„Urazili jsme velkou cestu,“ říká Daniela Šálková
Divadlo v Dlouhé vstoupilo letos do šesté sezóny. V loni soubor sklidil několik význačných nominací a ocenění. Nominací na Cenu Alfréda Radoka: divadlo roku; inscenace Jak jsem se ztratil – inscenace roku, Pavel Tesař nejlepší mužský herecký výkon, scénografie roku, hudba roku... V soutěži našeho serveru Divadla na webu se umístila prezentace divadla v celkovém pořadí na třetím místě. Dále se podařilo realizovat úspěšné inscenace Obrazy z Francouzské revoluce, Soudné sestry, Epochální výlet pana Broučka...
S ředitelkou Danielou Šálkovou opouštíme hlediště a přesunujeme se do divadelního klubu. Divák vnímá v divadle nejvíce osmnáct členů souboru na jevišti. Okolo nich pracuje dalších šedesát zaměstnanců. Na představení se podílejí plnou měrou. Divákům není cizí uměleckotechnická složka. Každý si dovede představit maskérku, rekvizitářku, osvětlovače, zvukaře a další. Potkají se ještě s uvaděčkami a šatnářkami. Vedle toho jsou zde další profese: počínaje kulisákem až po uměleckého truhláře a zámečníka. K tomu přísluší nevelká administrativní část. Obchodní oddělení, tajemnice uměleckého provozu, která dává dohromady všechny termíny; propagace, výtvarnice, režiséři, dramaturg a další. Tomuto celému království vládne Daniela Šálková již šestým rokem.
Vnímám ji jako daleko klidnější. S divadlem jsme se důkladně sžili. Dvě herecké party (část Dejvického divadla a část herců zaniklého divadla Labyrint – pozn. red.) se skvěle doplňují a souzní. Už se neřeší, zda se spolu snesou či ne. Myslím, že divák to pozná a vidí. Řešíme běžné provozní věci.
Pravděpodobně myslíte termínovanou nájemní smlouva do roku 2002. Pracujeme na jejím prodloužení s majiteli. Věřím, že smlouvu za daných podmínek podepíšeme. Situaci, že by majitelé objektu nechtěli pronájem prodloužit, si nechci zatím ani připustit. Řeším spíš konkrétní náležitosti smlouvy, třeba výši nájemného.
Nájem je čistě komerční. Ročně téměř šest miliónů. Tyto podmínky dojednal předchozí ředitel divadla F. R. Čech. Zatím není cesty zpět. Jde o to, aby se nájem nezvýšil. Kdyby mělo dojít k jeho zvýšení, už bychom na něj neměli.
Nebyli bychom první. Víme, jak dopadl Minor, Divadlo Spejbla a Hurvínka. Pro divadlo s takto velkou scénou jakou máme my, by se nový prostor hledal těžko. (Napadá mě snad jen historická budova Národního divadla... – pozn. autora.)
Interiéry upravujeme v rámci možností. Když jsme přišli po „Wolkerech“ bylo to tu otřesné. Divadlo pokryté starým linoleem, oloupané tapety, okopané stěny, všude špína a prach. Opravujeme postupně jednotlivé části interiéru podle finančních možností a v čase, kdy se nehraje. Diváci už si změn k lepšímu všimli a dávají nám to vědět.
Tak jednoduché to není. V divadle se všechno neustále mění. Našli jsme si cesty jak řešit problémy, které se do jisté míry opakují, ale o překvapení rozhodně není nouze. Pro řešení problémů, které se neustále nečekaně vynořují, odkládám horu úkolů dlouhodobějšího charakteru.
Chtěla bych například nabídnout naše inscenace do zahraničí a zároveň bych ráda dovezla zajímavá představení cizích souborů do Dlouhé.
Domnívám se, že se úroveň festivalu každoročně zvyšuje. Poslední ročník byl dramaturgicky pestrý a divácky velmi úspěšný. O festivalu se mluví nejen mezi českými divadelníky, ale i v zahraničí. Nejvíc nás ale těší, že je každý ročník beznadějně vyprodaný běžnými dětskými diváky.
Nekonečná administrativa. Vyplývá to z postavení příspěvkových organizací. Hospodaříme s rozpočtovými prostředky, a proto své výdaje musíme do posledního halíře zdůvodnit – půl roku předem v rozpočtu, každé čtvrtletí ve vyúčtování, na konci roku v celkovém rozboru. Zákony pro příspěvkové organizace nám stále víc komplikují činnost. Byli jsme například v situaci, kdy jsme nemohli sami nic pronajmout. Půjčování kostýmů schvalovala rada zastupitelstva. Chápu volání po reformě, současná podoba příspěvkových organizací je zastaralá, systém je nepružný.
Naše divadlo by do transformace mělo jít až v poslední fázi neboť sídlíme v pronajatých prostorách a navíc máme specifické podmínky činnosti kvůli naší specializaci na představení pro děti. Nyní se dolaďuje řešení konkrétních problémů, například určitých záruk další činnosti po vypršení čtyřletých grantů. Transformace stále přináší více otázek než odpovědí.
Děkuji za rozhovor i za dobrou kávu.
TIP!
Časopis 18 - rubriky
Články v rubrice - Rozhovory
Patrik Lančarič: Zlín už ke mně přirostl
Setkání s Patrikem Lančaričem, uměleckým šéfem činohry Městského divadla Zlín, nebylo náhodné. Portál Scena.cz ...celý článek
Časopis 18 - sekce
HUDBA
Ska Wars v Malostranské Besedě
Reggae vrací úder. Mezinárodní den Hvězdných válek každoročně připadá na 4. května, letos Prahu ale uchvátí po celý článek
OPERA/ TANEC
Festival Za poklady Broumovska s prvomájovou předehrou
Ve středu 1. května 2024 zazní první z koncertů 19. ročníku festivalu Za poklady Broumovska. Během festivalové celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Audioknihou roku 2023 se staly memoáry
Vítězem ankety Audiokniha roku 2023 se stala memoárová kniha Vlastní životopis spisovatelky Agathy Christie na celý článek