Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Johana Gazdíková si užívá Mary Poppins

Johana Gazdíková v muzikálu Mary Poppins (uprostřed)

autor: Kratochvíl Jef

Až do května mají pražští diváci možnost v divadle Hybernie vidět muzikál Mary Poppins, který přiváží Městské divadlo Brno. Hlavní role je alternována. Johana Gazdíková byla za titulní roli muzikálu v roce 2010 nominována na Cenu Thalie. Krátce před představením jsme si povídaly nejen o postavě Mary, ale také o tom, kdo Johanu k roli inspiroval.

Pocházíte z herecké rodiny – rodiče, manžel, bratr. Uvažovala jste vůbec někdy o nějakém jiném povolání nežli herectví?
Je pravda, že jsem se v tom divadle skoro narodila. Jsem zvyklá se od dětství pohybovat nejen v zákulisí (moje maminka Jana Gazdíková strávila v Městském divadle Brno 35 let), ale zahrála jsme si samozřejmě i na scéně nejrůznější dětské role – třeba ve STARORŮŽOVÉ HISTORII nebo ZE ŽIVOTA HMYZU. Nicméně, od malička tíhnu ke zvířátkům, chtěla jsem být veterinářkou. Byť jsem vlastně stále v divadle žila, v dospívání jsem si začala uvědomovat, že nás „holčiček“ je v tomhle oboru hodně, a je tudíž obtížné se uplatnit. Takže, kdyby se stalo, že bych z divadla musela odejít, klidně si dovedu představit, že se budu starat o zvířata. Nebylo by špatné mít svůj psí útulek.

Tím jste mi odpověděla na otázku, zda byste si dokázala představit svůj život bez divadla...
Asi by mě to mrzelo, ale dokázala. Mám zatím jedno dítě – desetiletého chlapečka. Ale můj sen je mít další děti, spoustu. Takže, kdyby přišlo miminko, nebránila bych se, a dokázala bych si představit svůj život mezi dětmi a zvířátky. Bylo by to něco jiného, ale taky krásného.

Zatím ale nehrozí, že byste v divadle neměla co dělat. Máte spoustu krásných rolí Převážně se objevujete v muzikálech. Netoužíte po činoherních rolích?
Já to takhle nerozděluju. Pro mě je divadlo dobré a špatné, a jestli monolog zpíváte nebo říkáte, není tak důležité. Navíc, v našem divadle mám možnost zahrát si i v činoherních kusech. Všichni se tak točíme, a hrajeme ve velmi pestrém repertoáru různých žánrů.

Užíváte si, když hrajete velkou roli, a nebo si občas říkáte, proč to mám odřít já – třeba by stačila role menší?
Je to dvojaké - můžete mít velkou roli, ale ta postava nemusí být sympatická, nadřete se, jste tam pořád a nic z toho nemáte, protože pak tam přijde nějaký kolega, který sebou šestkrát praští o zem, diváci jsou nadšení, a tu vaši postavu by z jeviště nejraději vyhnali. Samozřejmě, že hrát velkou roli je příjemné, ale někdy je to hodně obtížné. Třeba dnes mám chřipku, a bylo by pro mě příjemnější, kdybych se po jevišti jen tak prošla. Takhle člověk musí být na scéně po celé představení, ani na chvíli nepovolit, odzpívat to. Ale když hrajete Mary Poppins, tak do vás vjede, a jste šťastná bytost.

Mary Poppins vám přinesla spoustu radosti, jak z příznivé odezvy diváků, tak i uznání poroty Thalie. Jaký to byl pocit, když si vybrali ze tří alternací právě vás?
Byla to samozřejmě radost, ale takhle jsme o tom nepřemýšlela... Upřímně řečeno, nedovedu si představit, že by nějaká herečka tak krásnou roli odehrála špatně. Když se do ní převlečete, a alespoň chvíli o ní přemýšlíte, tak jste šťastná. Už jenom to, že můžete takovou bytost hrát, přináší štěstí.

Která písnička je vaše nejmilejší? A která byla pro vás nejtěžší?
Nejtěžší zpívání byl duet se zlou chůvou paní Andrewsovou, ale jinak... Jen když si to řeknete nahlas Superkalifradžilistikexpijalidózní, Stačí chtít, a rázem je vše možné, nebo Když si dáš lžičku cukru, hořké polyká se líp, jsou samé krásná rady. Je to všechno hrozně dobré, asi bych si neuměla vybrat, co je nejlepší. Zkrátka, když přijdete do divadla a stane se z vás Mary Poppins, všechno je najednou fajn.

Mary Poppins je pohádka s výchovným apelem, aby se rodiče více starali o děti. Ale je pravda, že mít kromě rodičů dobrou chůvu je skvělá věc. Vy jste nějakou měla?
Ano, my jsme měli takovou strašně hodnou paní, abychom nemuseli chodit do jesliček, byla pro nás takovou Mary Poppins, rozhodně ne tou zlou chůvou. A taky nás hlídala babička.
Nicméně, jakýmsi vzorem pro Mary Poppins pro mě je moje maminka. Zrovna nedávno jsem si na ní vzpomněla, když jsem uviděla před Hybernií hejno holoubků. Koupila jsem tři pytlíky ovesných vloček a krmila je. Kolem chodili kolegové a říkali – tohle by měla dělat Ptáčnice, ne? Moje maminka totiž hraje v tomhle muzikálu Ptáčnici. Takže vidíte, je to v rodině – my jsme byli vychováni tak, abychom všem, kdo to potřebují, pomáhali, opatrovali je.

Na závěr se vás ještě zeptám, na co byste pozvala diváky do Městského divadla Brno?
Jéjé, toho je hodně – BÍDNÍCI, ČARODĚJKY Z EASTWICKU, POKREVNÍ BRATŘI, OČISTEC, PAPEŽKA... vlastně myslím, že do Městského divadla mohou přijít diváci na cokoli a budou spokojeni.

4.3.2013 23:03:02 Jana Soprová | rubrika - Rozhovory

TIP!