Scéna.cz 

Hudební rozhledy leden 2009

Houslistka Martina Bačová patří už svou stylizací, zjevem, životním názorem, ale především svým interpretačním stylem k modernímu a nesmírně talentovanému interpretačnímu mládí. Většina hudby dvacátého století je pro ni už tvorbou, k níž má obdobný vztah jako předchozí generace jejích učitelů k hudbě devatenáctého století. A tak mne zaujalo a zároveň nadchlo, že pro svůj debutový projekt na kompaktním disku „Elegantní provokace“ si nevybrala „osvědčený“ repertoár, ale tvorbu tak trochu „východně“ a folklorně orientovaných autorů – Otmara Máchy (který vedle Jaroslava Doubravy a Bohuslava Martinů zazní i při jejím vystoupení na letošním Pražském jaru), Bély Bartóka, Geor¬ge Enescu a samozřejmě – vzhledem ke svému ostravskému původu – Leoše Janáčka.

K vrcholným uměleckým produkcím pražského podzimu patřilo nepochybně koncertní provedení zkrácené verze opery Les Indes Galantes Jeana-Philippa Rameaua pod taktovkou Willia¬ma Christieho, svrchovaného znalce díla tohoto významného francouzského barokního skladatele, teoretika a zakladatele souboru Les Arts Florissants. Vedle Rameauova díla s ním nastudoval a soustavně nahrával i skladby takových mistrů, jako byl M. A. Charpentier, F. Couperin, J.- J. de Mondoville, A. Campra či M. P. de Montéclair. Na scéně Národního divadla se soubor 1.11. představil zároveň s vynikajícími sólisty, jakými byli sopranistka Juliette Galstian, Sonya Yoncheva, tenoristé Ed Lyon, Juan Sancho, barytonista Stéphane Degout a basista João Fernandes.

V letošním roce v noci z 26. na 27. 7. uplyne 280 let od zkázonosného přepadení kulturou kvetoucích Lázní Kuks hradeckými kyrysníky. Trnem v oku Antonína Koniáše, jenž tento inkviziční zásah inicioval, byl totiž tisk, šíření a provozování církev provokujících básní. A tak na vozech z Kuksu tehdy odjíždělo i 1382 stran, to je 13 820 slok a 55 280 veršů tzv. Svídnického kancionálu. To znamená sbírky poezie, která však ve Sporckových plánech duchovní výchovy prostého lidu na jeho panstvích nebyla určena k četbě, nýbrž ke zpívání. K tomu sloužily univerzální, tzv. sporckovské árie, které s množstvím systematicky vznikajících i příležitostných veršů tvoří dnes virtuální kancionál ilustrující nejen výjimečnou hraběcí osobnost, ale i povahu jedné fáze vývoje barokních Čech.

3 Na počátku bylo město Český Krumlov, kam se rodina Ebenova přestěhovala z Žamberka v roce 1935 a žila tu – až do Ebenovy maturity – postupně na třech místech. Druhým bydlištěm byl dům vzdálený vzdušnou čarou asi kilometr od krumlovského kostela sv. Víta, a tak když Eben jako chlapec otevřel v neděli ráno okno, slyšel chrámové varhany tak zřetelně, že poznal, jaká píseň se při ranní mši hraje a zpívá. Na varhany tu začal hrát v kapli v městském parku ve věku, kdy ještě nohama nedosáhl na pedály. Brzy nato však už jako desetiletý usedá u velkého třímanuálového nástroje krumlovského svatovítského kostela, kde během válečných let zastával funkci regenschoriho a varhaníka. Vedle toho hrával v té době ještě v blízkém Kájově a v letech 1942 a 1943 i v cisterciáckém klášteře ve Schlierbachu.