Scéna.cz 

Ohlédnutí za Baletem Gala ve Státní opeře

Slavnostní představení Baletu Gala ve Státní opeře se konalo 16. dubna 2007 u příležitosti 6. ročníku projektu Ruská kultura v České republice. Na galavečeru vystoupili vynikající baletní umělci z pražského a brněnského Národního divadla spolu se špičkovými sólisty baletu proslulého Mariinského a Musorgského divadla v St. Petěburgu.
Slavnostní večer zahájil proslovem náměstek ministra zahraničních věcí ČR, Jaroslav Bašta. Poté pronesl slavnostní projev v ruštině velvyslanec Ruské federace v ČR Alexej L. Fedotov. Velvyslanec hovořil o důležitosti projektu Ruská kultura v ČR pro rozvoj dalších kulturních vztahů mezi oběma zeměmi. Také připomněl, že v příštím roce tomu bude 120 let, kdy byla v českých zemích poprvé uvedena premiéra Labutího jezera. Krátce promluvil také Sokolov, viceprezident Korporace TVEL a popřál krásný umělecký zážitek. Škoda jen, že tyto projevy byly pouze v ruštině, bez překladu, což nevadilo starším divákům, ale ti mladší projevům nerozuměli. Jako poslední měla proslov paní Livie Klausová, která hovořila v obou jazycích, což potěšilo jak české, tak ruské diváky.

Pestrý program, který poté následoval, byl složen z duetů klasických i moderních baletů. Jako první zatančili Michal Štípa s Andreou Smejkalovou pas de deux ze 3. jednání Labutího jezera. Zahajovat program není nikdy jednoduché. Zřejmě nervozita sólistky ND Brno se podepsala na jejím výkonu. Odilie v jejím provedení nepůsobila ani rázně, ani proradně. Taneční výstup pozvedl Michal Štípa, který byl Smejkalové skvělou oporou a jeho herecký i technický projev byl přesvědčivý.
Poté následoval duet z Notre Faust od proslulého choreografa Maurice Béjarta. Výkon Maji Dumčenko a Michaila Lobuchina z Mariinského divadla byl technicky dokonalý a těžké moderní prvky zvládali s bravurou.
Ukázku z baletu Giselle, jednoho z nejkrásnějších romantických baletů, zatančili Irina Košeleva a Michail Sivakov z Musorgského divadla. Giselle působila opravdu jako víla, která se přenáší přes jeviště, jakoby se ho ani nedotýkala.
Další vystoupení bylo dramatické sólo Umírající labuť v podání Ivanny Illyenko. Její výkon byl technicky dobře proveden, ale herecké ztvárnění umírající labutě nebylo příliš přesvědčivé.
První část večera byla zakončena duetem z 3. jednání neoklasického baletu Manon. Těžkou choreografii perfektně zvládli první sólisté Mariinského divadla Žana Ajupova a Igor Kolb. Rytíř des Grieux byl precizní jak po taneční, tak po herecké stránce. Manon vyjádřila strhujícím tancem celého těla své zoufalství. Publikum je za tento výkon odměnilo velkým potleskem.
Druhá část byla zahájena šarmantní a svižnou ukázkou z baletu Korzár, kterou tančili opět Irina Košeleva a Michail Sivakov. Podali skvělé výkony, jen ukázka byla příliš krátká.
Následoval duet z 3. jednání baletu Oněgin. Obecenstvo velkým potleskem ocenilo nejen taneční, ale i herecký výkon Ivanny Illyenko a zvláště pak Alexandra Katsapova.
Na diváky hluboce zapůsobilo pas de deux z posledního jednání baletu Spartakus v podání Michala Štípy a Jany Přibylové. Dvojice přesvědčivě a procítěně ztvárnila hlavní hrdiny, Spartaka a Frygii. Michal Štípa předvedl řadu krásně odlehčených skoků. Diváci odměnili výkon obou představitelů dlouhotrvajícím potleskem.
Duet z Popelky zatančili Irina Košeleva a Michail Sivakov. Duet byl zajímavý a neotřelý v choreografii Marii Bolšakova, která u nás není známa.
V ukázce ve velmi nápadité choreografii z moderního baletu Middle duet excelovali Žana Ajupova a Igor Kolb z Mariinského divadla. Tato choreografie dala možnost vyniknout nekonečným pohybovým možnostem obou tanečníků.
Hlediště opakovaně roztleskali tanečníci Maja Dumčenko a hlavně Michail Lobuchin v ukázce ze 4. jednání baletu Don Quijote. Skoky Michaila Lobuchina jsou opravdu fantastické a není náhodou, že tento tanečník vyhrál řadu soutěží.
Večer pak gradoval defilé všech tanečníků krátkými ukázkami za obrovského potlesku diváků. Všem tanečníkům byly předány nádherné květiny, které pak sólisté hodili do řad diváků a ti je s nadšením chytali, což se podařilo jen šťastlivcům v prvních řadách.
Galavečer ve Státní opeře zpočátku působil chladně, k čemuž přispívala také nekvalitní reprodukovaná hudba. Postupně však gradoval a publikum se rozehřívalo. Večer vyvrcholil v krásný a nezapomenutelný zážitek. Výkony tanečníků byly obdivuhodné a publikum je odměnilo bouřlivými ovacemi.