Scéna.cz 

Jana Kratochvílová: Být drakem – představte si…

Zpěvačka s nezaměnitelným hlasem a velice svéráznými názory se po emigraci v roce 1983 stále častěji vrací do Čech. Na sklonku července se objevila na rockovém festivalu Benátská noc a 6.srpna vystoupí na Rockfestu v Polné u Jihlavy. Léto věnuje zpěvačka spolu s partnerem Jiřím Hrubešem a doprovodnou skupinou k natočení alba Mirael a připravuje se šňůra koncertů po českých a moravských městech ( (Uherské Hradiště, Ostrava, Opava, Litoměřice). A v polovině září – 15. 9. - zve fanoušky na koncert v Lucerna Music Baru v Praze.
Fascinující osobnost, na jevišti i v civilu. Je svá, neopakovatelná. V její mysli splývá realita s nekonečnem, vše souvisí se vším, fyzický čas (ani ve věku lidském) neexistuje. Pozitivní energie z ní tryská mohutnými proudy. Rozhovor s ní je dobrodružným během přes překážky, s doušky poezie, mystiky, s výletem do virtuálního světa, jímž můžeme bez obav proplouvat všemi směry. Před očima vám stvoří nejúžasnější světy, kde si můžeme vybrat, zda jste figurkami ve hře „Velkého bratra“, účastníky dobrodružné hry na život v laboratoři šílenců, hologramem, který se sám naprogramovává nebo spiritem – duší, která má k dispozici celý vesmír. Je jen na vás, zda se v tomto světě budete cítit spoutaní či nekonečně svobodní. Je to svět, který nabízí, ale nevnucuje, fascinující svět zázraků, který stojí v protikladu jakýmkoli byrokratickým omezením – ta mohou otravovat, omezovat, ale člověk se nikdy nesmí vzdát…
Takže rozhovor s ní nelze zaznamenat jako regulerní rozhovor, ale spíše jako tok zajímavých myšlenek a postřehů…

Armadeica – nová éra
Máme kapelu Armadeica, to je vlastně taková Nebeská armáda. Ta může znamenat pro někoho také - duše egyptská. Začínáme voláním anděla lásky, je tam poselství, že je třeba vydržet, když nám ostatní házejí smyčky na krk. Jediným řešením životní situace je volat lásku nebeskou, to je jediná záchrana. Všechno je to nekonečný příběh o tom, jak ten náš svět hladoví, jak umírá na úbytě na lásku. Jak srdce hladoví, a to nemá nic společného se žaludkem… Jak je svět zavalený černotou. V koncertu máme zařazeny také některé písničky z alba Uriel, které vyšlo minulý rok. A to téma je podobné.
Armadeica, to není přímo alternativa. Divoké věci děláme spíše se skupinou Illuminati. Armadeica – to je mystický, rituální rock. Jsme rockoví, nemá to nic společného se stylem „new age“, ale je to pro nás hudba nové doby (nové éry). Je třeba nový způsob myšlení, bez toho se svět neobejde. Nestačí změnit šaty, účes, nebo změnit si barvu kůže – musíme změnit srdce, otevřít ho. Lidé v sobě ta srdce mají, ale mají je zavřená, zablokovaná. Musíme měnit své myšlení, protože naše ego ovládá a ničí svět. Převládá ticho, arogance, nenávist, touha po penězích. Čím víc mají lidé věcí, baráků, aut, čím víc se snaží ovládat věci, tím hůř se cítí. Převládají záporné emoce – je láska naruby, nenávist.

Mirael
S Armadeikou připravujeme album Mirael, které začíná písní Mirael Call (Volání Miraela). Pokoušíme se tak pro nás všechny otevřít brány intuice, dostat pod kontrolu své ego. Je to svým způsobem rituál – jakýsi intuitivní rituál, v němž se snažíme otevřít srdce lásce. Motivovat lidi, aby si vzpomněli na chvíle, které je udělaly šťastnými, co jim dělá tzv. pocit Vánoc. Když si lidi začnou ten pocit vybavovat, začnou se otvírat přílivu lásky. Někomu to udělá malá dcera, rodiče, příroda. Jde o to zachytit tuhle tenkou nitku, nastartovat emoce lásky.
Snažíme se pořád mít víru v lidi a říci jim, že nejdůležitější na světě je láska, která nemá nic společného s nízkým sexem, s pornografií, ale láska jako taková, povýšená do krásy, do pozitivního pocitu, láska nezjištná, nebeská…

Nikdo z nás není ideální …
Lidi mají vždy ideál, a my jdeme za tím ideálem. Samozřejmě, že nikdo z nás není ideální, ale bojujeme s tím. Kdybychom byli dokonalí, tak už bychom asi nežili na zemi a pohybovali bychom se v jiných formách… Každý z nás v určité fázi prožívá žal, strašlivou bolest. Já při tom stále myslím na svého bratra Mirečka, který loni náhle odešel, bez varování. Zničil ho krutý svět. A proto album Mirael bude věnován i jemu.

Různé světy
Tenhle svět, to musí být nějaká pokusná laboratoř šílenců, psychiatrická léčebna Země (lunatic asylum Earth), kterou sleduje odněkud Big Brother. My jsme jen spiriti (duše), které se sem nechaly vlákat, jsme uzavřeni do futrálků těl, které pak odhazujeme, a recyklujeme do nějakého nového futrálu… Jsme tak hypnotizovaní sami sebou, že se náš denní svět neliší od nočních můr. Ale kdoví, třeba právě ty jsou tím opravdovým světem – ty sny.
Všichni jsme na scéně, sem tam některý statista vypadne nebo odmítne hrát ( „Teď nehraju, až budete mít nějakou jinou hru, tak se zapojím…“) Jsme herci na jevišti – a máme jen dva převleky, ženský a mužský. Pak je legrační, když si uvědomíme, že někdo se to snaží prodávat – a docela úspěšně. Říká se tomu akty, pornografie. Za spoustu peněz se ukazujou futrály a lidi na to fascinovaně koukají, místo aby se snažili vymyslet nějaké jiné tělo. Dřív třeba existovali dragoni – draci. Vyhynuli, protože si je tak málo lidí přálo. A já bych v tom dračím těle byla ráda byla - představte si, pět hlav - to by bylo klobouků! A další výhoda, nebylo by třeba dopravy, protože by všichni uměli lítat! Dříve prý byli lidi, kteří dokázali lítat. A když to dokáže jeden, dokážou to všichni, jen chtít. Tak si cvičně musíme mávat křídly, a nakonec se to podaří…
A možná jsme jen chodící hologramy, které se naprogramovávají samy nebo jsou řízeny odněkud zvenčí, proudem myšlenek, které je vytvářejí…

Můžeme žít navždy?
Myslím, že věk neexistuje. Že to je jen pověra. V Japonsku prý dělali pokusy s věkem. Vzali skupinu lidí, kteří byli tzv. „staří“. Začali s vegetariánskou stravou, která jim vyčistila těla a vrátili je do doby, kdy se cítili mladí. Dali jim oblečení, které nosili za mlada, pustili jim muziku, kterou tehdy měli rádi a za tři měsíce ti lidé neuvěřitelně omládli – protože prostě zapomněli, že jsou vlastně staří, tak se to začalo měnit.
Bylo dokázáno, že buňky a fyzické tělo můžou žít prakticky nekonečně dlouho. A je to spíše záležitost světa, že to nechceme. Kdyby to totiž začalo fungovat, musel aby se změnit celá struktura světa - celé by se to muselo přeškolovat, protože bychom nepotřebovali nemocnice, pohřební úřady, staly by se z nás nesmrtelné duše.