Scéna.cz 

Decadance na Nové scéně

Buď čirou náhodou nebo snad dlouhodobým usilováním se přihodilo, že v letošním předprázdninovém měsíci se v pražském tanečním repertoáru objevuje jméno famózního izraelského choreografa Ohada Naharina hned dvakrát. Poprvé to bylo 5. a 4. června zásluhou Národního divadla a 25. června se o to postará Mezinárodní festival současného tance a pohybového divadla Tanec Praha, který vyvrcholí Naharinovým „Posledním dílem“, skutečně nejnovějším představením, uvedeným 1. června v Tel Avivu, s nímž přijíždí poprvé do Prahy kompletní soubor Batsheva Dance Company.

Soubor Národního divadla uvedl na Nové scéně Decadance, který u nás není neznámý, naposledy jsme jej mohli vidět právě zde na Nové scéně v polském provedení před dvěma Lety.
Skladba prošla delší historií než nabyla své finální podoby a nese rysy Naharinovy práce. Umělec často staví nové věci z již existujícího choreografického materiálu, který zasazuje do nových kontextů.
Decadance se rozvíjí ze sólového úvodu splývajícího s příchodem diváků, kteří si teprve postupně uvědomují, že se na scéně již cosi odehrává. K sólistovi se postupně přidávají další aktéři v nekonečných variacích a napínají trpělivost zasvěcených diváků očekávajících „rituál“. Polokruh utvořený snad dvacítkou židlí, na něž usedá „židovská obec“, postavy v tradičních černých oblecích s bílými košilemi a černými klobouky, pod nimiž se skrývají muži i ženy bez rozlišení. A pak už následují exploze energie těl, vybuchujících do prostoru, v rytmu úderné melodie písně Echam mi jodea. Obdoba jejího textu je známa i v češtině – vypočítávání „božských“ věcí, od jedné do desíti. Všechno důležité o této choreografii již zaznamenala Nina Vangeli v rozsáhlé studii v programové brožuře k představení a cokoliv dodávat by asi by nemělo smysl...

Přestože izraelští tanečníci z Batsheva Dance Company nemají konkurenci, i interpreti z řad baletu Národního divadla dali divákům pocítit intenzitu této svérázné skladby. Ukázali rovněž, že vládnou skvělým smyslem pro humor v dalších částech představení se zcela odlišnou atmosférou, když si vyvolili mezi obecenstvem své oběti a přinutili je ke společnému tanci na scéně. V pestré mozaice různých „žánrů“, z nichž je Decadance poskládán, má místo půvabný duet na Vivaldiho hudbu a než je vystřídán „cirkusem“. Tanečnice a tanečníci v barevných tréninkových oděvech ve zdánlivě ch aotickém prolínání i „uspořádaných útvarech“ předvádějí v pohybových kaskádách své osobnosti, své pocity a nálady, svůj um, jakoby chtěli divákům udělit názornou lekci z Naharinovy pracovní metody – principu gaga a dokázat, že si jej přivlastnili.

Naharinův Decadance v podání baletu Národního divadla byl jakousi ochutnávkou, která určitě podnítila mnohé, aby si dali pořádnou porci izraelského tance v podobě samotné Batsheva Dance Company na konci června.
Decadance je i poslední letošní taneční premiérou souboru ND, na další si budou muset jeho příznivci počkat v příští sezóně až do prosince, kdy je očekává nový Louskáček.