Scéna.cz 

Taneční podzim v Ponci - premiéry v této sezóně

Divadlo Ponec stálé zůstává naší nejdůležitější scénou pro současný tanec a pohybové divadlo, a proto zdejší premiéry podávají poměrně přehledný obraz o nejnovějším dění v těchto oborech.
Hned na počátku sezóny 4. září viděli diváci další drsnou novinku z dílny DOT504 „Mah Hunt“. Tanečníci - tentokrát i v roli choreografů - Lenka Vágnerová a Pavel Mašek společně s výtvarníkem Jakubem Kopeckým se vydali na lov. Název představení Mah Hunt - znamená „můj lov“ mah – zkomolenina anglického my- můj nebo také lov za svitu luny neboť mah v staroiránském jazyku Avesty znamená lunu a na scéně panuje většinou v přítmí, z něhož se vynořují pouze obrysy těl. Lov zvěře se proměňuje v lov vzájemný a z lovce se náhle stává kořist. Dynamická konfrontace sil mezi mužem a ženou je zároveň i bojem i s přírodou a pokusem hledat nové způsoby pohybového výrazu.

Zdá se, že v jiném kuse si DOT504 poněkud odlehčil. Na 22. listopadu chystá premiéru představení „Perfektní den aneb Mr. Gluteus Maximus“- taneční pohybový kvartet o 4 osobách v lázních, které se neznají a které se rozhodly příjemně prožít den. V choreografii Lenky Vágnerové a si ho budou užívat Pavel Mašek, Michaela Ottová a Vašek Janeček i sama Lenka Vágnerová.

V rámci projektu T.VAR (Taneční var), v němž Divadlo Ponec umožnuje českým tvůrcům žijícím a pracujícím v zahraničí představit svou tvorbu na české scéně, vzniklo představení „Čekání na Didiera“, uvedené v české premiéře 13. září. Setkali se v něm tři mladé ženy z různých částí světa, žijících ve Francii - Africa Manso ze Španělska, Nikola Křižková z Česka a Iulia Plotnikova z Ruska. Ženy, které mají podobné osudy, ale svou životní cestou kráčí odlišným tempem a ztvárňují ji jinými prostředky.

Pod hlavičkou T.VARu se v Ponci objevil také tanečník Jiří Bartovanec narozený v roce 1989 v Mariánských Lázních, který je od roku 2003 členem souboru Sashy Waltze v Berlíně. V poslední době se zabývá rovněž choreografií a jeho druhý choreografický experiment „Aného“ měl českou premiéru v Ponci 1. a 2. listopadu. Jiří Bartovanec v něm hledá africké kořeny své rodiny, která se dostala z pobřežního městečka Aného v bývalé německé kolonii Togo v 19. století do Evropy. Součástí představení je i dokumentární film ČT režisérů Nenada Djapiče a Pavly Frýdlové Africké kořeny – české tančení.

„Sunyata - Plodná prázdnota“ (sunyata – v sanskrtu prázdnota) je dílo Kateřiny Stupecké ve spolupráci s Terezou Lenerovou, Janou Vrána a Petrem Opavským. Kateřina Stupecká získala za choreografii Da Capo jako poslední (za rok 2009) Cenu Sazky – finanční prostředky na nový taneční projekt. Choreografie Sunyata vznikla na podkladě knihy Thomase Moora Temné noci duše, v níž jde o hledání smyslu v nejtemnějších okamžicích života. Je zřejmé, že se při ní obecenstvo příliš nepobaví. Jde o další verzi ponoru do vlastní duše, oblíbené téma současných tanečních tvůrců. Zda při tom došlo k nějakému zásadnímu psychologickému objevu, mohli poprvé posoudit diváci 4. října.

Na představení performérky a choreografky Lucie Kaviárová a Michal Zábora „ALA III“ je (není) dobré vzít si mobil. Lucie Kaviárová si vynucuje hudební doprovod, z něhož nakonec pojde spíše velký mumraj, na divácích s mobily. V performaci, v níž jde zejména o tři A – agressive live art – agresivní živé umění, alternative lobbing art – alternativní agitaci za umění, absence love for art – nepřítomnost lásky k umění, se autorka obecenstvu lehce vysmívá obecenstvu a manipuluje s ním. Premiéra se odehrála 26. října.

Vedle těchto zbrusu nových kousků zůstávají na programu úspěšné a oblíbené inscenace z předešlého období jako např. Miluj mě ( choreografie Nigel Charnock) skupiny Nanohach, Případy doktora Toureta s Annou Polívkovou a VerTeDance nebo představení pro děti Báry Látalové Tanec a fyzika - kdo je tedy nestihl minulý rok, může ještě napravit své opoždění.