Scéna.cz 

M. Puig Vabank

Argentinského autora Manuela Puiga známe v České republice pouze jako prozaika. U nás vyšly jeho romány Nejhezčí tango a Polibek pavoučí ženy, které se také dočkaly filmového zpracování. Posledně jmenovaný obdržel roku 1986 filmového Oskara. Odvysílán byl i jednou z našich televizí. Puig musel dle slov dramaturgyně Johany Kudláčková „dlouho čekat v šuplíku“ na své první české uvedení. Toho se zhostila činohra Národního divadla Praha. K realizaci byla přizvána režisérku Lída Engelová spolu s herečkami Blankou Bohdanovou a Janou Preissovou.

Celý tým zaručoval, že dojde ke kvalitnímu oživení daného textu, jemuž je v názvu přisuzováno, že se jedná o „karetní“ osudovou hru na život a na smrt. V soukromém sanatoriu se setkávají Pacientka (Blanka Bohdanová) a Ošetřovatelka (Jana Preissová) a obě spolu svádějí boj. Ovšem oproti textům jako je například Osiřelý západ M. McDonagha, který je na repertoáru Činoherního klubu, a v němž se také licituje životní mariáš, Vabank patří k umírněným hrám.

Pacientka, po prožití těžkého životního traumatu, odmítá jíst a pomalu rezignuje na svůj život. Pochází z vyšší vrstvy, proto je díky finančnímu zabezpečení, vyjma svého úrazu, šťastná. Ošetřovatelka, jež k ní byla vybrána, od ní dostává vyšší plat. Rozdíl peněz je mezi oběmi zřejmý od začátku. Souboj, k němuž mezi nimi dochází, je v podstatě vyprovokován rozmarem Pacientky. Ošetřovatelka profesionálně s pokorou odolává jejím útokům. Naopak také kontruje, aby jí zachránila život, vzbudila u ní chuť k jídlu. Každá z žen postupně ve svých snech vyjeví své výčitky svědomí. Jednotlivé útoky Pacientky vyvrcholí krizí ošetřovatelky, kdy pacientka...

Blanka Bohdanová i Jana Preissová velmi intenzivně pracovaly s režisérkou na hloubkách postav. Jana Preissová například dokonale rozehrává lítost, vyčerpanost a smutek, spolu s radostí a chutí doplnit si vzdělání, vše se odráží v jejím obličeji (rudnutí, rozzářené oči, slzy). Podobně Blanka Bohdanová, zpočátku vyčerpaná pacientka, která velmi výrazně přesvědčí, že nemůže pomalu ani nadzvednout ruku, se postupně uzdravuje a získává vitalitu. U Bohdanové dominuje příkrost a panovačnost, rozmary, dokonale dává pocítit zázemí svých peněz a hlavně více intrikuje.
Lída Engelová udržela vyváženost souboje obou postav, divák kolísavě fandí jedné nebo druhé. Nápaditě zrežírovala snové pasáže prostřednictvím okna, světel a halového zvuku. Nemocniční pokoj dle návrhu Ivo Žídka není depresivní, rovněž kostýmy Ivany Brádkové jsou velmi elegantní a nápadité.

Vabank v Divadle Kolowrat dovršuje kvalitu této komorní scény Národního divadla. Puig byl ze šuplíku dobře vytažen. Riskantní hra o všechno je sice strhující, ale decentně, díky citlivému ženskému přístupu režisérky Engelové i obou hereček. Divák se tak nemusí obávat drsného hororu, ovšem klidným také nezůstane.

Manuel Puig Vabank (Tajemství kytice růží)
Překlad Vladimír Mikeš, režie Lída Engelová, scéna Ivo Žídek, kostýmy Ivana Brádková, hudba Zdeněk Zdeněk, dramturgie Johana Kudláčková.
Osoby a obsazení: Pacientka (Blanka Bohdanová); Ošetřovatelka (Jana Preissová)
Česká premiéra v Divadle Kolowrat 14., 20. a 30. května 2002.