Scéna.cz 

Emotion Collection

Herečka, performerka a režisérka Tereza Helšusová má za sebou několik projektů, zahrnující nejrůznější žánry. Jestliže se její Emotion Collection pod hlavičkou „balet“ ocitla v divadle Kolowrat, může to být pro taneční a baletní kritiky poněkud matoucí. Nejedná se totiž o skutečně baletní představení, ale spíše performanci s pohybovými a hudebními prvky.

Tento projekt byl původně uveden v experimentálním prostoru NoD / Roxy. Autorka a zároveň protagonistka do něj zapojila herce, tanečníky a jazzovou zpěvačku. S lehkým hravým nadhledem mapuje v 16 obrazech život dívky Terezy, od narození až po dospělost (součástí jsou např. sekvence Narození, Zanesení, Puberta atd.)

Prostřednictvím minipříběhů, v nichž je konfrontována realita, sny, ale i absurdita vstupující do našich životů ať už prostřednictvím kontaktů s ostatními, tak i vlivem médií, která nám dávají zaručené (nicméně nefungující) recepty na krásnu a šťastný život, proplujeme hodinovou produkcí, která jako by byla inspirována mottem z Forresta Gumpa Život je jako bonboniéra - nikdy nevíš, co ochutnáš....

Situace zcela banální se střídají se záblesky štěstí, ale i propady do melancholie, způsobenými hektickým způsobem života a naší neschopností vyznat se v něm. Klipovitost našich životů je nejvtipněji ukázána ve scéně, kdy protagonisté zmateně a nervózně pobíhají s několika mobilními telefony, šanony nebo lžičkami naistalovanými na hlavě, nebo v zkratkovitých variacích na „falling in love,“ kdy se obyčejné každodenní situace ve vteřině změní v nejkrásnější okamžik zamilování na první pohled.

Vedle hereček Terezy Helšusové, Michaely Procházkové a Terezy Slavíčkové, symbolizujících různé podoby ženy, okořeňuje představení přítomnost profesionální tanečníků (obsazení se proměňuje – já jsme měla možnost vidět Viktora Konvalinku a Jonáše Dolníka). Tím je samozřejmě dáno i to, že oba pánové jsou v choreografiích Zuzany Šimákové zřetelně jistější a technicky dokonalejší (kdoví, možná že je tohle bonus pro ženy v publiku, kterých je tam ostatně nejvíc...).

Celé představení je postaveno na hravých písních Jana Budaře, interpretovaných jazzovou zpěvačkou Elenou Sonenshine. Její „tradiční“ zjev v dlouhých večerních šatech kontrastuje s ostatními, a pro mnohé diváky tento fakt může být až rušivým elementem.

Nicméně tento „proud hudby, tance a divadla“ (jak zní podtitul představení) nabízí divákům příjemně strávenou hodinku, která neurazí vkus. A možná vás inspiruje k zamyšlení nad vlastním životem.