Scéna.cz 

Fenomén Martinů v Praze

České muzeum hudby představuje neobyčejně silný lidský příběh a originální dílo českého hudebního skladatele světového významu Bohuslava Martinů. V roce 2009 si světová kulturní veřejnost připomíná 50. výročí jeho úmrtí. Hudební skladatel Bohuslav Martinů (1890–1959) patří k významným představitelům hudební avantgardy minulého století i k nejvýznamnějším českým umělcům, kteří se stali nejen symbolem světovosti české hudby, ale též českého evropanství a kulturnosti našeho národa. Výstava potrvá do 26. října 2009.

V roce 2009 v evropských metropolích (Brusel, Berlín, Paříž, Lucemburk a další) postupně uskutečňuje široce koncipovaný výstavní projekt s názvem FENOMÉN MARTINŮ, který nabízí komplexní pohled na tuto výjimečnou osobnost světové hudební kultury. Projekt v těchto dnech vrcholí pražskou výstavou, která nabídne exklusivní výběr originálních dokladů.

Dynamicky pojatá expozice se opírá o dva pilíře – o skladatelův bohatý život a fenomenální dílo na straně jedné a o dobovou i současnou reflexi jeho scénického díla na straně druhé. Výstava je koncipována tak, aby se návštěvník mohl nejen seznámit s faktografií, ale hlavně aby emocionálně prožil setkání s hudbou a specifickým světem hudebního divadla Bohuslava Martinů.

Díky architektonickému pojetí akad. arch. Daniela Dvořáka se návštěvník ocitá ve stejných prostředích jako Bohuslav Martinů během svého života. Prožívá tak ve zkratce skladatelovu pouť z věže poličského kostela (v níž se Martinů v roce 1890 narodil a prožil zde i část svého dětství) do prvorepublikové Prahy i avantgardní Paříže roku 1923. Spoluúčastní se dramatického útěku manželů Martinů před nacistickou okupací Paříže do New Yorku v roce 1941, jeho návratu i ahasverského putování Evropou po skončení II. světové války, nalezení domova ve Švýcarsku a bohužel se účastní i nenaplněné touhy po návratu do Československa, který mu komunistický režim již nikdy neumožnil.
V životopisné části výstavy zaujmou mnohé exponáty, které byly přímými svědky života Bohuslava Martinů i jeho rodiny a přátel. Unikátním je soubor nábytku z majetku rodiny Martinů, které pro náročném restaurování pro výstavu zapůjčilo Centrum Bohuslava Martinů v Poličce. Mladší návštěvníky jistě zaujme Katalog Pražské konzervatoře, v němž je zachycen průběh studia Bohuslava Martinů v letech 1906–1910 s poznámkou, že byl propuštěn pro „nenapravitelnou nedbalost“ nebo autorovy karikatury sebe sama z dob, kdy se učil hrát na klavír.

Pozoruhodný je rukopis Bohuslava Martinů, který prozrazuje autorovu inteligentní, kultivovanou a moderní osobnost i jeho neobyčejnou píli – skladatelovo dílo, které je neobyčejně bohaté, stylově proměnlivé, ale vždy aktuální a současné, zahrnuje více jak 400 opusů. Vystaveny jsou četné autografy významných hudebních děl, jako jsou například balety Istar, Špalíček nebo Kuchyňská revue, opery Hry o Marii, Julietta aneb Snář, Ariadna nebo skladby Dvojkoncert pro dva smyčcové orchestry, klavír a tympány (1938) nebo Památník Lidicím, jimiž Martinů reagoval na historické události období nástupu nacismu a II. světové války. Výstava v Českém muzeu hudby také představuje unikátní kolekci dobových fotografií a autorovy korespondence s významnými českými i světovými osobnostmi, která odkazuje na významné místo Bohuslava Martinů při budování samostatného československého státu v období I. republiky a jeho zahraniční kulturní politiky.

Specifické místo ve výstavě zaujímá autorova surrealistická opera Julietta aneb Snář, která vznikla podle francouzské divadelní hry George Neveaux. Významné inscenace této opery – od její premiéry v pražském Národním divadle v roce 1938 až po letošní inscenaci na scéně Janáčkova divadla v Brně – jsou převedeny do velkorozměrových scénických modelů. Na scénografii Josefa Svobody z roku 1963 odkazuje i dekorace hlavní dvorany Českého muzea hudby.

Návrhy tvůrců scénických výprav z dvacátých a třicátých let 20. století, kteří se setkali s díly Bohuslava Martinů poprvé, obstojí vedle současných tvůrců měrou vrchovatou. A právě celá řada současných výtvarníků s laskavostí zapůjčila svá díla na reprezentativní výstavu v Českém muzeu hudby. Jedna z těchto významných osobnostní současné světové scénografie, profesorka Pamela Howard z Velké Británie, se bude účastnit i slavnostního zahájení výstavy.

Závěr výstavy se obrací zpět k sedmnácti letům života, který Bohuslav Martinů strávil v Paříži 20. let 20. století. Ve spolupráci s Národní galerií v Praze vystavuje České muzeum hudby díla skladatelových přátel a generačně i názorově blízkých umělců – Jana Zrzavého, Josefa Šímy, Františka Muziky, Aléna Diviše či Františka Tichého. Závěrečná část expozice tak uzavírá pomyslný kruh naší současnosti s kulturním dědictvím nedávné minulosti a odkazuje na nadčasové poselství životní pouti a díla Bohuslava Martinů pro dnešní generace.