Scéna.cz 

Soutěž s Městským divadlem Brno

platnost:

od 29.6.2009 do 17.9.2009

Thomas Bernhard: Síla zvyku

Hru novodobého rakouského klasika, v posledním desetiletí často hraného a čteného i u nás, uvedeme v režii Hany Burešové a v hlavní roli s Janem Mazákem, který byl právě nedávno nominován na Cenu Alfréda Radoka. Děj se odehrává v maringotce cirkusového ředitele Caribaldiho. Ten si kdysi dávno usmyslel, že nacvičí se svými zaměstnanci ve volném čase Schubertův smyčcový kvintet Pstruh. A tak se už dvaadvacet let snaží přinutit Žongléra, Krotitele, Vnučku a Klauna, kteří nemají k hudbě žádný vztah, aby se naučili hrát na klavír, housle, violu a basu...
Síla zvyku je o touze po absolutní dokonalosti, která je však v neslučitelném rozporu s banální, všední a ponižující realitou. Hra má svou komikou blízko k frašce a varírováním opakování různých situací i ke klauniádě, či filmové grotesce. Protagonistou tohoto absurdního divadla, podobně jako i v jiných Bernhardových hrách, je dominantní mužská postava, jemuž se jeho megalomanská a tedy nenaplnitelná touha po dokonalosti stává krutou i směšnou posedlostí, s níž tyranizuje a deprimuje své okolí a nakonec i sebe.
Česká premiéra se uskuteční na činoherní scéně Městského divadla Brno 12. září 2009.

Michael Kunze, Sylvester Levay: MOZART!

Muzikál Mozart! pochází z pera nejúspěšnějšího libretisty kontinentální Evropy Michaela Kunzeho, který je českým rodákem, a amerického skladatele Sylvestera Levaye. Ve světové premiéře jej v roce 1999 uvedly Spojené scény Vídeňské, aby ho pak dále s úspěchem hráli např. i v Hamburku, Budapešti, Tokiu... Jde nejen o biografický příběh slavného skladatele, nýbrž boj génia s průměrností, o jeho střet se společností, o jeho snaze osvobodit se z pout konvencí, peněz a moci, rodiny, včetně vlastního otce, Leopolda Mozarta, a stát se nezávislým tvůrcem. Jakožto umělecky založený člověk se stává snadným terčem pomluv, lží i lákadlem k intrikám. S mladým Wolfgangem vystupuje na jevišti i malý genius, zázračné „porcelánové dítě", s nímž je umělec neustále během svého života konfrontován – perfektní rokoková porcelánová figurka oproti člověku a kontroverznímu umělci, který hraje karty, holduje alkoholu, miluje, sní, pere se o svou svobodu. V České republice pak půjde o vůbec první nastudování a uvedení jednoho z titulů dnes světově proslulé autorské dvojice Kunze - Levay v režii Stano Slováka.

Česká premiéra na hudební scéně Městského divadla v Brně 3. října 2009.

Václav Cejpek, Zbyněk Srba, Jan Šotkovský: Pastorála aneb Hry vánoční

Přestože žijeme ve třetím tisíciletí, jsou pro nás Vánoce stále svátky, které si ponejvíce spojujeme s dobou, kdy ještě neexistovaly ani mobilní telefony, ani automobily, ani další civilizační vymoženosti. Jsou to svátky míru, klidu, lásky, rodiny, které si i mezi paneláky představujeme jako nesmrtelnou krajinu obrázků Josefa Lady. České divadlo již staletí čerpá z textů lidového barokního divadla. Okouzlují nás svým půvabným archaickým jazykem, divadelními postupy, zdánlivě jednoduchými, které však představují návrat k prasíle elementární divadelnosti i naivitou, se kterou traktují převážně biblické příběhy optikou i pohledem prostých venkovanů. Jsou to texty plné okouzlení, vroucné zbožnosti a (místy až drsně) zlidšťujícího humoru. A právě po těchto pokladech se odhodlal sáhnout tvůrčí tým režiséra Zbyňka Srby a dramaturgů Václava Cejpka a Jana Šotkovského, aby z nich stvořil novou, osobitou inscenaci, která by měla být jak poetickou, líbeznou oslavou vánočních svátků, tak zároveň zamyšlením se nad dnešním smyslem Vánoc, dílem které by dokázalo starým lidovým textům vdechnout nový, dnešní smysl a představit známý biblický příběh přitažlivě pro soudobého diváka.

Světová premiéra na činoherní scéně Městského divadla v Brně 31. října 2009.

Frank Wedekind, Steven Sater, Duncan Sheik: Procitnutí jara (Spring Awakening)

Evropský svět divadla zná dobře dílo německého dramatika Franka Wedekinda a jeho "Procitnutí jara" (Frühlings Erwachen, 1891). Tuto kdysi skandální tragedii dětství a dospívání věnoval autor rodičům a učitelům, které označil za skupinu lidí totálně netečných a lhostejných k potřebám mladé generace. Nové pojetí z pera amerických autorů, libretisty a textaře Stevena Satera a skladatele Duncana Sheika, je v podobě muzikálové adaptace naprosto novátorské, otevřené a strhující. Autoři přinesli na jeviště dílo nebývalé otevřenosti a pravdivosti, které s tradovaným muzikálovým sklonem k sentimentu a romantičnosti nemají nic společného. Příběh skupiny mladých lidí na sklonku 19. století v jejich adaptaci nabývá naprosto současný charakter a jeho poselství je alarmující. Stále živé mezigenerační problémy mezi rodiči a dětmi, mezi dětmi a učiteli ad. - osobní ambice, touhy, frustrace, komplexy, rebelantství, neinformovanost, naivita, pokrytectví, vzájemné nepochopení, předsudky, maloměšťáctví - to vše, včetně sexuality a prvních erotických zážitků, je tu odkryto s odvahou, nekompromisností a přirozeností mladým lidem vlastní. "Procitnutí jara" (Spring Awakening) mělo off-broadwayskou premiéru v červenci roku 2006 v New Yorku, aby už od 10. prosince téhož roku putovalo přímo na Broadway, do divadla Eugena O´Neilla. Dílo získalo 11 nominací na prestižní ocenění TONY, z nichž dostalo 8 za nejlepší muzikál, režii, hudbu, hlavního protagonistu aj. "Jednou za generaci, máme-li štěstí, se neočekávaně objeví nový muzikál, který vše změní. To je to vzrušující na úspěchu uvedení Procitnutí jara“ (New York Observer). "Procitnutí jara" uvedeme v české premiéře v režii Stanislava Moši.

Česká premiéra na hudební scéně Městského divadla Brno 21. listopadu. 2009.

Francis Veber: BLBEC K VEČEŘI

V zemi galského kohouta se nerodí pouze vynikající víno a skvělé sýry. Snad díky pohnutým dějinám je Francie zemí, která rodí i znamenité komedie. Pierre Brochant má s přáteli podivuhodný zvyk. Každý týden pozvou na večeři nějakého prostého, respektive hloupého člověka a celý večer se potom baví na účet tohoto „blbce, tupce, osla“, aniž by dotyčný věděl, že se mu společnost vysmívá. Dalším takovým obětním beránkem měl být i Francois Pignon, jehož největší zábavou je stavět modely různých budov ze sirek. Obvyklý večírek se ovšem nekoná. Situace se podle pravidel situační komedie zamotává, když Pierrovi oznámí žena, že jej opouští. Na pomoc nešťastnému manželovi zůstává pouze jednoduchý Francois, jehož vinou se do děje připlete spirituálně šílená milenka, škodolibý (ne)přítel a dokonce kontrolor daňového úřadu. Mistrně vybudovaná zápletka s jiskrnými dialogy pochází z pera francouzského autora Francise Vebera, který je známý i jako filmový autor a režisér. Tuto komedii plnou omylů, nedorozumění, gagů a vášní s mravoličným koncem uvedeme v režii Zdeňka Černína.

Premiéra na činoherní scéně Městského divadla Brno 12. prosince 2009.

Jerry Herman, Michael Stewart: HELLO, DOLLY!

Městské divadlo Brno kromě své systematické snahy o uvádění titulů ve světových i českých premiérách samozřejmě cítí povinnost uvádět i tituly z tzv. „zlatého fondu hudebního - muzikálového divadla“. Mezi ně nepochybně patří i dílo skladatele Jerryho Hermana a libretisty a textaře Michaela Stewarta, muzikál vpravdě světového jména - Hello, Dolly! Dílo, které po své newyorské premiéře v roce 1964 zaznamenalo světový úspěch, je geniální hudební adaptací divadelní hry Thorntona Wildera "Dohazovačka", jejíž předlohou zase byla bláznivá komedie Johanna Nepomuka Nestroye "A jde se řádit", jejíž předlohou zase byla vtipná jednoaktovka Johna Oxenforda "Dobře strávený den" (geneze námětu byla tedy poněkud složitější, ale vždyť se jedná o tak vzrušující téma!). Kdo muzikál nezná, tomu připomínáme: Jedná se o příběh podnikavé zprostředkovatelky sňatků na newyorském předměstí – dohazovačky Dolly Leviové, která si ovšem toho nejlepšího zákazníka nechává pro sebe a kouzlem své osobnosti dokáže mrzoutského starého mládence Horáce Vandergeldera nakonec změnit i proti jeho vůli v galantního a milujícího muže. Ústřední píseň byla nahrána nesčetněkrát, ale šlágr z ní udělal svým osobitým „chraplavým“ hlasem až Louis Armstrong. Filmové zpracování zajistilo muzikálu nesmrtelnou slávu, když v roce 1969 věhlasný tanečník, choreograf a režisér Gene Kelly natočil film s Barbrou Streisandovou a Waltrem Matthauem v hlavních rolích. Od své premiéry se tento muzikál hrál na Broadwayi do roku 1970 a dosáhl fantastického počtu 2844 repríz. U nás se režie ujme Gustav Skála, jeho inscenace komedie "Brouk v hlavě" se u nás hraje již 12 let a podobný osud zajisté čeká jak jeho "Charleyovu tetu" tak jistě i muzikál Hallo, Dolly!

Premiéra na hudební scéně Městského divadla v Brně 23. ledna 2010.

Zdenek Merta, Zora Jandová: NAHÁ MÚZA

šansonový muzikál / V meziválečné Paříži se scházejí umělci z celého světa, město žije uměním, ale nenápadně se mezi bohému a smetánku vkrádá i hrozba druhé světové války. Městem zní hlasy kamelotů a umělci hledají v barech a kabaretech své múzy. Jednou z nich se stává i mladá malířka Magdaléna, která zasáhne do života hned dvou mužů. Frederik a Marian byli přátelé, než potkali tuto tajemnou, talentovanou a okouzlující ženu. Osudy postav se zamotávají, hrdinové hledají své místo na zemi, pokoušejí se jít za splněním svých snů. Autorský muzikál Zdenka Merty a Zory Jandové rozehrává příběh o lásce, o umění a o hledání sebe sama v rychlých střizích, retrospektivních vzpomínkových výjevech a vizuálně působivých obrazech. V romantickém příběhu se značkou dávkou sarkasmu a nadhledu ožívají obrazy, barvy a konečně i opravdová Múza připravená políbit svého umělce. Inscenaci uvedeme v režii Šimona Cabana.

Světová premiéra na činoherní scéně Městského divadla v Brně 6. února 2010.

Aristofanés, Zdenek Merta, Jiří Žáček: Ptákoviny podle Aristofana

Řecký dramatik Aristofanés je pro svůj ostrý vtip, odvahu tnout do živého bez ohledu na to, koho z momentálních společenských „elit“ a „celebrit“ si pohněvá, právem zván praotcem všech satiriků. Přestože jsou jeho hry téměř 2400 let staré, jsou ve své velkolepé společenské kritičnosti stále inspirující. Zřejmě nejznámější a nejúspěšnější adaptací v Čechách je přepis "Ptáků" básníka Jiřího Žáčka "Ptákoviny podle Aristofana", jeden z ojedinělých počinů českého satirického divadla 80. let. Žáček svou značně volnou adaptaci Aristofanových Ptáků tehdy komentoval větou: „Na případnou námitku, že tohle už je jiná hra než Ptáci, mohu odpovědět protinámitkou, že i svět se od Aristofanových dob poněkud změnil.“ Jde o text, který má pro Městské divadlo takříkajíc historický význam – při jeho inscenaci se v těsně předrevolučním Národním divadle poprvé sešli režisér Stanislav Moša a hudební skladatel Zdenek Merta. Nyní se k patřičně aktualizovanému a revidovanému textu vracejí, aby se opět pokusil (Žáčkovými slovy) „vyvolat ducha lidové taškařice s její živelnou hravostí, plebejskou neuctivostí a humornou nadsázkou.“ Neboť: „Staré se tváří jako nové, /což mění leda kolorit./ Vždycky se sčuchnou vyžírkové/ a usadí se u koryt!“

Premiéra na hudební scéně Městského divadla v Brně 13. března 2010.

Jean Anouilh: Becket aneb Čest Boží

Proslulá Anouilhova hra je ozdobou světových jevišť už dobré půlstoletí a jaksi ne a ne zestárnout. Snad proto, že je prostě moudrá. Drama s námětem z anglické historie (12. století) využívá techniky «divadla na divadle» k evokaci vzrušujícího příběhu o přátelství a posléze rivalitě mezi králem Jindřichem II. Plantagenetem a jeho kumpánem, anglosaským feudálem Thomasem Becketem. Ten jako noblesní kolaborant virtuózně «tančí mezi vejci», jen aby si zachoval své výsady: je mladý, lehkomyslný, chce žít a užívat si. Až do chvíle, kdy ho král přinutí přijmout úřad arcibiskupa canterburského, hlavy církve v Anglii: «Byl jsem člověk beze cti, a najednou jsem čest zase našel, křehkou a zranitelnou jako dítě, čest Boží. A ta se stala i mou ctí.» Přeloženo do obyčejných slov: Becket nachází ztracenou důstojnost a poctivost k sobě samému. Pro tuto čest Becket obětuje pohodlí, majetek, přátelství krále a vposled i život. V dramatu, které se vyznačuje Anouilhovou elegantní schopností pojednat politikum vzrušivě a s nadsázkou, suchým humorem a brilantní konverzační vybroušeností oscilující mezi vtipem a filosofickou meditací, mezi tragikou a komikou, ožívají témata vzpoury individua proti zavedenému řádu, samoty jedince uprostřed druhých, vztahu lidského soukromí a světa... Inscenaci bude režírovat slovinský režisér Janez Starina.

Premiéra na činoherní scéně Městského divadla Brno 24. dubna 2010.

Robin Hawdon: Dokonalá svatba

Posledním „kořením“ na sezonní nabídce našeho divadla bude opět, tentokrát ďábelská komedie. Svatební obřad a chvíle před ním jsou obvykle situací, kdy se lámou životní osudy. Tak je to i v jedné z nejlépe napsaných komedií současnosti. Bill s Ráchel jsou šťastní. Bill s Ráchel se budou brát. Oba se na svatbu velice těší. I Tom, Billův svědek, se těší. I Ráchelini rodiče se těší. A krásné svatební apartmá je pronajato... Jenže ráno před svatbou se Bill probudí v posteli po noci, kterou si nepamatuje, s dívkou, kterou si nepamatuje a navíc si ani nepamatuje, co se mezi nimi dělo – a dívka říká, že leccos. Nezbývá než ji okamžitě ukrýt do koupelny a za vydatné pomoci svědka Toma a nebohé, do věci omylem zapletené pokojské Julie, se pokusit vše utajit před nevěstou a její matkou, zatímco na radost pijící otec začíná působit hotelové obsluze mírné komplikace. Vše se navíc definitivně zaplete ve chvíli, kdy Tom zjistí, která to dívka s Billem strávila noc. Vše v této komedii záměn, lží a nedorozumění spěje k nevyhnutelné katastrofě, která se nakonec ukáže paradoxně být tím nejšťastnějším řešením. Skvostná klasická situační komedie zkušeného britského dramatika Robina Hawdona obletěla od své premiéry v roce 1994 jeviště celé Evropy! U nás bude uvedena v režii Stanislava Slováka.

Premiéra na činoherní scéně Městského divadla Brno 22. května 2010.