zvláštní poděkování
Volný.cz

Pavlína Červíčková: Nejtěžší je pocit, že hlediště je prázdné

Pavlína Červíčková v inscenaci Zázrak (s)tvoření

autor: Patrik Borecký  

zvětšit obrázek

Laterna magika připravila na červen novinku s názvem Zázrak (s)tvoření, poetickou inscenaci pro děti i jejich rodiče, v níž patří hlavní slovo papíru, hravosti a dětské fantazii. Premiéry se uskuteční 24. a 25. června od 18 hodin a následovat budou reprízy 26. června od 14 a 17 hodin. Jako režisér a hlavní tvůrce se pod Zázrak (s)tvoření podepsal umělecký šéf souboru Radim Vizváry. Autorem scény a kostýmů je Marek Cpin, hudbu složil Ivo Sedláček, choreografem je akrobat Matyáš Ramba, světelný design vytvořil Karel Šimek a projekce a animace Maria Procházková.

V komorním poetickém představení účinkují členové Laterny magiky a dva hosté. Naše pozvání k rozhovoru přijala jedna z interpretek, tanečnice, choreografka, ale i lektorka Pavlína Červíčková. Kromě Laterny magiky působí i v Černém divadle Jiřího Srnce, má za sebou spolupráci s americkým zpěvákem Kanye Westem. Námětů už tak bylo dost, přesto nám to nedalo a zeptali jsme se také na její vztah k dětským baletům. Došlo i na covidovou dobu, přípravu nové inscenace či její pedagogické působení. Pavlína Červíčková byla i po předchozím tréninku uvolněná a v pohodě, pozitivní energie měla na rozdávání. Tu umocňoval její příjemný úsměv. Pojďme spolu s ní dělat zázraky...

  • V Laterně magice jste dokončili projekt Zázrak (s)tvoření. Předpokládám, že představení je hlavně cílené na rodiny s dětmi.
    Inscenace bude určena dětem už od čtyř let, nový umělecký šéf Laterny magiky Radim Vizváry chce tvořit pro dětského diváka pravidelně.
  • S projekty pro děti máte již sama své zkušenosti, je to tak?
    Ano, podílím se se na úpravách baletů Louskáček, Spící krasavice, Labutí jezero a Karneval zvířat pro dětské publikum v rámci spolupráce s jednou německou agenturu. Klasické balety provází na jevišti vypravěč, který dětem přibližuje příběh baletu, ale také osobnost autora, okolnosti vzniku díla. Je potřeba upravit příběh tak, aby byl pro děti srozumitelný, i choreografii. Jezdili jsme tak s kolegy z několika souborů jako taneční skupina po mnoha městech v německy mluvících zemích (Rakousko, Německo, Belgie a část Švýcarska) a doufám, že zase budeme.
  • Vedle spolupráce v Německu máte za sebou i americké ostruhy, myslím tím spolupráci s rapperem Kanyem Westem. V roce 2010 jste s ním točila klip k písni Runaway...
    Byly to dva roky úžasné spolupráce při celosvětovém turné. Jeho hudbu mám ráda, ale nemyslím si, že je to klasický rapper. Styl hip-hop nebo rap není mé gusto.
  • Vraťme se k projektu Zázrak (s)tvoření. Tady se ocitáte ve světě akrobacie, rovněž práce s rekvizitou není snadná. Můžete přiblížit, co všechno to obnáší?
    Akrobacie pro mě není úplně neznámá, její základy nám vštěpovali v době studií na konzervatoři. Pravda je, že v „Zázraku“ je to už těžší disciplína. Do své choreografie ji zakomponoval Matyáš Ramba (akrobat Losers Cirque Company). Pracujeme hlavně s párovou akrobacií – stoupání na ramena, různé druhy zvedaných figur ad. Spoluúčinkují s námi dva akrobaté, respektive mim a akrobat, kteří mají náročnější čísla. Mim Matěj Petrák hraje hlavní roli kluka, který zažívá v papírovém světě dobrodružství.
    Od šestnácti let vystupuji v Černém divadle Jiřího Srnce, kde se běžně pracuje s loutkami, to bylo pro mne možná jistou výhodou, protože v „Zázraku“ také vodíme loutku. Poznali jsme ale také úplně jiný způsob práce. Hlavní rekvizitou je tu papír a to je úplně jiná zkušenost. Z rolí bílého papíru tvoříme přímo na jevišti celou scénu – mráčky, vodní hladinu, zvířata…
  • Rekvizity občas neposlouchají, i když je vše důkladně natrénované. Papír je určitě nestálý a nepředvídatelný materiál, že?
    Určitě to není standardní práce s rekvizitou, u které víte, co udělá nebo jak s ní zacházet. Role papíru se chová pokaždé jinak. Někdy se jí rozbalí málo, jindy zase „uteče“ (smích). Čím víc zkoušíme, tím se vše ale zklidňuje, představení se usazuje a je „čistší“. Krásné je, jak všechno vzniká na jevišti prakticky z ničeho. Jsou i scény, které mají být pro diváka zatím zahalené do tajemství, ty nebudu prozrazovat. Věřím, že i diváci budou mít radost z našeho čarování.
  • Máte za sebou studium klasického baletu, nyní využíváte současný tanec na hranici akrobacie. Nový cirkus pomyslné hranice mezi tancem a pohybem stírá, nebo se pletu?
    Na konzervatoři jsem prošla studiem klasického baletu, který je důležitým základem. V rámci studia jsme měli praxi v Národním divadle, kde jsme doplňovali sbory při představení (šéfem baletu byl tehdy Vlastimil Harapes). Potom jsem přešla přes Černé divadlo Jiřího Srnce, spolupráci s českými i zahraničními současnými choreografy, rappera Westa, taneční skupinu LG Style a Musiktheater Prag (s ním jsme podnikali ta zmíněná turné s inscenacemi pro dětské publikum), tanečníka Yemiho, A.D. a jeho skupinu JAD Dance Company, setkala jsem se s různými tanečními styly. Nakonec jsem se dostala do Laterny magiky, kde převažuje současný tanec a multimediální divadlo. Navíc nový umělecký šéf Radim Vizváry pro nás už v prosinci uspořádal workshop pantomimy, nového cirkusu a práce s maskou, chce nás vést k tomu, abychom byli všestranní a seznamovali se s novými žánry. Obecně se v posledních letech hranice mezi žánry stírají a jejich prvky se prolínají.
  • Název Zázrak (s)tvoření u mě evokuje slavný český animovaný film podle francouzského karikaturisty Jeana Effela (1957). Jak je to v tomto případě?
    Náš příběh není ze Starého zákona. Hlavním tématem představení je tvoření jako projev života, hry, fantazie. Papíroví lidé se probouzí spolu s tím, jak se začíná odvinovat papír, je jako živý a pozve kluka, našeho hrdinu, do svého světa. My ho tímto „papírovým“ světem provázíme a on prožívá různé situace, mikropříběhy – objeví se papírová zvířata, růže nebo obláček, hrdina musí také přijít na to, jak se ke zvířátkům a rostlinám chovat jemně, aby jim neublížil. Nejen k těm, která jsou z papíru.
  • Laterna magika – „kouzelná lampa“, je postavená na kouzlech projekce. Do projektu Cube vstoupil například video-mapping. Jak je to v představení Zázrak (s)tvoření? I když papír – návrat k přírodnímu materiálu, to je silná empatie.
    Zázrak (s)tvoření nepracuje s filmovou projekcí, ale používáme animace s papírem, které vytvořila Maria Procházková (filmová režisérka a animátorka – pozn. red.). Obdivuji její trpělivost, protože pracuje technikou stop motion, je to základní ruční animační technika, která je v podstatě velmi jednoduchá, ale nesmírně časově náročná. Pro děti jsou objekty v projekcích srozumitelné, a hlavně kouzelné.
  • Jak na vás působí hudba k tomu představení?
    Hudební složku vytvořil Ivo Sedláček, mladý skladatel. Všichni autoři hudby v Laterně magice skládají autorsky na míru konkrétnímu představení. Pracují s představou choreografa, který určuje téma nebo náladu určitých částí, hudba musí jít tanečníkům pod nohy. Ivo Sedláček si hudbu natáčí na přesný timing a k tomu dodává různé zvukové akcenty. Na prvním místě je nápad režiséra a choreografa, pak k tomu přistupuje skladatel. Následně se souběžně doplňují s pohybem a hudbou, kdy jedno ovlivňuje druhé.
  • Prozradíte, co pro vás zkoušení inscenace pro děti znamená? Vstupujete do jiného, snového světa... Také ale tvrdě doléhá realita.
    Vnější svět tady s námi stále je a na zkoušky doléhá. Jestli tvrdě, nevím. Uvidíme, co přinese uvolňování. Myslím si, že nejvíc frustrující je, že jedeme v pracovním módu, jako by se nic nedělo, ale přitom jsme už celé měsíce nešli na jeviště a nehráli pro diváky. To je pro mě to nejtěžší, když zkoušíme na scéně: pocit, že jsem na jevišti, a hledišti je prázdné. Už to trvá dlouho, z hlediště netryská energie diváků, jejich interakce. Nedávno se točil koncert Národ sobě – kultura tobě z Národního divadla. Pár minut jsme byli na jevišti a i to nás všechny povzneslo, ačkoli u toho ani nebyli diváci, ale věděli jsme alespoň, že se budou dívat na obrazovce. Diváci nám hodně chybí.
  • Představení Zázrak stvoření (nebo Zázrak tvoření?) vzniká také ve zvláštních hygienických podmínkách způsobených pandemií. I když práce na jevišti nebo ve zkušebně bude asi vždy stejná?
    Od prosince u nás jednou týdně probíhá testování. Musíme zkoušet bez roušek, to prostě jinak nejde. Technické složky pracují tzv. na dvě party a stalo se už, že jeden týden zkoušela parta a nestihli si předat změny v představení s další. To se všechno ladí. Pro nás je zkoušení stejné jako u tvorby každé nové inscenace. Zatím nemohla proběhnout premiéra, představení viděli jen inscenátoři a vedení souboru. Nyní už byly konečně určeny termíny na červen a všichni věříme, že se uskuteční.
  • Věřím, že tato cesta skutečného (s)tvoření je dobrá…
    Snažíme se přiblížit svět z jiné stránky. Papír je pro tvoření ideální. Plánujeme, že až to bude možné, vždy po skončení představení vezmeme děti na jeviště, kde zůstanou hromady papíru z představení, a s ním si budou moci dětští diváci hrát. Nastane interakce, a to je podle mě skvělé.
  • Papír představuje také teplo, lidskou duši… Není to umělá inteligence.
    Určitě.
  • Není vám líto, že někdy nemůžete vidět výsledek své práce z pozice diváka?
    U většiny inscenací se alternujeme, ale třeba představení Cube hrajeme v jednom obsazení a Zázrak (s)tvoření zatím také, takže ano, trochu škoda to je. Ale vidět samu sebe, nevím, možná bych na sebe byla moc kritická.
  • Co pro vás znamená Laterna magika? Neuvažovala jste někdy o tom, že změníte angažmá?
    Je to domovský soubor, působím zde už jedenáctou sezonu. Mám hodně aktivit a uměleckých zájmů kolem, a tak mi nikdy nepřišlo, že by mě Laterna magika omrzela. Určitě se v člověku projevuje životní zralost, nemusím ze sebe chrlit pořád jenom nadšení, to je myslím normální vývoj. Jsme tu ale „doma“. Některá představení, jako Kouzelný cirkus, jsou moje srdcovka. Každý rok máme premiéru a myslím, že jsem vždy tančila některou roli v prvním obsazení.
  • Tančíte i v inscenaci Kouzelný cirkus, generačně kultovnímu titulu Laterny magiky. Kdo v tomto představení netančil, tak prý jakoby v Laterně magice nebyl?
    Máte pravdu. V Kouzelném cirkusu tančím, prošla jsem snad všemi rolemi kromě Venuše, na kterou jsem moc vysoká. Jinak mám ale za sebou téměř všechny postavy.
  • Můžete ještě přiblížit své lektorské aktivity?
    Taneční pedagogiku jsme vystudovala na HAMU. Učím klasický tanec, balet pro děti a dospělé ve studiu Dance Perfect, v Contemporary studiu na Vinohradech učím taneční techniku pro dívky ve věku 13 - 15 let a v taneční školičce Dance Touch pohybovou průpravu pro děti ve věku 3-5 let.
  • 13 – 15 let, je to stejný věk, ve kterém jste dělala přijímačky na konzervatoř? Vybavíte si svou první cestu za studiem tance?
    Pamatuji si den, když jsem šla na přijímačky, pro mě ale bylo nejdůležitější vyvěšení výsledků. To pro mě byla cesta plná napětí a očekávání. Provázela mě moje starší sestra a babička. Přišly jsme na křižovatku, pak před konzervatoř. Na seznamu jsem byla druhá, to bylo úžasné. Měla jsem takovou radost, že jsem do té křižovatky vběhla přímo pod auto. To jsem byla ve čtvrté třídě, bylo mi nějakých deset let…


    www.narodni-divadlo.cz

    10.5.2021 19:05:50 Redakce | rubrika - Rozhovory
  •