Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Nová etapa opery v Ženevě

26. září 2001 zahájil bývalý ředitel Opery v Nancy, Jean-Marie Blanchard, svou první sezonu na břehu Ženevského jezera novým nastudováním Lady Macbeth Mcenského újezdu od Šostakoviče pod taktovkou Armina Jordana a v režii Adolfa Dresena, a poodhalil své budoucí záměry.

Odjíždíte z Nancy do Ženevy. Jak byste bilancoval své působení v Lotrinsku, kde nebyly finanční podmínky zrovna nejpříznivější?
Přišel jsem v Nancy do divadla, které bylo mými předchůdci dobře vedeno. Přenechali mi divadlo s dosti tradičně zaměřeným publikem, pokud jde o složení, ale zároveň i velice otevřeným, pokud jde o jeho záliby – divadlo lidsky nádherné. A na mně už bylo pouze pokračovat a po-kud možno tento dar ještě umocnit: během pěti sezon jsme uvedli pět světových premiér a jednu francouzskou. Ovšem publikum, které bylo početně významné vzhledem k obyvatelstvu ve městě, bylo i sociálně dosti vymezeno. Mladých lidí bývalo v sále poměrně málo. Snažili jsme se proto otevřít brány divadla všem kategoriím diváků, především studentům, kteří ve městě v univerzitním roce představují téměř třetinu obyvatel.

Jakým způsobem jste je měli k to-mu, aby k vám přišli?
Prováděli jsme agitaci a zavedli jsme zvláštní tarify a předplatné „pro mladé“, abychom je skutečně zapojili do života divadla, což se podařilo. Během pěti let jsme také zvýšili počet abonentů téměř o 50%. Po celou tu dobu byly ovšem naše prostředky stejné. Rozhodl jsem se tedy studovat méně představení, ale hrát je déle.

V Ženevě naprosto měníte nástroj…
Skutečně měním nástroj i rozměr. Do Grand Théŕtre přichází až 10 tisíc diváků. Je to dům mezinárodní úrovně, velice stabilní pokud jde o uměleckou úroveň. Finanční zdroje se ale v posledních dvaceti let zmenšovaly. A tak je nutno umět zacházet s pověstí divadla i s eko--nomickou realitou a dosahovat té nejvyšší úrovně s prostředky, které se zdaleka nerovnají prostředkům našich hlavních evropských kolegů.

Na poněkud vyšším stupni ale přesto: neocitnete se zase v poněkud stejné situaci jako v Nancy?
Dá se to tak říci, ale je to pro mě stimulující. Po „letech v duchu Hugues Gall“ a „letech v duchu Renée Auphan“ (bývalí ředitelé ženevské opery – pozn. red.) se v Ženevě vytvořila tradice vysoké kvality, s velmi solidárním, silně motivovaným a angažovaným operním souborem, ať již jde o dílny, technické týmy či sbory. Soukromé peníze jsou zde mnohem dosažitelnější, než ve Francii. Ženeva je velmi přitažlivá i pro zpěváky. Jsou tu dvě scény, Grand Théŕtre a Batiment des Forces Motrices. Orchestr francouzského Švýcarska je také velice kvalitní, stejně jako taneční soubor. Balet musíme zachovat, protože je zdrojem umělecké životnosti, ale musíme pro něj vychovat publikum a za-vést opravdové taneční sezony. To bude jednou z novinek tohoto roku, kdy nás čekají čtyři premiéry a veškerá práce, týkající se cen a abonomá.

Jakou uměleckou politiku zvolíte po často odvážné a velmi koherentní politice, kterou prováděla Renée Auphan v uplynulých šesti letech?
Chci pokračovat v této linii a možná budu usilovat o rozšíření podílu současné hudby. S osmi představeními za sezonu si můžeme jednu takovou inscenaci dovolit. Nadále chci zvát zahraniční soubory, zabývající se barokní anebo současnou hudbou. Zintenzívníme také práci s mládeží a zahájíme projekt, který bude pro město novinkou. Ale o žádnou revoluci se nebude jednat – dáváme přednost návaznosti. Opravdu bych si přál ukázat, aniž bych chtěl přijít o současné publikum, že město má ještě v zásobě jiné možnosti. A kdybychom za tři – čtyři roky hráli v dalším nebo dvou dalších sálech, pak bych byl skutečně šťasten.

11.3.2002 | rubrika - Rozhovory

TIP!