Scéna.cz 

Jitka Frantová: Moje pražské jaro

Laterna magika přivítá vzácného hosta, herečku a dramatičku Jitku Frantovou s její hrou Moje pražské jaro. Česká herečka Jitka Frantova žijící v Itálii od doby, kdy jí po sovětské okupaci 1968 byla zakázána umělecká činnost, celá léta v exilu i po něm propagovala českou kulturu a české divadelní autory. Za své zásluhy byla v roce 2005 vyznamenána Ministerstvem zahraničních věcí České republiky bronzovou medailí u příležitosti dlouhodobé mezinárodní smlouvy mezi Národními divadly Prahy a Říma, jehož byla iniciátorkou, a stříbrnou plaketou předanou prezidentem Italské republiky Ciampim za hereckou kariéru a dlouhodobý přínos ke sbližování české a italské kultury.

Jediné představení 10. března 2009, 20.00 hod, Laterna magika.

Divadelní představení Moje pražské jaro v italské produkci Fahrenheit 451 Teatro v režii Daniele Salvy, jehož autorkou a jedinou představitelkou je Jitka Frantová, se zrodilo pro italské publikum u příležitosti 40. výročí pražského jara 1968. Jubilea velkého historicko-politického významu pro poznání a přiblížení pohnuté české historie, dnes už vzdálené, ale stále živé v kolektivní paměti.

Představení zaznamenalo velký úspěch jak u italského publika v Římě a v Miláně v prestižním Piccolo Teatro, tak také v Národním divadle v Brně a v Národním divadle v Praze v říjnu 2008. Tato představení se konala pod záštitou předsedy vlády ČR Mirka Topolánka, ministra zahraničních věcí Karla Schwarzenberga a italského velvyslance v Praze Fabia Pigliapoco. Také nad představením v Laterně magice převzal záštitu premiér Mirek Topolánek.

„Moje pražské jaro není jenom politické představení,“ říkají tvůrci. „Mluvíme v něm o historických událostech z pohledu herecky Jitky Frantové, manželky Jiřího Pelikána, významné osobnosti českého politického života a jednoho z protagonistu pražského jara, který po invazi v srpnu 1968 bojoval v italském exilu proti sovětské okupaci a normalizaci a za nastoleni demokracie v Československu. Věčná a stále aktuální potřeba lidské svobody nebyla nikdy tak naléhavá jako v době oněch neuvěřitelných událostí. Jiří Pelikán, který léta bojoval intelektuálními zbraněmi proti totalitě a sovětskému teroru si přál, aby se mladí poučili z chyb, kterých v dobré vůli a víře se dopustila jeho generace. Toto je příběh dvou svědků té doby, dvou životů, ve kterých se křížily jejich osudy v těchto těžkých letech mezi nesčetnými problémy.“ Ve hře jsou použity autentické dobové projekce.