Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Monkey Business: Když přichází štěstí postmoderní doby

autor: archiv

Kapela Moneky Business vydává nové album HAPPINES OF POSTMODERN AGE. Jak jsme u téhle skupiny zvyklí, je hudebně nápadité, s řadou skvělých hostů. Díky vydavatelství Supraphon se tak na pultech objevuje jedno z nejzajímavějších alb letošního jara.
S kapelou si povídáme o vzniku nahrávky, ale i o štěstí a postmoderní době…

Nové album vychází 8. března, tedy na Mezinárodní den žen; je to cílené nebo náhoda?
Je to naprostá náhoda. MDŽ jsme naposledy „slavili“ ohromně dávno, někdy na základce, kreslili jsme tehdy obrázky maminkám. Od té doby jsme zapomněli, že něco takového jako Mezinárodní den žen vůbec existuje.

Nicméně: kolik procent vašich fanoušků tvoří holky?
Dejme tomu šedesát. Nejsme úplně „dívčí „ kapela. Ale pozor: všechny „naše“ ženy, tedy všechny z těch šedesáti procent našich fanoušků, jsou krásné. Fakt všechny. To je zajímavá věc.

Vaše nové album se jmenuje Štěstí postmoderní doby; prožíváte jako kapela štěstí?
Stoprocentně. Jako vlastně undergroundová skupina máme na našem hudebním trhu významnou pozici, v tomhle jsme měli a máme kliku, což je ohromné. Ve správnou chvíli jsme se vzájemně potkali, přitom si dodnes v zásadě děláme, co chceme, jako kapela jsme nuceni k minimu kompromisů. Děláme super koncerty, točíme super desky. No a vedle toho existuje i subjektivní štěstí každého z nás – i v tomhle na tom jsme dobře.

Ke štěstí, myslím si, patří i to, že jako kapela existujete třináct let ve stejném složení, což není zcela běžné; jak se „vám to stalo“?
Asi tak, že nikdo z nás neupřednostňuje vlastní ego, všem záleží na tom, aby se kapele dařilo, aby vzkvétala. To je zřejmě nejdůležitější důvod, proč jsme pořád spolu. Nejsme kapela dominantních osobností, takoví jsou v naší skupině možná dva, ale ti se snesou a dohodnou. Hlavní důvody rozpadů kapel, i těch, které známe, jsou ego, drogy a ženský. Nám se to zatím vyhýbá (smích).

A s tou postmoderní dobou – máme ji právě teď?
Asi ano, i když přesně definovat postmoderní dobu je těžké. Na druhou stranu se můžeme i zeptat: je dnešní doba postmoderní? Tohle všechno nabízíme k úvaze. V moderní době nám vzali Boha a posmrtný život, v postmoderní době nám vzali i mnohé koncepty, pravda, některé z nich byly i špatné, každopádně jsme ale hodně osamělí. Všechno je na nás, jediná naše starost je udržet si životní úroveň. Jsme nervózní, aby nám neklesla. Rozhodně ale touhle deskou nebo našimi úvahami nekáráme, nekritizujeme, pouze nabízíme body k přemýšlení.

Se Štěstím postmoderní doby pokračujete v sérii hvězdných hostů na vašich nahrávkách. Tím zřejmě nejhvězdnějším je Joan Baezová…
Poprvé jsme se setkali v roce 2009 díky koncertu k dvacátému výročí sametové revoluce. Pořadatelé akce, především David Gaydečka, nás tehdy oslovili ke spolupráci. Joan Baezová v Praze zůstávala ještě pár dní po soukromé oslavě Václava Havla a David se nás tak zeptal, jestli bychom ji na tomhle koncertě nedoprovodili. Řekli jsme, že ano. My jsme tenkrát doprovázeli asi pětadvacet hostů, každého s jinou písní, takže když přibyl další, navíc den před koncertem, byli jsme trochu nervózní. Vzít si noty, věc si zkusit a jít hned na to – na takové hraní není naše kapela zvyklá a na nacvičení písničky s Joan Baezovou jsme měli minimum času. Ve finále se to ale všechno mimořádně podařilo a evidentně se to líbilo i Joan Baezové.

Tak jste si ji vymysleli na nové album…
Vymysleli, ale cesta k nahrávce nebyla jednoduchá. Když jsme na desce začali pracovat, tedy asi před rokem, začali jsme se bavit o hostech – chtěli jsme, aby byli jiní, než na minulých deskách, a přitom zajímaví. Napadla nás Joan Baezová. Dostali jsme se k jejímu manažerovi, a ten s námi v podstatě „vyběhl“. Její osobní mail jsme neměli. Kdybychom ho měli, asi by se celá věc domluvila mnohem dřív – za pravdu nám dává sled událostí, které následovaly. Asi tři měsíce po onom odmítnutí nám volal David Gaydečka s tím, že v termínu našeho vánočního koncertu bude Joan v Praze křtít české vydání své knihy Můj hlas je dar, a že by se s ní dalo domluvit společné vystoupení.

A tehdy jste oprášili i myšlenky na společnou nahrávku?
Matěj Ruppert: Nějaký čas před koncertem jsem se s Joan sešel a zeptal se, zdali by s námi také něco natočila. Řekla: ano, bez problémů. Její manažer to ani nevěděl. Tak jsem jí poslal tři písničky, ať si vybere, a pokud si nevybere, že jí můžeme napsat nějakou jinou. Ona se pak poměrně dlouho neozvala, až jsme se začali strachovat, jestli jsme něco nepokazili. Ale nakonec přijela a byla ve výborné náladě. Na koncert jsme se naučili verzi její písně Diamonds and Rust. A Romana napadlo, že bychom na naše nové album mohli nahrát právě tuhle písničku. Joan souhlasila, natočili jsme. A pak se zeptala: co ty další písničky? S tím už jsme nepočítali, mysleli jsme si, že s námi nic dalšího natáčet nechce nebo že se jí ty poslané písničky nelíbily. Nebylo to tak, takže na naší nové desce zpívá Joan ještě další dvě písně. Ty, které jsem jí původně poslal. Dokonce uměla texty… jen nám nedala předem vědět.

Natáčení Diamonds and Rust probíhalo v pohodě?
Ano; z časových důvodů to natáčení probíhalo obráceně, než je obecně zvykem. Ondra Brousek doprovodil Joan Baezovou na piáno, ona to nazpívala jen s piánem, a Roman pak celou věc obalil ostatními nástroji a vokály.

Jak moc jste se museli Joan Baez přizpůsobit, jak moc jste se mohli „odvázat“?
Roman postupoval velmi citlivě, Joan je velká osobnost a navíc skvělý člověk. Její hlas je báječný, ryzí. Tohle všechno Romana určitým způsobem směrovalo, ale výraz „přizpůsobovat se“ není to správné slovo. Spíš jsme se snažili do ní vcítit tak, aby se jí písnička v naší úpravě líbila.

Na albu jsou i další hosté…
Ashley Slater z kapely Freak Power, ten už s námi také spolupracoval. A pak Ivan Mládek, který má v jedné skladbě sólo na banjo, rapeři Vladimír 518, Orion a Kato. A v písni s Joan Baezovou je napsaný mnohovokál, na kterém se s námi podíleli Dan Bárta, Vojta Dyk a Tereza Černochová.

Jak složité bylo domlouvání termínů nahrávání?
Moc ne. Vojta, Dan a Tereza přišli do studia najednou v domluvenou hodinu, na jeden zátah věc odzpívali, za chvíli bylo hotovo. Ashley natočil své party v Británii a nahrávku nám poslal mailem. Bezproblémově to probíhalo i s Ivanem Mládkem, každé setkání s ním je navíc mimořádný zážitek plný humoru, smíchu, člověk nemá pocit, že by mluvil s legendou. Na jeho písničkách jsme vyrůstali nebo jsme je ocenili později, jsou úžasné, Ivan Mládek skvěle vládne češtinou. Přitom je to báječný chlapík se smyslem pro humor blízký humoru Monkey Business.

Na albu je i remix vaší písně The Ferry Tale od nizozemské kapely Kraak and Smaak…
To je kapela, kterou máme rádi. Hráli jsme společně na koncertě a skončilo to drastickým mejdanem. Na něm jsme se hezky propojili a kluci slíbili, že nám udělají remix. A skutečně ho za nějakou dobu poslali.

1.4.2013 18:04:55 Redakce | rubrika - Rozhovory

Časopis 18 - rubriky

Archiv čísel