Scéna.cz 

Pocta Jiřímu Kyliánovi - Národní divadlo Praha 24.5. 2002

V pátek 24. května 2002 se konala v Národním divadle premiéra baletu nazvaná Pocta Jiřímu Kyliánovi. Toto baletní vystoupení se uskutečnilo jako hold k 55. narozeninám světově proslulého choreografa, v současné době uměleckého ředitele Nizozemského tanečního divadla se sídlem v Haagu. Přes všechny světové úspěchy, spolupráci a hostování na Evropských scénách, studijní pobyty v Australii a jiných kontinentech, je stále Jiří Kylián považován za českého choreografa, což je čest pro naši kulturu a umění. Obdržel řadu mezinárodních ocenění, v roce 2000 čestnou vědeckou hodnost Doctor Honoris Causa na hudební fakultě AMU. Jiří Kylián se tak řadí k největším českým umělcům, kteří proslavili jméno naší země po celém světě.

V první části slavnostního večera ve vyprodaném Národním divadle byl Návrat do neznámé země na hudbu Leoše Janáčka. Tento skladatel je blízký jeho srdci, jak se sám mnohokrát vyjádřil a není proto divu, že se k němu opět uchýlil, když chtěl vzpomenout na svého zemřelého učitele a přítele, slavného choreografa Johna Cranko. Tento renomovaný umělec jako jeden z prvních odhadl Kyliánův talent a pomohl mu ho rozvíjet. Je to taneční meditace o životě a smrti tančená dvěma trojicemi – vždy jedním tanečníkem s dvěma partnerkami. Kylián si vybral výhradně klavírní skladby, které ale interpretací a kvalitou nahrávky naplnily celý prostor Národního divadla. Zazněla Klavírní sonáta, jedna věta z cyklu Po zarostlém chodníčku a část z cyklu V mlhách. Bylo to snové přemítání v pohybu, kde vláčnost paží nebyla jen záležitostí tanečnic, pohyb těla byl bez hranic a na jevišti plynul pohyb v absolutním prožitku s hudbou.

Study to Blackbird je název druhé části, která podle přání choreografa nemá být překládána. Jiřího Kyliána zřejmě inspirovalo hluboké lidství a živočišnost, které našel ve všech hudebních pramenech z vokálních duchovních zdrojů etnického původu – gruzínských, eskymáckých, tibetských, indiánských atd. Na tuto tradiční etnickou hudbu – jak se uvádí v programu - interpretovanou Rustavi sborem „klade otázky, ale nesnaží se hledat odpovědi“ říká autor. „Toto dílo lze chápat jako určitou formu motlitby napsanou v zapomenutém jazyce.“ Pro vyjádření své filosofie nalezl jedinečnou bytost Megumi Nakumaru, které byl odpovídajícím nejen tanečním, ale i duchovním partnerem Ken Ossola. Její pohybové a mimické vyjádření přineslo tolik osobního tvořivého projevu, že je tento tanec snad nepřenosný na jiného interpreta. Byl to výraz hlubokého lidství ve všech jeho podobách.

Závěrečnou částí byla Polní mše na hudbu Bohuslava Martinů, kterou jsme už měli možnost vidět na scéně Národního divadla v roce 1992 a v druhém nastudování v roce 1995. Do hudby zaznívá zpívaný part na slova Jiřího Muchy. Opět nádherná a kvalitní nejen interpretace, ale i technické zpracování, kde vyznělo i nejjemnější pianissimo, podle výslovnosti asi zahraniční nahrávka. Dvanáct tanečníků zde vyjadřuje prostě, srozumitelně a při tom na nejvyšší umělecké úrovni pocity prostých vojáků, jejich strach, bolest, vzpomínání, hrdinství. Je to protiválečný manifest bez patosu, pomník vzdávající poctu všem vojákům, kteří zahynuli v kruté a nesmyslné válce. Tuto technicky velmi náročnou „tečku“ celého slavnostního večera zvládli tanečníci baletu ND obdivuhodně skvěle. Je to pro ně jistě po tradičních „baletech“ tvrdý oříšek, ale dobrá škola a zhostili se náročného úkolu se ctí. Upřímný a dlouhý potlesk plného hlediště toho byl dokladem.

Jiří Kilián po absolutoriu Taneční konzervatoře odešel v roce 1967 na roční stipendium do londýnské školy Královského baletu a odtud byl angažován jako sólový tanečník a později jako choreograf do Stuttgartu. Od roku 1975 se stal uměleckým šéfem Nizozemského tanečního divadla a vytvořit s tohoto tělesa soubor světové úrovně. Oceněním jeho práce v Holandsku bylo nejen několik cen, dokonce od samotné královy, ale vybudování moderního divadla – samostatné budovy specielně pro tento taneční soubor. Takto technicky a materielně zajištěn založil Jiří Kylián soubor NDT - junioři, ale uskutečnil i svůj dávný plán – soubor z tanečníků, kteří končí svoji kariéru vzhledem k věku, ale jsou stále ještě technicky natolik na výši, že zvládnou náročné taneční úkoly.
Tak vzniká soubor NDT – senioři. Oba soubory jsme měli možnost vidět v Praze pětkrát a přáli bychom si mít více takových „seniorských“ souborů. Poslední setkání s Kyliánovými choreografiemi měli diváci vloni : na hudbu Maurice Ravela nastudoval baletní soubor ND pohádkový příběh Dítě a kouzla jeho slavnou Sinfoniettu Leoše Janáčka.
V roce 1991 byla založena v Divadelním ústavu v Praze Kyliánova nadace, která pomáhá mladým nadaným tanečníkům, je vybavována literaturou i videozáznamy známých baletů.