Scéna.cz 

Mosty času II hold Jiřímu Kyliánovi

Národní divadlo opět rozšiřuje svůj „kyliánovský“ repertoár.
Mosty času - program sestavený ze čtyř skladeb, uvedený v premiéře ke stoletému výročí republiky v minulém roce, doznal obměny. 13., 14. a 15. listopadu 2019 (mohlo by se to nakonec chápat i jako příspěvek ND k oslavám třicátého výročí sametové revoluce – přestože těm byl vyhrazen samostatný Balet gala 16. listopadu) vystřídala Žalmovou symfonii z původního programu Zapomenutá země v provedení Korejského národního baletu hostujícího tohoto času v Praze. Skladba z roku 1981 se hudebně opírá o dílo Synfonia da Requiem Benjamina Brittena. Jiří Kylián vychází z myšlenky země mizející v moři, tak jak to mohl zažívat a prociťovat Britten, který se narodil ve východní Anglii, jejíž pobřeží je pomalu zaplavováno mořem. Jiří Kylián ale povýšil téma na obecné představy o proměnách lidské existence a povědomí o zemi v lidské paměti.

Dalším inspiračním zdrojem byl Munchův obraz přítomný jako zadní plán na scéně. Závažnosti tématu odpovídá choreografie – proud života, plynoucí tok zdvihajících se a klesajících vln, korejskými interprety dovedený ke zjemnění až křehkosti. Prvek země se zviditelňuje i v zemité barevnosti kostýmů v kombinaci s Munchovým obrazem, sugerujícím cosi starobylého, patinu času, kde se jako nositel novostia změny náhle zjeví červená. Zapomenutá země zůstává stále hluboká a krásná.
Druhou novinkou byla česká premiéra choreografie Gods and Dogs, kterou baletní soubor ND uvedl již při svém hostování v Soulu v září tohoto roku. Skladba Gods and Dogs z roku 2008 představuje zcela odlišnou polohu Kyliánovy tvorby. Autor využívá zvukovou hříčku v angličtině – podobně znějící slova gods and dogs - bozi a psi a jejich prostřednictvím se přibližuje k hranicím normality a bláznovství, ale i k rozhraní fyzické kondice, zdraví a poškození, které jsou zvláště u tanečníků tím zásadním. Hudební podklad odráží tuto protikladnost - jde o kombinaci originální současné hudby zkomponovanou podle Kyliánova vlastního zadání Dirkem Haubrichem a Beethovenův kvartet F dur. Choreografie ve stylu contemporary je převážně drsná, tvrdá, výbušná, někdy až v nesledovatelném tempu, se spoustou gest a němých výkřiků. Zdá se, že zrcadlí zoufalství, zmatek i obavy, vyjadřuje dramatický balanc mezi normalitou a abnormalitou. Zvláštnosti situace nahrává roztříštěná pozornost mezi dramatem na scéně a videoprojekcí, v níž velký bílý pes jde několikrát vstříc auditoriu. Na závěr se černé plátno v pozadí zdvihá a odhaluje proudy zlatých provazců mezi, nimiž se objevují a mizí tanečníci, Záchvěvy vláken se mihotají na jejich tělech a odívají je do podivných futuristických světelných kostýmů. Znejisťují pozorovatele, tak jako celé předchozí dění.
Choreografie Zapomenutá země byla uvedena v listopadových dnech u příležitosti návštěvy Korejského baletu v Praze. Mosty času budou mít proto v následných představeních již ustálený program zahrnující Kyliánova díla Bella figura, Gods and Dogs, Petite Mort a Šest tanců. Bude-li se spolupráce s Jiřím Kyliánem vyvíjet zdárně i nadále, možná se dočkáme, že do Prahy dorazí i jeho další díla z novějšího tvůrčího období.

www.narodni-divadlo.cz