Scéna.cz 

České opery v gramofonovém světě - Eduard Haken

Bas Eduarda Hakena (28. 3. 1910–12. 1. 1996), neodmyslitelný od řady vzorových interpretací, vstoupil do gramofonového světa skromněji, než si zasloužil. První pozvání přišlo roku 1943 od firmy Esta k záznamu scén z Dvořákovy Rusalky za řízení Zd. Folprechta pro 8 desek M 51096-51103 s Jelínkovou, Blachutem a Krásovou (v dvojroli). Po válce se o výtečného basistu zajímal i Čs. rozhlas. Z jeho archivu jsou díky Společnosti Beno Blachuta dnes dostupné na 2CD SBB 003-07-02 (2007) Dvě vdovy s Tauberovou, Podvalovou, Blachutem a Hakenovým Mumlalem a na CD SBB 004-08-02 (2008) Foerstrův Svatý Václav s Blachutem a dalšími s Hakenovým Vladivojem. Obě díla řídil roku 1948 K. Ančerl. Z téhož archivu byla zpřístupněna Beethovenova Óda na radost z roku 1951, kdy ČF a ČPS dirigoval H. Abendroth a zpívali Součková, Linhartová, Blachut a Haken. Záznam vydala francouzská Tahra na CD TAH 129/131.

Také do světa gramofonových kompletů Supraphonu vstoupil Haken v Rusalce. Svého Vodníka zpíval v roce 1952 za řízení J. Krombholce s Červinkovou, Krásovou, Blachutem a Podvalovou. Záznam pro standardní desky měl i podobu 4LP DV 5118-21 a výběru scén na DV 5655. Dnes je na trhu v kompletu 2CD SU 3811-2 (2005). Druhé Dvě vdovy s Hakenovým Mumlalem řídil roku 1956 opět Krombholc, dále zpívali Tauberová, Tikalová a Blachut. Z původních 3LP DV 5279-81 byly užity výňatky s Hakenem na malé desce 04194 a pro DV 5783, komplet je přepsán na 2CD SU 3626 (2007). V mezičase došlo i na záznamy pro dobově oblíbené gramofonové singly (Basilio 04210, van Bett 04252 = DV 5348) a také na účast v operních výběrech (Jakobín DV 5125, Don Giovanni DV 5486 a DV 6167).
Rozhlasové nahrávky se nevydávaly. Přesto lze z té doby slyšet další dva komplety. Na 2CD Společnosti Beno Blachuta SBB 005-09-02 (2009) je Massenetův Werther z roku 1957 s Hakenovým Správcem, hlavní role zpívají Domanínská a Blachut. Na 2CD Radioservisu CRO 465 (2009) je Foerstrova Debora z roku 1959 s Hakenovým Vavřincem, hlavní role zpívají Tikalová a Šrubař. Obé řídí Fr. Dyk.
Dalšímu pozvání do Supraphonu předcházela roku 1958 neobvyklá sonda nahrávkou dvojzpěvu Jeníka a Kecala v obsazení Blachut a Haken s tehdy mladým dirigentem Zd. Košlerem. Výsledek doprovázela na desce Gramofonového klubu DV 5441 téměř omluva, že tito dva pěvci dosud nemají gramofonový komplet Prodané nevěsty. Komplet s Hakenovým Kecalem pak v následujícím roce skutečně vznikl jako první stereozáznam české opery vůbec. Řídil Zd. Chalabala, Mařenku zpívala Tikalová, ale Jeníka Žídek. Několikeré vydání na 3LP DV 5662-64 = SV 8013-15 bylo provázeno výběry scén na DV 6223 = SV 8336. Komplet vyšel také na německých 2CD Cantus Classics CACD 5.0001.5F (1994) a v Supraphonu na 2CD SU 0040 (1995).
S blížícími se Hakenovými padesátinami už nebylo o fonogeničnosti osobitého basu pochyb. K jubileu v roce 1960 se mu dostalo v gramofonovém záznamu Supraphonu dokonce titulní postavy v Suchoňově Svätoplukovi, jehož komplet pro 3LP DV 5788-90 = SV 8028-30 řídil opět Chalabala a v dalších rolích zpívali Žídek, Podvalová, Kočí, Bednář a Krásová. Jedna scéna byla vydána zvlášť na DV 5982. Na rozdíl od této nahrávky, dvěma následujícím z roku 1961 se dostalo hned několika dalších vydání. Ančerlův záznam Janáčkovy Glagolské mše s ČF a jejím sborem, s Domanínskou, Soukupovou, Hakenem a Blachutem obletěl svět na LP DV 5992 = SV 8105 a CD 11 0609 (1988). Nový stereo komplet Rusalky, řízený Chalabalou, s Šubrtovou, Žídkem a Hakenovým Vodníkem pak právem získal nejvyšší ocenění i nová vydání: 4LP DV 5864-67 = SV 8049-52 a 2CD CACD 8.00125F (1994) = SU 0013 (1995). Výběr scén se objevil na DV 6264 = SV 8337, 112 1164 a 1116 2536. Díky Čs. televizi lze Hakenova Vodníka z této nahrávky i vidět na DVD SU 7008 (2005). Režíroval B. Zoul. V roce 1961 vznikl také komplet (mono) Kovařovicových Psohlavců, řízený v Čs. rozhlasu Fr. Dykem, s Blachutem a Otavou, kde Haken zpíval Matěje Přibka. Záznam byl vydán na 3CD SU 3357 (1998). Vydány byly i scény ze Škroupova Columba s týmiž protagonisty a dirigentem na CD Multisonic 31 0153 (1992). Stereo katalog Supraphonu nabídl árii Gremina (04283 = DV 5902 = SV 8080) a výběry z Tkalců (DV 6133 = SV 8254) a z Pozdvižení v Efesu (DV 6134 = SV 8255).
Významné postavení má komplet Braniborů v Čechách dirigenta J. H. Tichého, pořízený Supraphonem roku 1963. Haken zde vytvořil ideální představu Kmeta, dalším rolím dominovali Kalaš, Otava, Šubrtová a Žídek. Vydání byla ze 3LP DV 6001-03 = SV 8153-55 převzata na 2CD SU 11 1804 (1993) a hamburskou společností Cantus Classics na 2CD CACD 8.00123F (1994). Sérii Hakenových nahrávek pro Supraphon dočasně uzavřel v lednu 1965 Stravinského Oidipus rex pod Ančerlem s ČF, jejím sborem a sólisty Žídkem, Soukupovou a Bermanem. Vydání z LP DV 6220 = SV 8330 bylo obnoveno na CD SU 11 1947 (1992).
Když se blížil věk, v němž jiní odpočívají, Supraphon připravil Ed. Hakenovi „profilové LP“ 012 0715 (1969). Z vlastních záznamů zopakoval árie Basilia, van Betta, Kecala, Mumlala, Gremina, Vodníka a Svätopluka. Z rozhlasu byl převzat Alcindor, Marcel a Zachariáš.
V jubilejním roce 1970 byl Haken přizván Supraphonem k záznamu scén z Loosovy Opery o komínku a z Brixiho Bylť jest jednou kantor dobrý pro LP 029 0552. Ačkoli pěvec zůstával i po své šedesátce v plné činnosti, pozvání do nahrávacích studií řídla. Hakenovo jméno se mihlo v německém tercetu z Weiglovy Švýcarské rodiny na LP 112 1431 a třikrát v katalogu Pantonu: na Pa 11 0586 v Ceremugově filmové hudbě Piety a na LP Pa 8112 0246 jednak v Lukášově Miserere mei, jednak v dokumentárním záznamu Martinů Otvírání studánek s Pěveckým sdružením jihočeských učitelek.
S desetiletým odstupem nabídl Supraphon pěvecké legendě ještě dvě čestné příležitosti. V létě 1980 došlo na Palouckého v Hubičce, řízené v Brně Fr. Vajnarem pro 3LP 1416 3341 = 2CD SU 11 2180 (1994), a v březnu 1981 na Komtura v Donu Giovannim, řízeném v Praze L. Peškem pro 3LP 1116 3531-3 = 2CD CACD 5.00005F (1994) = 2CD SU 3296 (1997). Protagonisty obou nahrávek byli shodně Děpoltová a Zítek. Mozart se zpíval italsky. Jednou árií připomněl Supraphon Hakenova Žalářníka z rozhlasového kompletu Dalibora z roku 1946 na LP 1016 3745 (1983).
Velký dluh Hakenově interpretaci Dvořákových Biblických písní byl splacen až po listopadu 1989 díky záznamu s varhanními improvizacemi M. G. Schneidera nejprve na LP společnosti ena EN 0003 (1991), později na CD Rosa RD 052 (1993). Pěvec se ještě radoval ze zařazení své nahrávky árie Vodníka na CD Supraphonu Zlaté hlasy Národního divadla SU 0208 (1995). Už se však nedožil samostatného operního recitálu na CD SU 3186, který rozšířil někdejší LP (1969) o scény Komtura a Kmeta. Vzácným dokumentem Hakenovy neúnavné koncertní činnosti a jeho vřelého kontaktu s publikem je záznam koncertu 10. 10. 1992 v Hradci Králové, vydaný na CD Amabile AM 0005 2231 (1997). Vedle zpěvu zachycuje i pěvcovo dojemné vyprávění. Nedožité pěta- devadesátiny Ed. Hakena připomněl Radioservis recitálem na CD CR 0331 (2006) s rozhlasovými záznamy árií Sarastra, Basilia, Kecala, Janka, Kašpara, van Betta, Marcela a Zachariáše a se vzácným dokumentem Biblických písní z roku 1982 s FOK za řízení T. Koutníka.

Zdroj Hudební rozhledy 04/2010 - Jan Králík.