Scéna.cz 

Glassova Kráska a zvíře v řežii bartří Formanů

V uceleném bloku pouhých sedmi představení (premiéra 28.srpna 2003) byla na scéně Národního divadla v Praze uvedena v české premiéře opera Kráska a zvíře od amerického skladatele Philipa Glasse. Realizací tohoto projektu se tak po velmi úspěšné premiéře Adamsovy opery Smrt Klighoffera (premiéra 22. května 2003) naplnila již druhá část plánovaného cyklu s názvem Minimalismus v opeře, jehož cílem je na scéně ND postupně představit tři různá díla tohoto specifického hudebního stylu.
K nastudování Krásky a zvířete byli přizváni multimúzičtí bratři Petr a Matěj Formanovi, jejichž nápaditá koncepce nenechávala již od počátku dlouhodobých příprav nikoho na pochybách, že v Praze vznikne po všech stránkách pozoruhodná inscenace.
Formani a celý jejich početný realizační tým se snažili všemi možnými prostředky (pestrobarevná scéna již zmíněného Matěje Formana, dále pak Andrey Sodomkové, Renaty Pavlíčkové a Ondřeje Maška; nákladné kostýmy Jana Pištěka atd.) akcentovat především pohádkové kouzlo známého příběhu, který kdysi inspiroval legendárního francouzského umělce Jeana Cocteaua k vytvoření stejnojmenného filmu, jehož úplný text se o celé půlstoletí později stal základem pro neobyčejně niternou operní vizi Philipa Glasse.

Představení je plné nápadů, triků, převleků, kterých je ale místy nadbytek a výsledný celek tak činí nepříliš koncepčním. V první polovině večera lze ještě vypozorovat do jisté míry mrazivé napětí, které je ale následně necitlivě přerušeno „útěkem“ Zvířete z hracího prostoru jeviště. Orchestr přestane hrát, sólisté se nezúčastněně seskupí před oponou, a z reproduktorů se ozve nejprve hlas inspektorky hlediště a poté hlas generálního ředitele- ak.arch. Daniela Dvořáka, kteří se snaží diváky uklidnit a zároveň je nabádají, aby dbali případných bezpečnostních pokynů tajemných členů ochranky, kteří jsou již od začátku představení přítomni v hledišti. Zvíře si jako oběť vybere samotného ředitele divadla, kterého k velkému úžasu všech zúčastněných nakonec „sežere“. Večer ale po několika okamžicích němého úžasu přece jen pokračuje (jako v každém správném divadle). Diváci se sice baví, ale poetická a logická koncepce příběhu, o kterou šlo již samotnému Cocteauovi, je trochu narušena a zbytek představení již nemá tak silný účinek (vyjma snad samotného závěru).

V jednotlivých sólových partech dostali na scéně ND šanci zejména mladí perspektivní umělci. O repríze 1. září 2003 byla po pěvecké i herecké stránce výbornou Kráskou mezzosopranistka Jana Štefáčková a jejím hlasově bezvýhradně přesvědčivým protihráčem v roli Zvířete barytonista Alexandr Beň. V ostatních rolích s úspěchem vystoupili rovněž Oleg Korotkov (Otec), Lenka Šmídová (Adélaide), Petra Notová (Félicie), Jakub Kettner (Ludovic), Josef Moravec (Avenant) a mnozí další. Hudební nastudování se ujal dirigent Petr Kofroň, který v čele hostujícího souboru Agon orchestra dokázal vystihnout především částečně melancholickou snovost Glassovy komplikované partitury.

Uvedení opery Kráska a Zvíře potvrdilo smysluplnost nové dramaturgie opery ND, která směřuje k stále zajímavějším (a odvážnějším) uměleckým projektům. Inscenace vzbudila ihned po premiéře velký rozruch a rovněž zájem o Národní divadlo, které pod vedením Ak.arch. Daniela Dvořáka nastoupilo sympatickou cestu vstříc svěžímu dynamismu, který je charakteristický pro současnou uměleckou podobu řady prestižních světových (nejen) operních scén, což je pro pozici české opery v budoucí sjednocené umělecké Evropě velmi důležité.