Scéna.cz 

Volby nevolby

„Politika je osud,“ prohlásil kdysi Napoleon. Nezbývá než se s tímto tvrzením ztotožnit. Za necelý týden nás čekají parlamentní volby. Mám dojem jako bychom se této vymoženosti již přejedli a zapomněli na to, že ne vždy mohli všichni právoplatně rozhodovat o osudu své země.
Kam jsme se od roku 1989 dostali? Těsně po revoluci, kdy bylo třeba upevnit demokracii, se zrodili politické strany a síly buď z disentu nebo z lidí, kteří zákonitě žili v době totality. K moci se dostali většinou čtyřicátníci a starší. Připadá mi, že moje generace (66. ročník a výš) sice vytvořila podmínky pro svržení komunismu, ale dál se rozlétla do světa nasytit se zkušenostmi, ukojit touhu po dálkách, ale co se dělo doma, na to jsme neměli čas. Bohužel, vymstilo se nám to. Dočkali jsme se likvidace hospodářství, zahraničního pochlebování a dalšího neřestného. V dalších volbách došlo k domnělému střídání moci.

Co dál? Přesycenost ze stávajících parlamentních stran je více než jasná. Občané lamentují, že není koho volit, neboť se stávajícími stranami máme negativní zkušenosti a ty nové nikdo nezná. Zde velmi špatnou úlohu sehrála inteligence a tisk. Ti měli od prvého počátku podávat více informací o nových stranách a ne se pouštět do hodnocení současných partají, vždyť ty velmi dobře známe.

Zkusím připomenout: jaké to jsou strany, které znají výsledky průzkumů veřejného mínění, z nichž jednoznačně vyplývá: 80 % občanů chce přímou volbu prezidenta; 75 % občanů nechce senát !!! A nic, parlament hluchý a slepý!!! Dokonalé pohrdání těmi, kdo odevzdali hlasovací lístek v jejich prospěch. HANBA.

Kudy z toho ven? Jednoznačně je třeba využít svého práva volit, vždyť jsme si toto právo draze zaplatili na daních. Nenechat se ovlivnit bilbordy parlamentních stran – proč financují takovou volební kampaň, vždyť je velmi dobře známe, proč tyto prostředky nevěnovali raději do školství, kultury nebo zdravotnictví? Proč média podávají rozbory jakby, coby právě jen parlamentní strany? Proč manipulují s voličem?
Těžko říci. Co nám tedy zbývá? Zabrousit do neparlamentních stran, vyhnout se recesistům a dát svůj hlas těm, kteří to myslí vážně. Vyvarovat se extremismu – jak pravice, tak levice, najít si ten správný střed, dát šanci mladým poslancům. Přeji všem klidné rozhodování. Moje jediná rada: NEVOLTE parlamentní strany, nemají na sobě nitku suchou.