Scéna.cz 

Modernismus a Mariánské nešpory

Období hudební historie: Modernismus (1/2)
Od skandálního uvedení Stravinského Svěcení jara až po hudbu mezi dvěma světovými válkami. Hovoří J. Cullum, M. Eggert, A. Avital, A. Balsomová, D. Hope, A. Prohaska a další. Režie Axel Brüggemann a Leni Kupatzová. Slavná období klasické hudby – 400 let evropské historie: baroko, klasicismus, romantismus, moderní hudba – každou epochu charakterizuje svébytný zvuk. Vydáme se s diváky na toulky hudební historií a společně s hvězdami klasické hudby budeme objevovat, jak geniální skladatelé a velké myšlenky, války a revoluce, vášeň a národní hrdost proměňovali hudební jazyk. Stanovit počátek moderní hudby je i pro odborníky velice obtížné. Můžeme hranici hledat ve víceznačném tristanovském akordu (1865), který otvírá brány atonality, nebo ji sloučit s počátkem a koncem první světové války, kdy došlo k zásadnímu politickému přerodu v celé Evropě. Houslista Daniel Hope ji vidí ve světové premiéře Stravinského baletu Svěcení jara v květnu 1913, kdy se dokonce obecenstvo složené z příznivců a odpůrců skladatele v pařížském Theatre des Champs-Elysée názorově neshodlo a dokonce i popralo. Jiným hlediskem počátku modernismu může být neoklasicismus dvacátých let minulého století a zároveň vznik dodekafonie tzv. druhé vídeňské školy, jejímiž protagonisty byli Arnold Schönberg, Alban Berg a Anton Webern. Dalším dějinným mezníkem byl rozvoj elektroakustické hudby a Darmstadtské školy po druhé světové válce, jejímiž duchovními otci byli německý filozof Thomas W. Adorno a francouzský dirigent René Leibowitz.
Vysílání: 17.8., 23.00 hod., ČT art
Opakování: 19.8., ČT art

Mariánské nešpory 2014
Mistrovské raně barokní hudební dílo Claudia Monteverdiho z r. 1610 ve znamenitém provedení J. E. Gardinera. Účinkují: S. Frigato, E. Galli, R. Pe, K. Adam, N. Mulroy, G. Treseder, A. Ashworth, R. Davies, Monteverdi Choir, English Baroque Soloists, dětský sbor Les Pages du Centre de musique baroque de Versailles a další. Režie Stéphan Aubé (Premiéra). Předtím než získal místo vrchního kapelníka v benátské bazilice Svatého Marka, uvedl Claudio Monteverdi v roce 1610 v Mantově své Mariánské nešpory. Je to první velký mistrovský kus barokní hudby a dílo se řadí k celosvětovému kulturnímu dědictví. Stejně jako u geniálního Orfea (1607) otevírá Nešpory obdobná fanfára a slavnostně potvrzuje, že Monteverdi byl hlavním skladatelem své doby. Gardiner dirigoval toto dílo poprvé v roce 1964 a nahrál ho dvakrát. Kvůli této kompozici založil Monteverdiho chór (Monteverdi Choir), jeden z nejlepších sborů na světě, se kterým nahrál více než 200 kompaktní disků a uskutečnil s ním více než 3000 koncertů, mezi nimiž bylo i kompletní provedení všech Bachových kantát v jediném roce (v r. 2000 u příležitosti 250. výročí Bachovy smrti). Dirigentovo mezinárodní renomé umožňuje umělci řídit nejvýznamnější díla operního repertoáru (od Mozarta k Bizetovi či Verdimu), ale Gardiner upřednostňuje návrat k Monteverdimu jako východisku při oslavě 50. výročí Monteverdiho chóru. V královské kapli ve Versailles nachází dokonalý prostor, který charakterizuje benátskou hudbu, využívající specificky členitou chrámovou architekturu, kde hudebníci a pěvci minulosti stáli na první tribuně přímo nad oltářem okolo varhan, hned proti královské loži, odkud král naslouchal svému Maître de Chapelle (regenschorimu) během bohoslužby. Rozdělení Monteverdiho díla mezi dva sbory, ale také mnoho hudebních dialogů, včetně efektů ozvěny, našlo ideální prostor v této velkolepé barokní architektuře. Koncert s Mariánskými nešporami v r. 2010 zanechal tak živé vzpomínky, že producent (Wahoo production) nabídl Johnu Eliotovi Gardinerovi natočit obrazový záznam z hudebního večera o čtyři roky později. Je to jedinečné setkání Gardinera s Monteverdim na zámku ve Versailles.
Vysílání: 18.8., 22.10 hod., ČT art