Scéna.cz 

Výročí Stavovského (původně Hraběcího Nosticova) divadla

Je možná paradoxem, že u zrodu nejstaršího českého divadla stál Němec, a to osvícenský aristokrat František Antonín hrabě Nostic Rieneck. Ačkoli byl německé národnosti, narodil se Praze a byl nadšeným vlastencem, hrdým na minulost českého království. 225. výročí otevření nejstarší dochované divadelní budovy v Čechách.

Tento pro tehdejší Prahu mimořádně významný projekt odpovídal duchu konce 18. století, kdy se na evropských dvorech, v sídelních městech a kulturních centrech stavěla národní divadla v duchu osvícenské představy, že všeobecně přístupné divadlo je morální ústav demonstrující kulturní úroveň národa (nad budovou je nápis Patriae et Musis - Vlasti a múzám). Pro stavbu divadla bylo vybráno místo tradičních divadelních produkcí nedaleko Staroměstského náměstí (nové divadlo se tak stalo přímou konkurenci v té době nejvýznamnějšího Divadla v Kotcích, které stálo kousek odtud, nedaleko Havelského trhu, a posléze zaniklo). Budova byla postavena v klasicistním slohu a je vedle divadla v Leovenu ve Štýrsku jediným divadlem svého druhu v Evropě, které se zachovalo téměř v původním stavu do našich dnů.

Hrabě Nostic divadlo stavěl s úmyslem uvádět zde především německou činohru a italskou operu. Nevyhýbal se však ani produkcím v jiných jazycích, včetně češtiny. Stavba budovy trvala dva roky a hrabě Nostic ji financoval částku 100. 000 zlatých. Hraběcí Nosticovo divadlo bylo slavnostně otevřeno 21. dubna 1783, a to Lessingovou tragedií Emilia Galotti. Čeština zde poprvé zazněla v lednu 1785 v komedii Odběhlec z lásky synovské a o rok později tu měla premiéru první původní česká hra Břetislav a Jitka. V roce 1798 divadlo zakoupili čeští stavové a od té doby neslo název Královské stavovské divadlo. Od roku 1862, kdy zahájilo činnost Prozatímní divadlo jako divadlo výhradně české, patřila scéna Stavovského divadla pouze německému souboru a název se změnil na Královské zemské německé divadlo. Od roku 1920 (s výjimkou okupačních let) až do roku 1948 bylo opět s názvem Stavovské toto divadlo scénou Národního divadla. Od roku 1948 bylo přejmenováno na Tylovo divadlo (nikoli bez logiky, protože tu po určitou dobu J.K.Tyl dělal dramaturga). Až v roce 1990, po rozsáhlé osmileté rekonstrukci (kdy mj. byly zbudováno podzemní podlaží, došlo k zásadní změně barevnosti interiéru, kdy se bílo-zlato-červená kombinace barev změnila na bílo-zlato-modrou, bylo vytvořeno i moderní otočné jeviště), se mu vrátil název Stavovské divadlo.