Scéna.cz 

Valentina Lisitsa: Koncertní šaty jsou pro mě jako pro sportovce dres

S klavírní hvězdou ukrajinského původu, Valentinou Lisitsou, jsme se sešly k rozhovoru v sobotu 28. února 2015 až po její autogramiádě v Rudolfinu, a tedy po jejím třetím koncertě tady v Praze. Následujícího dne odlétala i se synem a s manželem domů do Paříže. Trochu jsem se obávala, zda paní Valentina nebude příliš unavená na povídání, ona však jen zářila a byla plna energie. Práce jí nabíjí. Opouštěla Prahu s nabídkami na další spolupráci. Na jejím recitálu byla zajímavá viditelná změna ve složení publika, tentokrát do našeho koncertního domu zavítalo mnoho mladých lidí. Nemalou měrou se na tom podílí popularita této klavíristky v nových médiích, jako jsou Youtube a Facebook, Valentina byla jednou z prvních umělkyň na světě, které začaly svou kariéru budovat právě pomocí sociálních sítí. Svým založením je extrovertka a ráda komunikuje, nebojí se ani vystavit sledování webkamerou. Z Rudolfina jsme se dostaly těsně před půlnocí, protože náš příjemný anglicko-česko-ruský rozhovor nám dal zapomenout na ubíhající čas. „Tak a teď konečně můžeme jít i na pivo!“, smála se tato milovnice českého piva, když jsem konečně vypínala diktafon.

Čemu dáváte přednost, hraní s orchestrem nebo samostatnému recitálu jako jste měla dnes?
Na to je nemožné odpovědět. Já miluju hraní s orchestrem a stejně tak mě naplňuje, když hraji sama jako dnes. Musíte si uvědomit, že hrát s orchestrem vyžaduje hodně energie, protože musíte tím klavírem překonat dalších sto nástrojů, aby vás bylo slyšet. V recitálu si naopak můžete vychutnat každé pianissimo.

Spolupracujete s nějakými současnými skladateli nebo hrajete jen klasiku?
Právě teď v roce 2015 vychází double CD s názvem „Valentina Lisitsa plays Philip Glass“(Bylo dáno do distribuce krátce po našem rozhovoru 2. března 2015 a je k dostání na Amazonu - pozn.aut.), které má části The Hours, Methamorphosis a Mad Rush. Philip Glass je soudobý americký hudební skladatel (*1937). Vloni bylo vydáno Chasing piano (2014)s hudbou Angličana Michaela Nymana (1944), který je znám především jako skladatel filmové hudby. Oba jsou klasickými představiteli tzv. minimalistické školy.

A co další nahrávky? Když vám právě teď vychází CD, dáváte si pauzu nebo už máte v plánu něco dalšího?
Ano, už mám plán – příští CD bude ruský skladatel Alexander Scriabin (1872-1915).

A teď takový ryze ženský dotaz. Protože často vystupujete na koncertech a jste známá tím, že máte i hodně nahrávek na Youtube – nutí vás to k tomu mít vícero šatů?
Tak moc to neřeším, pro mě jsou koncertní šaty jako pro sportovce dres. Hra na klavír – to je něco jako sportovní výkon. A já musím mít ty šaty natolik pohodlné a praktické, abych mohla sešlapovat pedály a máchat rukama. A kolikrát mi třeba i tadyhle v ramenou prasknou – tak neběžím hned koupit nové, ale zašiju to. Prostě dávám přednost tomu, jak se mi v nich hraje, před módou. Je důležitější, jaký podám výkon, ne, jestli mám na sobě podruhé stejné šaty.

Máte ráda Prahu? Uvádí se, že zde hrajete profesionálně poprvé, dříve jste tu v osmdesátých letech byla jen jako studentka na soutěži.
Praha má v mém životě zcela specifické místo. Ta cesta tenkrát na soutěž, to mi bylo čtrnáct let – a byla to moje první cesta na Západ. Já vím, bylo to ještě v době, kdy jsme byli všichni Varšavská smlouva a RVHP, ale pro nás z Ukrajiny Československo už bylo Západ. A já jsem tady byla vším okouzlená a vším nadšená. Historickým centrem, architekturou, obchody… Potom jsem do Prahy jezdila jako turistka, protože to tu mám ráda a znám to tady. Například když mi produkce nabízela, že pro nás přijedou na letiště a odvezou nás do hotelu (s paní Valentinou byli v Praze manžel a syn -pozn. aut.), řekla jsem jim, že je to zbytečné. Vždyť přece můžeme sednout na autobus 119 a potom metrem na Staroměstskou kousek od hotelu – pro mého syna, který má devět let, je to atraktivnější než kdybychom nasedli do auta a to nás odvezlo přímo do hotelu. My tu i rádi jezdíme takovou tou historickou tramvají – to nám připomíná Kyjev, takové tramvaje tam ještě doposud jezdí. No a pracovně jsem velmi vděčná za tuto příležitost – hrála jsem tu na třech koncertech – a předpokládá se, že spolupráce bude pokračovat. Hovořili jsme dokonce i o nějakém workshopu pro pianisty, ale to je ještě v plenkách.

Cvičíte denně? Kolik hodin strávíte u klavíru?
Ano, snažím se hrát každý den. Pokud mám volno a čas, tak hraju i 14 hodin denně. Moji fanoušci mi nevěřili, tak jsem si postavila na klavír webkameru a mohli mě sledovat v přímém přenosu celý den.

A jak to tedy děláte? Máte přece rodinu, dítě…
Naštěstí jsem si vybrala klavír – a na ten se dá hrát dlouho. Asi kdybych měla držet kus nějakého dřeva pod hlavou (naznačuje gestem housle a smyčec), tak to by mě brzy bolelo za krkem. Nebo kdybych hrála na trubku, tak mi rozpraskají rty. Ale klavír, to je něco jiného, přirozeného. Můžu si uvařit kávu a postavit si ji nahoru, syn si kolem mě hraje s autíčky a knížkami, i ta gravitace táhne moje ruce dolů ke klávesám – takže to jde vydržet. Ono je to hraní takový můj relax – vy si třeba lehnete s knížkou a čtete si – a taky neříkáte, že si procvičujete čtení… Tak tohle je pro mě to moje hraní…

Prý hrajete už od tří let?
Hraju od tří let a osmi měsíců. Musíme to takhle upřesnit – protože v tom věku je osm měsíců pětina života… Moji rodiče mi chtěli připravit skvělou budoucnost – a tak mi už od raného věku vždy zaplatili profesionálního trenéra a chodila jsem na plavání, pak na krasobruslení – ale já jsem na sporty levá. Poté to zkusili s baletem – taky jsem neuspěla. Ale když mě posadili ke klavíru, už mě nedostali pryč – to bylo to pravé!

S tím baletem si trošku dovolím odporovat – když pozoruji vaše ruce při hraní, tak vidím ty ladné pohyby, vaše ruce doslova tančí po klávesnici…
Asi máte trošku pravdu, ty ruce, to mi asi jde – ale věřte mi, celkově jsem na sportovní a pohybové aktivity nešikovná. (Smích.)

V sobotním programu jste udělala několik změn, proč?
U toho Brahmse to bylo uvedeno chybně, nemělo tam být to slovo „zkráceně“. Brahms zabral 57 minut a pak už jsem z důvodu časových nemohla hrát Rachmaninova. Vím, že koncertní domy mají striktní pravidla ohledně pronájmu síně, snažila jsem se moc nepřekročit časový limit. Tak jsem to vysvětlila publiku a vyměnila za Uherskou rapsodii od Ference Liszta. A pak si ještě obecenstvo vytleskalo přídavek – to byla Lisztova Campanella.

Když už jsme u koncertních domů – hrálo se vám lépe ve Smetanově síni Obecního domu nebo v Rudolfinu?
Rozhodně lepší je to v Rudolfinu, je tu mimořádně dobrá akustika. Víte, vlastně budu muset změnit jeden svůj výrok – vždy jsem tvrdila, že nejlépe se mi hraje v Konzerthausu ve Vídni. Ale odteď budu říkat, že nejlépe se mi hraje v pražském Rudolfinu!

Děkujeme Vám za rozhovor!

Valentina Lisitsa je známá z youtube – a tak zde jsou ukázky z jejích nahrávek:
Ferenc Liszt: Campanella
Ferenz Liszt: Uherská rapsodie

Valentina LISITSA (klavír)
Ukrajinská rodačka vystudovala konzervatoř v Kyjevě. Po emigraci do USA hrála v klavírním duu se svým manželem. Úspěchy na soutěžích a následná koncertní vystoupení odstartovaly její kariéru koncertní umělkyně. Brzy začala Valentina Lisitsa hledat nové způsoby rozšíření svého publika. Její výjimečný smysl pro nové technologie a její otevřenost k novým netradičním přístupům se ukázal jako zásadní. V roce 2007 uveřejnila na YouTube své první video – Rachmaninovovu etudu op. 39. Po úspěchu záhy následovala další videa. Její kanál YouTube nyní eviduje více než 80 milionů kliknutí a má téměř 150.000 předplatitelů. Díky tomu se o Valentině Lisitse začalo hovořit jako o YouTube Star.
V roce 2011 poprvé spolupracovala s dirigentem Lorinem Maazelem, když předtím hrála s takovými orchestry jako Chicago Symphony, WDR Kolín nad Rýnem, Soul Philharmonic, San Francisco Symphony a Pittsburgh Symphony. Průlomem v její mezinárodní kariéře byl velkolepý recitál v londýnské Royal Albert Hall před 8.000 posluchači v červnu 2012. Posluchači měli možnost hlasovat on-line o programu recitálu – forma spolupráce s publikem se stala jednou z jejích „ochranných známek“. Nahrávací firma DECCA nabídla Lisitse exkluzivní smlouvu a vydala za pouhý měsíc CD a DVD z tohoto recitálu. Na dalších nahrávkách se klavíristka představila jako vynikající interpretka děl Liszta, Chopina a Schumanna.
V únoru 2013 Valentina Lisitsa debutovala ve velkém sále Berlínské filharmonie. V sezóně 2013/14, se také objevila na BBC Proms v Royal Albert Hall v Londýně, dále v New Yorku a Chicagu. Nedávno hrála s Orchestre de Paris pod taktovkou Paava Järviho, se Staatskapelle Dresden v Semperově opeře, koncertovala v Mnichově, New Yorku, Washingtonu, Montrealu a Berlíně. V sezóně 2014/15 absolvuje debut s London Symphony Orchestra, zahájení sezóny s Pittsburgh Symphony Orchestra pod taktovkou Manfreda Honecka, vystoupení s Toronto Symphony a s lipským rozhlasovým orchestrem s dirigentem Kristjanem Järvim.
Valentina Lisitsa má na svém repertoáru přes 40 koncertů.