Scéna.cz 

Clarinet Quintets

Tento kompaktní disk Supraphonu má několik předností, mezi nimiž vyniká výkladový text v bookletu: jeho autorkou je sama protagonistka snímku, klarinetistka Ludmila Peterková, která v něm nepopisuje hraná díla, ale přibližuje posluchačům méně známá fakta: líčí, jak český umělec Antonín Rejcha dosahoval úspěchů v zahraničí jako komponista a pedagog (a poukáže i na to, že nikde, tedy ani v knize Olgy Šotolové, obsahující životopis a velmi pracně získaný tematický katalog Rejchova odkazu, jež vyšla v Editiu Supraphon v roce 1977, nejsou zaznamenána všechna jeho díla); u Mozarta podrobně zaznamenává skladatelův úzký vztah k vídeňskému klarinetistovi a skladatelově blízkému příteli Antonu Stadlerovi a hlavně popisuje, jak dvorní nástrojař a stavitel kvalitních klarinetů Theodor Lotz přispěl ke zdokonalení nástroje mj. jeho prodloužením, čímž vznikl tzv. basetový klarinet. A u našeho současníka Ondřeje Kukala Peterková připomene, jak poctivě se v době vzniku Clarinettina (1990) tehdy šestadvacetiletý autor připravoval k napsání skladby: dokonce se na klarinet učil hrát…

Dominuje ovšem umění interpretů. Peterková, která patří už po léta k české interpretační špičce a bývá dokonce označována jako „Miss Clarinet“ či „Klarinetová královna“, tvrdí, že klarinet si zaslouží, aby se při něm lidé bavili. V prvých dvou skladbách (Rejcha a Mozart) osvědčuje ve vyrovnané souhře s Benewitzovým kvartetem smysl pro detail: stojí za zmínku, že ta souhra je nikoli jen akademickou jednotou, určenou partiturou, ale skutečným muzikantským srozuměním. Kvartetisté poskytují sólistce, což její jest, nikde jí nepřekážejí. A ona jim oplácí hrou bez jediné postřehnutelné technické pochybnosti, krásným tónem, dokonale vyrovnanými rejstříky – jako by mezi hlubokou polohou a vysokými tóny nebyl jiný rozdíl nežli barevný; její nástroj v lyrických partiích krásně zpívá, v rychlých pasážích jiskří technickou bravurou, v meditativních pasážích dojímá… Jak ukázala hned v Rejchovi, hraje Peterková v perfektní intonaci, aniž bychom mohli zaslechnout rušivý nádech či zvuk klapek; výrazově navíc nabídla posluchačům srozumitelnou, neproblematickou a zdobně vycizelovanou hudbu.
V Mozartovi zní její basetový klarinet (prodloužený nástroj s dvěma tóny navíc) kultivovaně v hluboké poloze v prvé větě, v pravém slova smyslu kantabilně v Larghettu věty druhé, vyrovnaně v Menuettu se dvěma trii – a ve finálních variacích zdůrazňuje vtip lidově zabarveného tématu; celek vyzní jako velice půvabná kreace.
Nejvíc mě ale potěšilo Kukalovo Clarinettino, které oplývá mladistvě svěžím vtipem, poučeným jistě i u Šostakoviče: je to mimořádně hravá, pestře barevná hudba. Sólový part je technicky náročný, rytmicky eruptivní, a Peterková ho podává tak, že po plných dvanáct minut udržuje posluchače v trvalé pozornosti, když znamenitě vyvažuje kontrastní náladové polohy tónovou barevností. Disk tak poskytuje velmi příjemný posluchačský zážitek.

SUPRAPHON SU 4061-2
Clarinet Quintets
Antonín Rejcha: Kvintet pro klarinet a smyčce B dur, op. 98; Wolfgang Amadeus Mozart: Kvintet pro basklarinet a smyčce A dur, KV 581; Ondřej Kukal: Clarinettino – Concertino pro klarinet a smyčce, op. 11 (1990).
Ludmila Peterková – B klarinet, basklarinet
Bennewitz Quartet (Jiří Němeček – 1. housle, Štěpán Ježek – 2. housle, Jiří Pinkas – viola, Štěpán Doležal – violoncello); Pavel Klečka – klarinet (Kukal)
Nahráno v pražském studiu Martínek ve dnech 1. až 3. 7. 2011, hudební režie Milan Puklický, zvuková režie Jan Lžičař. Celkový čas 69:20.
Zdroj Hudební rozhledy 12/2012 - Petar Zapletal