Scéna.cz 

Rozhněvaná pětice The Blood Brothers

Do ROXY zavítají 13. dubna 2005 provokativní rebelové The Blood Brothers, kteří si vytvořili svůj vlastní rozzlobený rock ovlivněný punkem. V roce 1997 dali dohromady Jordan Blilie (zpěv), Johnny Whitney (zpěv), Waxwing's Cody Votolato (kytara), Morgan Henderson (basa) a Mark Gajadhar (bicí), všichni ze Seattlu. Tehdy sdíleli jeviště s Pretty Girls Make Graves a dalšími.
V roce 2000 se objevilo jejich debutové album This Adultery Is Ripe. Bylo to drsné… trpký soubor písní, a tisk okamžitě ocenil škleb, který skupina vrhala na většinovou společnost. Ve své křečovité produkci pokračovali v roce 2001 deskou March On Electric Children. Ve vydavatelství byli tak okouzleni, že kapele nabídli smlouvu na následující rok. Krátce nato rozhněvaná pětice vydala svůj nejsoudržnější materiál Burn Piano Island, Burn. Zatím poslední album Crimes produkoval uznávaný seattleský producent John Goodmanson (Blonde Redhead, Sleater-Kinney, The Catheters, Unwound aj.).

Pětici stále dominují excentrické, stále se proplétající hlasy Johnnyho Whitneye a Jordana Blilieho. Jeden vysoko křičí a štěká, druhý není tak vysoko, ale dokáže také obstojně řvát. Jejich základní zvuk je ostrý, odvozený z punku, plný bicích a skučivých kytar. Možná to zní chaoticky, ale chaotické to není. Stejně jako Whirlwind Heat nebo The Icarus Line, kapela své hlučnější, podivnější stránky dokážou vyrovnat. A záleží na jednotlivé písni váha může spočívat na šílené rockové energii, laptopovém experimentu nebo na klavíru či harmonice použité "nedovoleným" způsobem. Disk pečlivě drží pod pokličkou tu nervózní energii, která byla pro kapelu vždycky charakteristická a jež se projevuje v agresivních písních, které často připomínají zničené, vzrušující Brainiac (zejména Teen Heat a Trash Flavored Trash), zároveň však také v jemnějších číslech s charakteristickou atmosférou. Ačkoli Love Rhymes With Hideous Car Wreck co chvíli vybuchují jako metalová raketa, tepající rytmus a klenutá kytara sledují zejména kontury taneční punkové scény počátku jedenadvacátého století. Titulní píseň se skrývá za úmornou basovou linkou a textem vyprávějícím o vykrádání obchodu s alkoholem a toulkách za městem a nakonec se mění v bohaté tóny Wurlitzer piána a zpěvákův tichý povzdech. Skladba Celebrator začíná jako žalozpěv a pak neočekávaně hlučně vybuchuje. Mezi další špičková místa patří drtivá úvodní skladba Feed Me To The Forest, zuřivá pianová Peacock Skeleton With Feathers, a My First Kiss At The Public Execution, kde mezi drtivým řevem zaznívá neuvěřitelně ostrý sbor. Postu předkapely se zhostí od 19:00h v Roxy belgičtí White circle crime club.