Scéna.cz 

Z tvorby Ladislava Simona

Tato nahrávka jistě udělá radost těm posluchačům, kteří mají rádi koncertantní žánr v moderním dynamickém tvaru, vyžadujícím od interpretů vedle hráčského mistrovství přirozený dar spontánního vcítění. Ladislav Simon, který už, bohužel, několik dní není mezi námi (zemřel 19. května) měl takový dar jako skladatel a byly to hlavně instrumentální koncerty, v nichž dospěl v tomto směru k velmi působivé symbióze moderní vážné hudby a jazzu.

Koncert pro fagot a komorní orchestr z roku 1991 zní z nahrávky jako přirozeně odvíjené pásmo ostře profilované množiny hlasů, v němž se sólový fagot v rukou Milana Muzikáře, znamenitě doprovázeného Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu pod taktovkou Vladimíra Válka, překvapivě projevuje jako nástroj, který jako by k jazzově inspirované hudbě odjakživa patřil. Pregnantní vstupní model 1. věty střídá mollové marcato, prolínané unisonovými šlehy tutti, dostává se i na pravé cantabile a moderně přetavené sonátové provedení, přičemž to vše před námi ubíhá v rytmu sršatého swingu se vší barevností, která k tomu patří. Druhá věta má, navzdory tomu, že jde o jazzově okouzlenou kreaci, silný narativní náboj, jako by se rodil swingově okouzlený koncert symfonických rozměrů, nastolující otázky a odpovědí. Vzrušující tep věty finální pak definitivně potvrzuje, že máme před sebou počin skutečně nápadně šťastné invence.

Koncert pro trombón a orchestr komponoval Simon až v roce 2003, tedy v době, kdy měl podstatnou část své žánrově rozkošatělé tvorby za sebou. Dospěl v něm k zvláštnímu efektu, při kterém jako bychom měli při poslechu této hudby pocit neustálého výrazového vzlínání. Jde o originální, plasticky rozvržené pásmo, odvíjené na způsob kaskád prostřednictvím vnitřně kontrastních bloků (ostře profilované motivické linky kontra jímavě uvolněné melodické návaly) a kentonovských vpádů bicích (Allegro vivace), přičemž se sólový trombón často ocitá v jakési baladicky tajemné poloze (přímo pohádkový vstup do bluesového Adagia). Udivuje obraz spontánní hravosti a jemně vypointovaných epizod, který před námi rozprostírá finální věta a který od koncertu, jehož sólo je svěřeno trombónu, většinou neočekáváme, a které si, stejně jako další výrazové partie, skvěle disponovaný trombónista Rober Kozánek a ve světě jazzu se přirozeně cítící dirigent Jan Kučera v čele Rozhlasových symfoniků doslova vychutnávají. Lahůdkou pro nejnáročnější posluchače moderních klavírních koncertů je sledovat z této nahrávky Simonův 1. klavírní koncert v sólistickém podání skladatelova syna Jana Simona a opět Rozhlasových symfoniků, řízených Vladimírem Válkem. Všechny vlastnosti, které tato nejen originálně jazzově okouzlená, nýbrž i nápadně duchaplně stylizovaná kreace (autor sám byl vynikající klavírista) vykazuje (prolnutí všudypřítomné synkopické pulsace ostrůvky lyrických zastavení, toccatovost splývající s motorickým drivem jazzových improvizací ad.), jako by byly sólistou přímo vyšperkovány neomylně precizním rozkrytím každého detailu. Co je však na sólistově výkonu nutno obzvlášť zdůraznit, je pianistova dokonale trefná úhozová kultura (vyvážený zvuk akordů, perličkovitě vyťukávané pasáže a melodické diskanty), kultivovaná Simonovými permanentními setkáváními s nejkvalitnějším světovým pianistickým repertoárem.

RADIOSERVIS CR0563-2
Ladislav Simon: Koncert pro fagot a komorní orchestr, Koncert pro trombón a orchestr, Koncert č. 1 pro klavír a orchestr. Milan Muzikář – fagot, Robert Kozánek – trombón, Jan Simon klavír. Symfonický orchestr Českého rozhlasu řídí Vladimír Válek (1, 3), Symfonický orchestr Českého rozhlasu řídí Jan Kučera (2). Nahráno živě ve Dvořákově síni v Praze 30.–31. března (1) a 5. září 2005 (2), snímek klavírního koncertu převzat z CD Pantonu z roku 1989, mastering CD Miroslav Mareš. Vydáno v roce 2011. Celkový čas 68:58. Zdroj Hudební rozhledy 06/2011 - Miloš Pokora