Scéna.cz 

Antonín Reichenauer: Concertos

Praha vrcholného baroka žila bohatým hudebním životem. Přestože zde nesídlil dvůr, hned několik významných šlechtických rodů mělo své kapely. Bylo tehdy zvykem, že zimní sezonu šlechta trávila v Praze ve svých palácích a na letní měsíce odjížděla na venkovská sídla. Bohužel se nám o instrumentální hudbě z této doby dochovalo jen velmi málo pramenů, takže její rozmanitost lze dnes zčásti jen tušit podle dochovaných zlomků. A podobně málo informací máme o životě hudebního skladatele Antonína Reichenauera. Reichenauer působil v Praze ve dvacátých letech jako hráč i skladatel v kapele hraběte Václava Morzina a zřejmě pracoval také pro kapelu černínskou. Nahrávka z řady „Hudba v Praze 18. století“ zachycuje Reichenauerovy instrumentální koncerty pro fagot, hoboj a housle s doprovodem smyčcových nástrojů s continuem. Jejich opisy se dochovaly ve dvou německých archivech ve Wiesentheidu a Drážďanech, kde je nejvíce jeho instrumentálních skladeb. Koncerty jsou zkomponovány v italském stylu, který vévodil (nejen) pražskému hudebnímu vkusu, avšak Reichenauer jim vtiskl osobitou melodiku, která je vyjímá ze sféry pouhého eklekticismu. Podrobně se koncertům v doprovodném textu věnuje muzikolog Václav Kapsa, jeden z předních odborníků na českou hudbu vrcholného baroka.

Se souborem Collegium 1704 nahrálo tento záznam několik špičkových sólistů. Italský fagotista Sergio Azzolini virtuózní party hraje neskutečně lehkou a brilantní technikou. Virtuozitu však zároveň doplňuje velmi jemným zvukem, který svědčí o tom, že Azzolini je prvořadým mistrem tohoto nástroje. Vynikající je také německá hobojistka Xenia Löffler, která svým plným a barevným tónem vytváří zajímavou protiváhu k fagotu. Skvělé je především její provedení Koncertu G dur, který hraje velmi dynamicky a vzdušně, k čemuž inspiruje také celý orchestr. A báječný je též Houslový koncert c moll v podání Lenky Torgersen, která hraje velmi jistou technikou, navíc s vytříbeným hudebním vkusem po stránce zvukové i v ornamentice. Celkový zvuk orchestru není pro Collegium úplně typický a je patrné, že jej významnou měrou pomáhali formovat sami sólisté. Virtuozita zde ponechává mnoho prostoru pro měkkost a dynamičnost hudby a zvuku, aniž by ztrácela něco ze své brilance, což je rozhodně ku prospěchu celkovému dojmu nahrávky i jednotlivým hudebním detailům. Myslím, že Reichenauer by si sotva mohl přát lepší provedení svých koncertů.

SUPRAPHON SU 4035-2
Antonín Reichenauer: Concertos
Koncert C dur pro fagot, smyčce a basso continuo; Koncert; B dur pro hoboj a fagot; Koncert c moll pro housle; Koncert G dur pro hoboj; Koncert g moll pro fagot; Ouvertura B dur pro dva hoboje, fagot, smyčce a basso continuo; Sergio Azzolini – fagot, Xenia Löffler – hoboj, Lenka Torgersen – housle, Collegium 1704, umělecký vedoucí Václav Luks. Nahráno ve studiu Domovina v Praze 31. 8. – 2. 9. 2010, hudební režie Milan Puklický, zvuková režie Aleš Dvořák. Celkový čas 68:29. Zdroj Hudební rozhledy 03/2011 - Lukáš Vytlačil.