Scéna.cz 

Jaroslav Ježek – Život je jen náhoda

Národní muzeum – České muzeum hudby poprvé v historii přispívá svým projektem k propagaci české hudební kultury na americkém kontinentu v rámci předsednictví České republiky v Radě Evropské unie. V období 2006–2007, kdy bylo 100. výročí narození Jaroslava Ježka zařazeno mezi světová výročí UNESCO, přispělo České muzeum hudby k tomuto jubileu unikátní výstavou ŽIVOT JE JEN NÁHODA (Praha: České muzeum hudby 22.9. 2006– 26.2.2007, Bratislava: Slovenské národné muzeum 9.3.–1.7.2007, Hodonín: Masarykovo muzeum 21.7.–.23.9. 2007). Nyní se ve své nově připravené putovní verzi dostává výstava přes oceán, aby i zde upozornila na výjimečnou osobnost evropské hudební kultury Jaroslava Ježka, který právě před 70. lety zahájil svou uměleckou činnost v nucené emigraci v New Yorku, kde také předčasně zemřel.

Hudební skladatel Jaroslav Ježek (1906, Praha – 1942, New York) patří k nejvýznamnějším představitelům meziválečné hudební avantgardy minulého století. Zájem o divadlo a úzké sepětí s pražským Osvobozeným divadlem Jiřího Voskovce a Jana Wericha rozštěpilo jeho tvorbu do dvou zdánlivě na sobě nezávislých proudů.
V oblasti tzv. vážné hudby vytvořil Ježek spolu s Bohuslavem Martinů a Ervínem Schulhoffem moderní typ klavírní nástrojové sazby. Trvalé hodnoty zanechal i v oblasti komorní a méně početné symfonické hudby. Stejně jako celá jeho generace se soustředil především na menší hudební formy, které byly snáze přístupné experimentálním zásahům do historicky ustálené struktury. Nucená emigrace před nastupujícím nacismem a předčasná smrt v cizině způsobily, že se už k velkým formám životní syntézy nedopracoval. Jeho dosud obecně málo známá díla však zasluhují mimořádnou pozornost.
Nadčasovou popularitu zajistila Jaroslavu Ježkovi v Čechách jeho umělecky svébytná tvorba v oblasti užitých žánrů, která je dodnes živou součástí české populární hudby. Ježek se stal zakladatelem tradice české moderní taneční písně a spolu s Emilem Františkem Burianem i písně politické. Především v jazzové oblasti znamenal Jaroslav Ježek ve své době mezinárodní špičku. Uznání v zahraničí se mu dostalo paradoxně až po jeho smrti. Nad nahrávkou Ježkova orchestru z předválečné Prahy užasnul ve 40. letech v americkém rozhlase i slavný Benny Goodman.

V úterý 16. června 2009 bude v Českém centru v New Yorku v nově rekonstruované České národní budově slavnostně zahájena putovní výstava JAROSLAV JEŽEK – ŽIVOT JE JEN NÁHODA (potrvá až do 31. srpna 2009). Ježek se tak po 70. letech vrací na místo svého posledního působení. Tady v Dělnickém domě na Manhattanu založil mužský pěvecký sbor, jemuž věnoval všechny své síly. Už v březnu 1941 se zde tento sbor představil veřejnosti. Jeho úroveň byla překvapující a umožnila mu i rozběhnout umělecké zájezdy do Chicaga a Toronta. Úspěch mužského sboru vedl Ježka k založení ženského sboru Zpěvokol, který se veřejně představil 6. prosince 1941 – jen tři týdny před Ježkovou náhlou smrtí, která zde byla jednoznačně pociťována jako velká umělecká ztráta.
Sjednocujícím motivem výtvarně netradičního pojetí expozice se stala kostka, inspirovaná názvem zájezdového představení Osvobozeného divadla „V+W+Ježek v kostce“. Také pro Ježkův orchestr byly typické notové pulty ve tvaru dominových kostek. Název Ježkovy populární filmové písně, který se stal i názvem výstavy, „Život je jen náhoda“ pak evokuje kostku herní.
V kostkách se odehrávají čtyři hlavní témata expozice: Ježkovo dětství a mládí, působení v oblasti vážné hudby, aktivity v Osvobozeném divadle, pobyt v USA. Neobvyklé pojetí vícevrstevné grafiky přesvědčivě evokuje prostředí a atmosféru, z níž vystupují do popředí jednotlivé exponáty opatřené česko-anglickými popiskami. Tento způsob prezentace umožnil zveřejnění velmi vzácných fotografií a dokumentů, které by pro velmi malé rozměry či špatný technický stav originálu nebylo možno vystavit. Interaktivní vrstvou expozice jsou doprovodné česko-anglické texty umístěné na otočných kotoučích (gramofonových deskách, filmových cívkách, dobových mikrofonech) a barevné krytky na „uschované“ karikatury A. Hoffmeistera a F. Bidla. Významnou roli zde hraje i barevnost jednotlivých kostek, která významně přispívá k emocionální atmosféře pojednávaného tématu (kavárenská béžová Ježkova mládí, různé odstíny modři pro avantgardní výboje, pestrobarevná éra Osvobozeného divadla a lila odloučení od domova, jež přechází v šedé tóny posledních chvil Ježkova života a posmrtného života jeho děl až k bílé, které se stává podkladem oficiálních poct. Návštěvníkům tak výstava nabízí nejen faktografický přehled Ježkova života a díla, ale i emocionální prožitek jeho osudu a atmosféry doby, umocněný poslechem doprovodných nahrávek archivních snímků jeho děl z vážné i populární oblasti.
Výstavu doplňuje anglická verze filmu České televize, který ČT uvedla o vánocích 2008. V hraném dokumentu „Tři strážníci“ režiséra Aleše Kisila ztvárnil roli Jaroslava Ježka známý český klavírista Daniel Wiesner.