Scéna.cz 

Janáčkovo Brno 2004

Za nejcennější impuls Janáčkova festivalu považuji právě vpád zahraniční interpretace Janáčkových oper do zdejších poměrů. Neboť se sice rádi chlubíme janáčkovskou tradicí, ale kdybychom jen statisticky porovnali uvádění Janáčka u nás a ve světě, nedopadli bychom asi moc dobře. Janáčkova operního díla se prostě chopili jinde a vykládají si ho, jak jinak, k obrazu svému – tak jako David Pountney přečetl příběh Jenůfy bez mnoha detailů, na nichž se u nás tradičně lpí, ať už právem menším či větším. Jenže právě tohle lpění pomohlo přehodit našeho Janáčka na vedlejší janáčkovskou kolej.
Daný problém daleko víc vyhrotila inscenace opery Příhody lišky Bystroušky v provedení souboru Opera Theatre Company z Dublinu (28. 1.) v Mahenově divadle. Irští divadelníci totiž neváhali nejen upravit příběh, ale sáhli i do Janáčkovy partitury. Z provozních důvodů skladatel Jonathan Dove partituru zkrátil (!), včetně závěrečného zpěvu Revírníka, a přeinstrumentoval pro 16 členný komorní orchestr. Režisér James Conway přečetl Janáčkovu operu, kterou prý od mládí miloval, jaksi s vědomím špatností současné civilizace: „Uvědomil jsem si, že Janáčkova opera je o lidech nikoli z pohledu vznosných myšlenek, sentimentu či morálky, ale o lidech jako součásti pevně daného, nemravného a pravidelného světa přírody. Není o lidských vlastnostech zvířat, nýbrž o zvířecí nátuře lidí.“

Po svém režisér domyslel také rámec příběhu, inspirován Janáčkem naznačenou analogií lidí a konkrétních zvířat a zvolil formu divadla na divadle (opery na opeře!): zestručněný příběh si u něho hraje skupina toulavých komediantů při příležitosti svatby a předání vlády nad tupou. Moc přebírá Harašta, jeho sestra hraje v inscenaci Lišáka, provdána je Terinka – Bystrouška, Revírník je invalida na těle i na duchu a tak dále – dobrá postava tu není jediná. Hraje se na smetišti kdesi na kraji lesa. Máme právo soudit takový pohled na svět, realizovaný prostřednictvím Janáčkovy, mimochodem, ve světě nejvíc hrané opery? Myslím, že ne. Máme ovšem právo takový výklad přijmout nebo nepřijmout – za sebe nepřijímám. Stejně jako spíše jen průměrné pěvecké výkony sólistů, kteří jsou však vesměs výtečnými herci. Největší propad představení však zapříčinil nesehraný orchestr, z něhož se občas linuly velmi podivné zvuky – hráči však byli najati v Brně.

Přesto si inscenace velmi považuji. Je totiž výrazem vskutku živé existence díla, navíc ve vzdálené komunitě, neboť je známou pravdou, že jedině taková díla lidem stojí za to zpřítomňovat a aktualizovat – vezměte si Shakespeara. Jak živý je z tohoto hlediska Janáček v Brně a jinde v Česku?