Jiří Bělohlávek: "Když já tak rád diriguju"
autor: Česká televize
zvětšit obrázekJiří Bělohlávek: "Když já tak rád diriguju"
Dokumentární film Romana Vávry o vynikajícím, ve světě uznávaném českém dirigentovi (Premiéra). Režisér Roman Vávra vytvořil hluboký, poutavý příběh Jiřího Bělohlávka v posledních letech jeho životní a umělecké pouti. Přiblížil dirigentovu moudrost, vyzrálost, mistrovství a schopnost empatie. V dokumentu pak dominuje režisérova tvůrčí upřímnost ve vykreslení člověka, který v České filharmonii zanechal hlubokou stopu. Dva roky sledoval filmový štáb dirigenta Jiřího Bělohlávka při práci s Českou filharmonií, ale i v intimním kontaktu s jeho nejbližšími přáteli, například malířem Jiřím Vovsem, kolegy Semjonem Byčkovem a Simonem Rattlem, bývalými studenty a dnes přáteli a světově uznávanými dirigenty Jakubem Hrůšou či Tomášem Hanusem.
Především však s jeho nejbližším spolupracovníkem, který jej "vrátil" do Čech a Rudolfina, ředitelem filharmonie Davidem Marečkem. Ten v roce 2011 podmínil vedení této instituce šéfdirigentstvím Jiřího Bělohlávka. Tímto zásadním krokem se filharmonie opět dostala do kondice srovnatelné snad jen s jejími nejvýznamnějšími etapami, kdy ve vedení působili takové osobnosti jako Václav Talich, Karel Ančerl, či Václav Neumann. U Neumanna Jiří Bělohlávek působil již v 70. letech a po listopadu1989 po něm přebral i šéfdirigentskou taktovku. Už v roce 1992 však orchestr, po vyvolaném hlasování o důvěře, opouští. Nastává jeho největší umělecká a snad i životní krize. Dokáže z ní však vytěžit maximum, zakládá a vede Pražskou komorní filharmonii, následně odchází do zahraničí a osobnostně i profesně se etabluje na úroveň světově uznávaného umělce. Po velmi úspěšných letech přijímá nabídku Davida Marečka a vstupuje na tenký led rizika návratu k orchestru, který si jej sice nyní přeje, ale ani jedna strana přesně neví, co se stane...
Jiří Bělohlávek ve filmu velmi otevřeně hovoří i o slavných předchůdcích v České filharmonii, svých začátcích, vztahu k hudbě a dirigování, o své rodině. Svoji důvěru tvůrcům filmu manželé Bělohlávkovi vyjádřili i tím, že poskytli rodinný archiv filmových "osmiček", které z velké části točil sám Jiří Bělohlávek. Ambicí filmového štábu bylo zachytit i uvolněnost a humor hlavního protagonisty, kterého si nezasvěcená kulturní obec spojuje kromě vrcholné profesionality i s jistou upjatostí, jelikož tak byl povětšinou mediálně prezentován.
Jedním z nejpůsobivějších počinů Jiřího Bělohlávka během posledního roku práce s orchestrem bylo nazkoušení Dvořákovy Stabat Mater. Tímto oratoriem se s ním loučí i jeho nejbližší student a dirigent Jakub Hrůša společně s čerstvě "osiřelým" ansámblem, před pohnutým a zaplněným Rudolfinem. Koncert se uskutečnil na dirigentovu počest, když v květnu 2017, po dlouhé nemoci, ale přesto nečekaně, zemřel.
Vysílání: 23.12., 20.20 hod., ČT art
Opakování: 29.12., ČT art
TIP!
Časopis 18 - rubriky
Články v rubrice - Z éteru
Z první řady: Rusalka z Toulouse
A. Dvořák: Rusalka z Toulouse
Lyrická pohádka o třech dějstvích na libreto J. Kvapila v podání souboru Théa ...celý článek
Rok české hudby – Smetana 200
Ecce Homo Bedřich Smetana
Pohnutý život a geniální dílo velikána české hudby 1824–1884 v dokumentu Ma ...celý článek
Časopis 18 - sekce
DIVADLO
Mefisto: bezvýznamná rozhodnutí s kořeny zla
Činohra Národního divadla Praha se vrací do Státní opery. Pod vedením režiséra Mariána Amslera vstupuje na jev celý článek
HUDBA
Turbodechovka Fanfare Ciocărlia roztančí Flédu
Fanfare Ciocărlia, jedna z nejproslulejších balkánských dechovek, představí 12. května v premiéře na Flédě svo celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Filmové tipy 18. týden
Po strništi bos
Hořká komedie o válečných letech strávených na malém městě. Pražská rodina Součkových se mu celý článek