření. Stále ještě na tom pracujeme, není to úplně zabetonovaný tvar, jedná se vlastně o jazz ve dvou lidech. Je to důkaz, že i bez náročného technického čarování, lze vytvořit zajímavou inscenaci.
Režisér rozhodl, že to bude o radosti z herectví a o dvou židlích. O ničem jiným."

V jiných inscenacích dává herec více pozor na text, ve vašem nastudování musíte naopak více sledovat prostor? "Trošku. Nám to nevadí, vyplývá to z řádu představení."

Jak se vám hraje ve zvukových kulisách? "Dobře. Dávno jsme o tomto stylu věděli, čili nám to vůbec nepřišlo divný. Naopak."

Závěr našeho povídání uzavřela D. Bakerová: "Tuto hru před deseti lety přeložil Jan Cimický. Rovnou mi ji dal se slovy: "Jsi na to zatím mladá."
Počkala jsem si a nyní se z ní těším." Musím dodat, že určitě i diváci.

Christian Giudicelli Premiéra mládí
Režie Dušan D. Pařízek. Hraje Nina Divíšková a Daniela Bakerová.