Scéna.cz 

Operátoři (nových) médií

Můžeme ještě v dnešní době hovořit o oddělení technologií a člověka, nebo přístroje s lidmi už zcela splývají? V nové knize Nakladatelství AMU se autoři jednotlivých příspěvků, které shromáždili editoři Tomáš Dvořák a Martin Charvát, věnují problematice tvz. operátorů nových médií, tedy lidí intenzivně zapojených do současných technologií. V návaznosti na teze Marshalla McLuhana a dalších autorů zkoumají editoři spolu s dalšími teoretiky – Michalem Šimůnkem, Jakubem Ferencem, Markem Vanžurou a Jiřím Angerem – intenzitu a hloubku těchto propojení.

Jako operátor se v knize označuje osoba, která obsluhuje nějaký větší a komplikovanější technický systém, dohlíží na něj a provádí kvalifikované technické operace. Jeho postoj přitom editoři monografie označují jako pseudopasivní: vyznačuje se periferní pozorností, neokázalými, sotva postřehnutelnými gesty. Netvoří díla, neartikuluje názory, nezaujímá postoje, nýbrž sdílí, přeposílá, komentuje, sleduje, odkazuje a filtruje, čímž donekonečna zmnožuje stejně nepatrné pohyby jiných. Příkladem operátora může být dispečer řídicího střediska, jehož práce je již převážně administrativní a komunikační. Operátorem se ale stává i každý z nás, ať už obsluhujeme tlačítkový či beztlačítkový telefon, dron, anebo optickou hračku typu zoetropů, oblíbených v 19. století. Nedokážeme při tom plně nazřít, jak a proč přesně daná věc funguje, a mění se naše tělo i prožívání. „Naše tělo již ,nefunguje‘ samo o sobě, jeho funkce nejsou přístroji doplňovány, ale utuženy a vyztuženy. Na úrovni operátorství dochází k proměně chápání těla. Mnohem více se zdůrazňují mody afektivity a senzitivity, pozornost se v oblasti teoretické reflexe přesouvá k subjektivní zkušenosti prožívání – tělo se stává projekční plochou intenzit, jež tyto intenzity nejen konzumuje, ale i produkuje. Strojovitost těla není artificiální, ale ani organická: je něčím mezi; záhybem organického a anorganického“ (z úvodu knihy).