Scéna.cz 

Marie Bílková - koláže

Výstava koláží Marie Bílkové, která byla zahájena 7. května 2002 ve foyer Hlavní správy Středočeské energetické a.s., Vinohradská 8, Praha 2, potrvá až do 21. června 2002. Výstava je PŘÍSTUPNÁ NEJŠIRŠÍ VEŘEJNOSTI.
Kolekce pětadvaceti vystavených koláží Marie Bílkové dokumentuje především ženskou ruku, cit pro rovnoměrné rozložení jednotlivých prvků – materiálů, cit pro barevné ladění a kompozici a v neposlední řadě i dostatek dobrých nápadů, které vyjadřují téma díla a jeho obsah. Není to jen hra s papírky a pohlednicemi, jak by se mohlo zdát na první pohled, ale zcela seriozní výtvarná práce, zcela v duchu zakladatelů této techniky, kubistů Braqua a Picassa. U nás pak především malíře a básníka Jiřího Koláře a například herce Miroslava Horníčka. V práci autorky výstavy na první pohled rozeznáme jednotlivé cykly, které jsou vytvořeny z námětově i výtvarně podobných obrazů, např. motivy Prahy jsou zpracovány v kolážích „Prahy I“ a „Prahy II“ a „Pražských střepin“.

Marie Bílková autenticky využívá reprodukcí starých rytin i výstřižků a pohlednic k vytvoření nového svébytného obrazu, který navazuje atmosféru staré Prahy s jejími zákoutími, uličkami i tajemstvím. Vždy nacházela a nachází inspiraci v díle již zmiňovaného mistra Koláře, který se rovněž tématikou Prahy zabýval, ale o nějaký ten rok dříve, např. v leporelu „Kafkova Praha“. Dalším okruhem tématických koláží Marie Bílkové je antika, ať už je to „Závan antiky, Orlí hnízdo, Záliv“ nebo další díla. Citlivou kombinací černobílých prvků s barevnými dosahuje zamýšleného účinku, který navozuje propojení antického světa památek a chrámů s dnešním v harmonické poezii. Výstavě zcela jistě nechybí poetičnost. Nebyla by to ženská ruka, kdyby nespojila obrazy koláží v tak poetické celky jak jen to jde, které znějí i hudbou i verši jako např. v koláži „Hudební nabídka“, nebo „Modrá zahrada“. Některá díla jsou v duchu klasické koláže dotvářena kresbou a malbou, např. „Sopky“ nebo „Sad“. Názvy vystavených prací plně vystihují podstatu díla, např. koláž „Zdenička“, velmi umně adjustovaná, vznikla na podkladě motivu starého pohledu, který byl adresován jisté Zdeničce a autorka z ní vytvořila jemnou, takřka rokokovou, záležitost komorní povahy. Pohlednice při své výtvarné práci využívá taktéž přední český umělec malíř a grafik Jiří Anderle, který podle starých rakouských pohlednic vytvořil celé cykly rozměrných obrazů, kdy vlastní pohlednice zakomponoval do malířského díla. Marie Bílková dobře zvládla, vzhledem k námětu obrazu a použité technologii, i větší formáty. Její nejvlastnější parketou ale zůstává komornější koláž ve které vyjadřuje veškerou svoji výtvarnou představivost ve složitější a někdy však i zcela jednoduché a pádné kompozici. Vystavená kolekce jasně ukazuje, že Marie Bílková je na nejlepší cestě, a má výtvarnou vůli i talent k dalšímu pokračování, v této výtvarné technice, které je už téměř sto let, ale která zdaleka nevyčerpala ještě všechny své možnosti a výtvarně umělecké způsoby vyjádření.